Jak čelit jednotné frontě autoritářského nacionálního konzervatismu
Ivan ŠtampachMezi nahnědlými radikály a aktivními dobrovolníky existuje také široká šedá zóna. Všechny současné znepokojivé trendy ve veřejném mínění ukazují, že právě o ni se vede střet, který může o dalším směřování českých zemí rozhodnout.
V posledních létech s novou silou ovládla veřejný prostor, vždy na čas, staronová témata. Zdálo by se, že je to postmoderní změť myšlenek a návodů k jednání a že aktéři se při každé příležitosti změní.
Kolem diskusí nejprve o registrovaném partnerství a pak o eventuálním právu těchto dvojic adoptovat děti se vyrojila hesla. V prosté radikalitě mohlo být řečeno: Buzeranti jsou perverzní úchyláci a mají být odděleni od společnosti. V poněkud kompromisnější formě slyšíme, že co si lidé dělají doma v posteli, je jejich věc, ale homosexualismus, čímž se míní údajná propagace homosexuality na veřejnosti, má být trestný.
Někteří evangelikálové a letniční křesťané by chtěli lidi preferující milostné vztahy s lidmi stejného pohlaví léčit jako nemoc. Nedbají na to, že vůdce ex-gay hnutí Randy Thomas po létech, letos v lednu, prohlásil, že žádná léčba nepomohla a že akceptuje svou orientaci.
Před léty, v době, kdy pravicové vlády prakticky stornovaly programy pomoci Romům, takže se jejich pozice na pracovním trhu výrazně zhoršila, se vyrojili aktivní, bojovní anticiganisté. Chtěli Cikánům, jak jim říkají, vzít sociální dávky, posílat je do pracovních lágrů anebo nejlépe rovnou do Indie, odkud prý „přivandrovali“. Někteří, jako politička původem z ODS Liana Janáčková, se otevřeně přiznali k rasismu. Ti, kdo si to nemohli dovolit, mluvili o nepřizpůsobivých občanech a vymýšleli pro ně represe. Ale i to mezinárodní veřejnost prohlédla a žádá nápravu.
Terčem politiků a obyvatel pod jejich vlivem se stali rovněž nezaměstnaní a bezdomovci. Připusťme, že někteří si zvolili životní styl tuláka, jak se tomu říkalo za mého dětství. Mnozí však marně hledají práci a bydlení. Člověk okradený o respekt ke své lidské důstojnosti se stává špatně prodejným zbožím a má na „trhu práce“ mizernou pozici. Některým se nedaří pečovat o sebe, tak jak to vyžaduje společenská konvence. Jsou to prý nemakačenkové, bezďáci.
Dokonce i sociálně demokratičtí politici slibovali (například v kampani před komunálními volbami v Praze 4), že je vyženou z ulic. Politici pravice o něco dříve plánovali pro ně zvláštní lágry a vydávali to za pomoc. Odehrál se i protiústavní pokus zavést pro ně nucené práce.
Když dvě studentky jedné pražské střední zdravotnické školy chtěly předloni do třídy chodit podle islámského zvyku v hidžábu, vzedmula se vlna antiislamismu. Ve své radikální nacionalistické verzi sousedí s rasismem a spojuje se s odporem ke „špinavým arabášům“. Projevuje se rovněž náboženský extremismus, který chce na způsob středověkých křižáků ohněm a mečem hájit údajné tradiční křesťanské hodnoty proti islámské invazi.
Oprávněně se kritizuje slabá pozice nebo absence liberálních občanských principů v islámských zemích. Jejich oprávněná ochrana se však proměňuje v nerozlišující antiislamismus. Dochází ke kuriózní situaci, že západní liberální principy se popírají ve jménu obrany západních liberálních principů. Popírá se základní lidské právo na svobodu vyznání.
