Polští národovci vás přepadnou nejspíše na místech, kde to můžete předvídat. Na fotbale, na univerzitě, na ulici, ve Vratislavi, ve Varšavě 11. listopadu a ve východopolském Białystoku.

Buď musíte mít smůlu, nebo vypadat jako gay, nebo navštívit přednášku nějakého „židobolševika“, nebo být squatter nebo Čečenec.

To jsou situace a role, ve kterých vám v Polsku násilí nebo hrozba násilím ze strany národovců hrozí nejspíše. V posledních letech totiž nešlo ze strany polské ultrapravice jen o napadání lidí na ulicích nebo útoky na squaty, ale i pokusy o rozbíjení přednášek na vysokých školách.

Ideologické zázemí polských pravicových násilníků není pro naši domácí debatu důležité, stejně jak není potřeba popisovat rozdíly mezi různými národoveckými organizacemi u našich severních sousedů.

Některé tyto organizace staví na meziválečné národní demokracii, svého druhu fašistickém státu z let 1926 až 1939, za kterého se i v Polsku zavírali sociální demokraté a socialisté do vězení a internace.

Některé se odvolávají na tradici poválečného protikomunistického odboje. Ať už toho spojeného se jménem prolondýnské, a tedy protikomunistické a protisovětské Zemské armády (AK) nebo se jménem Národních ozbrojených sil (NSZ), jejichž jméno je ostatně často slyšet coby pokřik na národoveckých demonstracích.

Ve všech národoveckých skupinách se tak či onak setkáváme s antisemitismem.

Je přitom třeba napsat, že Polsko v prvních letech po druhé světové válce zažívalo regulérní válku občanskou. Není na mě soudit oprávněnost pozic, které tehdy lidé zastávali nebo byli nuceni zastávat.

Marnost a tragédii boje protisovětských sil podle mě více než dobře popisuje spisovatel Jerzy Andrzejewski v románu Popel a démant (česky 1948) a Andrzej Wajda v jeho filmové adaptaci (1958).

Ta zmínka je ale důležitá, aby bylo možné napsat, že jednak národovci často se rekrutující z řad fotbalových fanoušků odkazem k heroické tradici protisovětského boje jen zastírají svou ochotu k násilným akcím neplatným historickým programem.

Tak za druhé, že velká část společnosti silně hodnotově konzervativní, národovecký, antisemitský, antikomunistický a protiruský program v různých poměrech považuje za adekvátní.