Blížící se polské prezidentské volby se vlivem vývoje voličských preferencí i průběhu předvolební kampaně proměňují ve velmi zajímavou sondu do stavu současné polské společnosti a její politické scény. Přestože mnozí komentátoři poukazují, že oproti původním očekáváním se volby mohou změnit v drama, fakticky se nic dramatického pravděpodobně neodehraje. Dramatická je spíš atmosféra, která předvolební kampaň a prezentaci jednotlivých kandidátů provází. Ta však není nová, je rysem veřejných poměrů u našich severních sousedů již několik let.

Jestliže se ještě začátkem letošního roku zdálo prakticky stoprocentní jednoznačné vítězství stávajícího prezidenta Bronisława Komorowského z vládní PO, dnes je naopak téměř jisté, že se v prvním kole o novém prezidentovi nerozhodne, a že si polská společnost onen luxus všeobecně sdíleného souhlasu s jedním kandidátem rozhodně nedopřeje. Ty tam jsou Komorowského preference překračující šedesát procent: v posledních průzkumech se stávající prezident přibližuje (byť shora) hranici čtyřiceti procent.

Příčinou tohoto oslabení je mohutná kampaň a razantní prezentace kandidáta opozičního PiS, právníka a europoslance Andrzeje Dudy. Tento dvaačtyřicetiletý charismatický politik dokázal během čtvrtroku přesvědčit dobrou třetinu polských voličů, že je nejvhodnějším kandidátem na post hlavy státu. Jeho postup do druhého kola voleb se nyní zdá být nevyhnutelný. Bylo by však navýsost povrchní tvrdit, že Duda vděčí za svůj vzestup především svému charismatu a efektivně vedené kampani v americkém stylu.

Instrumentalizace smolenského výročí

Jakkoliv ani tyto faktory nelze podceňovat, jsou hlavní důvody Dudovy zvyšující se obliby daleko hlouběji strukturálně zakořeněny a tkví v modu polského stranického soupeření, který byl nastaven roku 2010. Smolenská tragédie, jejíž páté výročí časově koincidovalo s horkou fází letošní prezidentské kampaně, byla zdrojem hlubokého rozkolu na polské politické scéně, který rozděluje strany současné vládnoucí koalice (především pak PO na jedné a opoziční PiS na druhé straně).

Představitelé této strany v čele s bratrem zahynuvšího prezidenta Jarosławem Kaczyńským označují představitele minulé Tuskovy vlády, jakož i současné vlády premiérky Ewy Kopacz za faktické spoluviníky této tragédie. Od původních polo-konspirativních konstrukcí, charakterizovaných tezí o ruském spiknutí s vědomím polské vlády, přešli po krátké době k obviňování vládních představitelů z maření vyšetřování letecké katastrofy a přisluhování ruské straně v jejích dehonestačních kampaních vůči polským představitelům i posádce letadla.

Desátého dubna 2015, tedy v den pátého výročí tragédie, proběhla na půdě Sejmu konference, kde místopředseda PiS Antoni Macierewicz představil výsledky své vyšetřovací akce, v níž odhalil nejen zjištěné skutečnosti o příčinách tragédie, ale především pochybení a cílené zásahy do vyšetřování z ruské strany. Zároveň upozornil na údajnou spoluúčast polských vládních orgánů v těchto procesech a především pak obvinil své politické konkurenty z cílené dehonestační kampaně vůči obětem tragédie.

Emocionálně nabitý průběh konference pak jen dokreslilo vystoupení vdovy po generálu Andrzeji Błasikovi, veliteli polského armádního letectva, jenž měl podle zveřejněných odposlechů údajně v kabině letadla těsně před tragédií nabádat pilota k přistání v mlze. Manželka zesnulého generála si postěžovala, že již rok po tragédii začala mediální kampaň pod taktovkou vládních míst, jejímž cílem je zneuctít památku jejího manžela. Z politického hlediska však na jejím vystoupení bylo pozoruhodné to, že nepřímo podpořila opoziční PiS a jejího předsedu Jarosława Kaczyńského v zápase o pravdu o Smolensku.