Antiislamistickou vlnu, když už slábla, přiživil mohutný proud uprchlíků z převážně islámských regionů, mimo jiné východního Středomoří a Afriky. Je zjevné, že to je vážný problém a že masový pohyb obyvatelstva odtud do Evropy by nebyl pro ně řešením. Přinesli by si problém s sebou. K civilizovanému postoji však patří kombinace pomoci na místě, tedy změna ekonomické politiky vůči těmto regionům, s humanitární akcí adresovanou těm, kdo jsou teď v pohybu.
Radikálové ovšem volají výslovně po vyslání armády a obnově drátů na hranicích. U nás se zatím kombinuje nevstřícná politika vlády vůči migrantům s verbálními útoky. V Německu už došlo ke stovkám fyzických útoků na jednotlivé uprchlíky a na jejich ubytovny. Co lze čekat od zdejších rasistů, pokud počet přistěhovalců vzroste?
Nedávno dostala náročná a nesnadná diskuse o místě represe ve výchově zjednodušenou, černobílou podobu. Každý by pochopil, že řediteli školy ujela ruka a nafackoval drzému žákovi. Radikálové však přišli s teoretickou obhajobou násilí na dětech. Prohlásili v rozporu s civilizačním trendem fyzickou represi za legitimní výchovnou metodu. Zpochybňují země, které jednoznačně zakazují násilí na těch, kdo se nemohou bránit. Zesměšňují ty, kdo poukazují na to, že bití posiluje v dětech přesvědčení, že násilí je řádnou metodou řešení sporů.
Týrání a zneužívání dětí se spojuje s dalším aktuálním tématem. I kolem něj se zvedl příboj vášní. Rodiče prý mají na děti absolutní právo, jakoby byly jejich majetkem. Někdy stát bohužel musí hájit tělesnou nebo duševní integritu dětí dokonce i proti jejich rodičům. Stát totiž může při ochraně lidských práv a občanských svobod svých obyvatel sáhnout i k násilí.
Když český stát v mnoha případech možná neprávem uplatňuje represivní moc (například když jde o sociálně slabé rodiny), děti odebírá a umisťuje do ústavní péče, obhájci rodinných hodnot mlčí. Když norský stát ochránil při vážném podezření dvojici dětí českého původu narozené v Norsku, rozvinula se mohutná kampaň. Jistě neznáme všechny souvislosti konkrétní kauzy a je tu oprávněná diskuse, byl-li krok norského úřadu správný. Divoké nacionalistické útoky na Nory podpořené hrubým diplomatickým faux pas prezidenta republiky jsou však smutným svědectvím o nás.
Pryč z Evropy cesta nevede
K nacionalistickým náladám patří odpor vůči Bruselu. Jistě nás nemusí těšit politika Evropské unie proti Řecku, vnucování úsporných opatření, ustupování evropských institucí americkému tlaku ve věci Transatlantického obchodního a investičního partnerství, které zhorší pozici zaměstnanců a zákazníků ve vztahu k firmám. Na druhou stranu, když se české úřady nedokáží zastat občanů a zabránit v jejich klamání, tak evropské struktury zakázaly označovat bramborový líh s aromatem jako rum (což je destilát z cukrové třtiny). Nemálo našich obyvatel se však nechá obelhávat se zálibou a bruselští byrokraté prý do toho nemají co mluvit.
Že orgány evropské unie mají jasnou demokratickou legitimitu (Evropský parlament přímou volbou na celém území unie a Evropská rada jako volbou v jednotlivých zemích ustavení nejvyšší představitelé), odpůrce evropské integrace nezajímá. Pravicoví radikálové mají výslovný program vystoupit z EU a NATO a uzavřít spojeneckou smlouvu s Ruskou federací. Sociální reformu však bude lepší, dokud na to bude aspoň jakási naděje, prosadit v Evropě a s Evropou než proti ní.
Rasističtí radikálové by běžence a Romy natotata vystěhovali, nebo někteří možná zplynovali, islám by zakázali a zbylé muslimy a jejich podporovatele by, jak předvedli při demonstraci 1. července, pověsili. Zemi by ovinuli ostnatým drátem a nás za ním znovu uvěznili. Zavedli by nucené práce a pracovní lágry, v nichž by koncentrovali ty, kdo neodpovídají jejich představě řádného pracovitého Čecha. Stále stejná jména a stejné typy jednotlivců ukazují kontinuitu těchto iniciativ. Ukazují mohutný vznikající politický blok, který má ambice uplatnit se v následujících volbách.
Naštěstí toto hnědé bahno nevládne ani nepřevládá. Zatím jen křičí. A jsou skvělí lidé, kteří jezdí do vyčleněných komunit třeba na severu Čech nebo do jihovýchodní Evropy, sužované náporem migrantů na hranicích, a také v Praze na hlavní nádraží, a prakticky pomáhají. Xenofobnímu a autoritářskému prezidentovi říkají jasné ne. Slabá demokracie a netečný stát by znamenaly krajně nejistou budoucnost. S lidmi praktikujícími občanské ctnosti zbývá špetka naděje.
A neměli bychom zapomínat na širokou šedou zónu mezi oběma skupinami. Jsou to lidé, kteří nemají dostatek spolehlivých informací a váhají mezi fašizující propagandou a tradičními evropskými (křesťanskými a humanistickými) hodnotami pomoci a pohostinnosti. Vytrvalé poskytování informací a nabízení témat k samostatnému myšlení je krajně nutné. Dnes při sjednocování všech zmiňovaných skupin do mohutné jednotné fronty autoritativního, konzervativního nacionalismu, je to nutné více než kdy předtím.
Zato se v ní nachází tzv. velké Lži. Lži o tom, že Romům se jejich pozice na pracovním trhu výrazně zhoršila, že pro ně někdo vymýšlí represe. I tak se dá nazvat snaha jim pomoci. Nejčastěji tato kritika chování vlád zazníva od těch, kteří chtějí zachovat status quo, kteří chtějí, aby zde byl dostatek lidí závislých na a "neziskovkách" a ubytovatelské mafii. Snaha pomoci Romům, snaha dát jim práci a tak je začlenit, je těmto "humanistům" nejvíce trnem v oku. Okamžitě jste rasista, xenofob a anticiganista. Přece nepříjdou kvůli vám o klientelu!
Praxe je pak taková, že když nabídnete lidem v hmotné nouzi práci, přímo v místě jejich bydliště a odpovídající jejich kvalifikaci, nepřihlásí se vám ani jediný. ÚP vám na dotaz pak oznámí, že každý z těchto nezaměstnaných si donesl buď tři razítka, že ho jinde nechtějí zaměstnanat /což asi stačí k doživotnímu životu bez práce/ (potvrzení mu sehnal ubytovatel, aby nepřišel o klienta), nebo lékařskou zprávu jak ho všechno bolí, takže nemůže pracovat. Při pokusu vytvořit větší tlak, aby přece jen tito lidé konečně měli práci, po vás vystartuje řada "neziskovek" a budou vás dehonestovat a tahat po soudech, vždyť vyžadovat po někom práci je tak rasistické!
Podobné mechanismy fungují v případě, že by jste tyto lidi chtěli přesunout z ubytoven do bytů.
Důsledek těchto Lží je ten, že je zde velká skupina lidí naprosto paralyzovaných a neschopných samostatného života, výborných však klientů "neziskovek" a ubytovatelů. Příjemců sociálních dávek. Prázdné obecní byty s nájmem 50 korun za metr a plné ubytovny s nájmem 120 korun za metr.
Lháři se nestydí tvrdit, že Romy nikdo nezaměstná, i když snad už každý z nás viděl kolem sebe řady pracujících Romů. Bohužel většinou jen těch slovenských.
Není těžké si tedy představit jak bude probíhat "začleňování" migrantů, které sem lačné "neziskovky" zvou.
Je pak pochopitelné, že se občané vzpírají další zátěži, která na ně bude navalena. To nemá snad s hnědnutím nic společného. Pokud ale ano, tak jej založili ti, kteří to břímě na občany chtějí naložit.
Ty dve muslimky prosazovaly noseni pokryvky hlavy tam, kde to skolni rad zakazoval. Antiislamistickou vlnu vyvolali slunickari a dokonce ateiste, kteri ty provokaterky podporili pri vynucovani zmeny skolniho radu z nabozenskych duvodu. Slo o promysleny pokus prosadit prvek sharie ve verejnem prostoru sekularniho statu. Tento pokus byl organizovany. Ze tim doslo k prosazovani diskriminace z nabozenskych duvodu u jejich potencialnich spoluzaku je nechteny absurdni humor.
Zákaz nošení hidžábů na státních školách ve Francii podporovalo 42% muslimů. Zřejmě to byli všichni islamofobové.
Teď vážně.
Před rokem 1989 problem s hidžábem ve Francii nebyly. Ve Francii se (moc) nenosil a nenosil se ani moc jinde. Doporučuji si podívat na starší fotografie z Egypta, Kábulu....
K návratu hidžábu došlo s nástupem islamismu. S tímto nástupem se take objevily nové prvky zahalování (rukavice).
Ed Hussain například zmiňuje, že když on a jeho islamistická organizace přišli na jednu z londýnských středních škol, spolužačky sice nechodily vyzývavě oblečené, ale hidžáb nenosily, Za pár měsíců se to změnilo, právě pod nátlakem jeho organizace.
Dělící čáru mezi požadavkem nošení hidžábu z náboženských důvodů a nošením hidžábu z politických důvodů zřejmě nelze přesně narýsovat, nicméně požadavek na finanční odškodnění v pražském případě ukazuje na důvod politický, nikoliv náboženský; tedy na islamismus a nikoliv na islám.
Kromě toho tento případ jasně ukazuje, jako precedent, že pokud kdykoliv v budoucnosti dojde ke konfliktu zájmů či zvyků mezi přistěhovalci a domácími, bude tento konflikt řešen v prospěch přistěhovalců, protože ti mají, na rozdíl od místních, právo na uchování vlastních zvyků a kultury.
Takže je úplně zbytečné vzrušovat se nad hidžábem.
A ti, kteří ji neobjeví, budou stále hledat důvody, proč nebýt lidmi. A možná i to hledání důvodů je dobrou zprávou - možná je hryže špatné svědomí.
Já v sobě nemusím hledat lidskost a už vůbec ne na povel EU. Právě proto, že ji v sobě mám, tak bojuji proti tomuto migračnímu šilenství. Je totiž logické, že místo pomoci potřebným dojde k zhoršení jejich situace. Do systému nikdo totiž nic nepřidá a tak se potřební budou muset dělit o to málo ještě s ekonomickými migranty, kteří se rozhodli zlepšit svou životní situaci nohama. Bohatí se s nimi dělit nebudou.
Přestaňte se opájet nalinkovanými vznosnými hesly a začněte uvažovat. Dobrý úmysl pomoci migrantům nestačí. Cesta do pekla je lemována samými dobrými úmysly.
Pokud se ale nemáme v střední Evropě vracet do časů bekovského Polska, horthyovského Maďarska či Tisovského Slovenska, je třeba lépe zvládat sociální agendu a zalátat díry v kožichu EU
Zatím jsou vyvolávači vystoupení z evropského integračního projektu V4 za excentrické magory, kteří umí bořit a ne stavět. tak ostatní musí dokázat že mají lepší pozitivní program než nadávání a frflání xenofobů
My zatím děláme čistou humanitární pomoc. Neřešíme, jaké jsou možnost Evropy, kolik je schopná absorbovat uprchlíků. Jsme samozřejmě kritičtí ke středoevropským vládám, že nechtějí přijmout uprchlíky. Podle mě ale nikdo neví, jaká je absorpce Evropy. To ukáže až praxe !!!"
Ta posledni veta svedci o jeho naprostem zatemneni.
http://www.respekt.cz/spolecnost/jan-pinos-je-to-zacatek-neceho-co-zasadne-promeni-evropu
A teď k několika výrokům:
"Bohatí nepřispějí nic" - no proti tomu bojujme, nikoli proti uprchlíkům a migrantům. Ano, máte samozřejmě pravdu, pokud tuto větu budeme považovat za neměnnou konstantu, pak sociální, resp. spíše fiskální problémy vzniknou. Kdo ale onu větu považuje a chce považovat za konstantu a raději bojuje proti lidem jiné rasy či náboženství, jen aby nemusel vlastní, domácí ekonomické elity donutit k větší solidaritě, ten je - vědomý či nevědomý - fašista.
A vyřešit sociální problémy se mu nepodaří stejně. Už jste zapomněli, jak jsme se tady - dávno před migrační krizí - shodli na tom, že přerozdělení bohatství je nutností, aby se zabránilo cestě k (ještě více) "nesouměřitelné společnosti"? Jak to hlásal Keller a my mu všichni svorně tleskali, než i on podlehl antiimigrační panice? Kde najednou zůstal tento pořadavek na sociální spravedlnost? Multimilionáři a miliardáři si musejí mnout ruce, když slyší protiimigrantskou rétoriku (pokud ji ovšem sami nefinancují, že?).
"Řada Romů pracuje" - děkuji vám za tuto větu, protože zcela rozmetává ty hory anticiganistických žvástů, jimiž nás tu jinak sáhodlouze oblažujete.
K p, Kuchejdovi (a pí Vytlačilové): Pokud považujete za provokaci nošení šátku, není také provokací, když žid nosí pejzy a křesťan křížek? Jaký je pak rozdíl mezi vaším postojem a postojem obyčejného antisemity (který pak ve 30. letech tleskal Hitklerovi) a nebo jaký je rozdíl mezi vámi a soudruhy a soudružkami z minulého režimu, kteří a které strhávali mladým křížky z krku?
A přestaňme pořád strašit tou šaríou. Pokud kdokoli praktikuje svou víru a neomezuje a neohrožuje tím ostatní, je to a musí to být demokratickému státu jedno! Když muslim nepije alkohol a nejí vepřové, nijak to nebrání mně nebo p. Kuchejdovi nebo pí Vytlačilové, abymom se zlili do němoty a dali si vepřový řízek. Když muslimka chodí v šátku, nijak to nebrání pí Vytlačilové, aby chodila v minisukni a na pláži třeba v bikinách. Pokud ale nějaký muslim chce nebo by chtěl omezovat práva druhých, pak samozřejmě to nesmí demokratický stát připustit.
Mám vám ještě najít nějaké materiály o změně postoje třeba bavorského ministerského předsedy, či kotrmelcích Junckera? Jediná Mutti se nemění. Ale ta bude vyměněna.
"Neřešíme, jaké jsou možnost Evropy, kolik je schopná absorbovat uprchlíků. Jsme samozřejmě kritičtí ke středoevropským vládám, že nechtějí přijmout uprchlíky. Podle mě ale nikdo neví, jaká je absorpce Evropy. To ukáže až praxe!!!"
Myslím, že tím je řečeno mnoho. Pokud má být praktickým experimentem ukázáno, jak velká je schopnost Evropy absorbovat uprchlíky, pak musí být tato schopnost překročena. Jinak se z experimentu nic zajímavého nedovíme. S nadsázkou řečeno: Obávat se toho, že se loď potopí, je xenofobní, sluníčkářské je ji potopit.
Poznámka k článku: Myslím, že autor by si měl leccos ujasnit: "...Jejich oprávněná ochrana se však proměňuje v nerozlišující antiislamismus. Dochází ke kuriózní situaci, že západní liberální principy se popírají ve jménu obrany západních liberálních principů. Popírá se základní lidské právo na svobodu vyznání."
Toto je klasická a stále se opakující potíž liberálů. K tématu doporučuji knihu Popírání holocaustu. Má například nacista právo na svobodu vyznání? Má vyznavač kanibalismu právo na svobodu vyznání? Už samo slovo antiislamismus v autorově textu je pochybné. Islamismus není islám, pročež by antiislamismus měl být přirovnáván k antikomunismu, antifašismu a jiným politickým antiideologiím. Co je pak liberálního na tom "zakazovat" nesouhlas s islamismem v jménu svobody slova? Navíc, pokud by se ukázalo, že islamismus je v rozporu s našimi zákony (šíření náboženské aj. nenávisti), tak by měl být postaven mimo zákon. A když už jsme u té svobody vyznání, myslím, že ani křesťanství by žádná demokratická společnost nemohla tolerovat v jeho středověké podobě (inkvizice, čarodějnické procesy atd.)
V noci z 25.-26.10. bylo v celém Rakousku provizorně ubytováno 13.200 uprchlíků. Přibližně 4.300 osob podalo v minulých týdnech žádost o azyl. Ačkoli během včerejška bylo vytvořeno více než 1.000 dalších míst, nenašlo se přechodné ubytování pro všechny.
Rakouskou hranici denně překročí tři až osm tisíc migrantů. Za této situace rakouská ministryně vnitra Miklová-Leitnerová mluví o potřebě výstavby hraničního plotu. Má jít podle ní pouze „stavební opatření“ zajišťující "spořádaný vstup běženců do naší země, ne o uzavření hranic". (V oblasti města Spielfeld)
Rakouský premiér Fayman: "Kdo věří, že se dá uprchlická otázka vyřešit ploty, je úplně vedle," uvedl Faymann. Jediným skutečným řešením problému je podle něj ukončení konfliktu v Sýrii a vznik přijímacích středisek na vnějších hranicích Evropské unie. Nyní je třeba běžencům na takzvané balkánské stezce poskytnout hlavně ubytování odolná vůči nadcházejícímu chladnému počasí.
Spolkový prezident Heinz Fischer ve svém projevu u příležitosti státního svátku Rakouska apeloval na obyvatelstvo, aby našlo více pochopení a porozumění pro situaci uprchlíků. Shrnul, že v roce 2015 prošlo Rakouskem více než 500.000 uprchlíků, z toho 85 % pouze procestovalo. Okolo 80.000 osob podá žádost o azyl, která bude pozorně přezkoumána, pokud jde o existenci důvodů pro poskytnutí azylu.
Své, s prominutím, keci, o "neprostupných barierách" byste nedokázal ani v případě bavorského premiéra ani v případě Junckera.
Je to absurdní, ale tuto absurditu nezavedl I. Štampach, ten se ji jen snaží racionálně uchopit. A není to nová absurdita, v rasismu vždycky určuje rasista, co je to rasa.
A toto nerozlišování je i za smutnou perverzí jednoho z nezbytných projevů novověké tolerance, laickosti státu a jeho institucí, včetně vzdělávacích. Protože o tom, nikoliv o omezení svobody slova ve prospěch islámismu, je v článků řeč. Zákaz nošení ostentativních částí oděvu a oděvních doplňků s náboženskou symbolikou, který je formulován tak, že postihuje aktuálně jen věřící jednoho jediného náboženství, rozhodně takovou perverzí je.
Protože islamismus je (podle Wiki) označení pro politickou ideologii podobně jako jsou jimi fašismus a komunismus, a antiislamismus podobně jako antifašismus a antikomunismus je názor, který tyto nároky odmítá, je třeba dát zapravdu Adamu Votrubovi včetně jeho kritiky nesprávného používání slova antiislamismus autorem článku.
Když dnes někdo paušálně útočí na všechny muslimy - což je to, co nazývá I. Štampach "antiislamismem", je to opět totéž. Tedy ne oprávněná kritika negativních prvků toho kterého náboženství, ale nenávist k tomu náboženství a jeho nositelům bez rozlišování.
Malér, pro který používá Ivan Štampach přídavné jméno "nerozlišující" spočívá v podivně převzaté slovu "islámismus". V češtině se stalo synonymem " fanatistického islámu", původní význam byl o něco širší. Jenomže mi jinak používáme sufix -ismus u slov, která prostě označují náboženství či jeho větev: judaismus, protestantismus, katolicismus --bez té konotace fanatismu.
Mimochodem česká wiki to rozlišuje jinak, než píšete. Judaismus jako náboženství, židovství jako kulturně-národnostní. Což není úplně šťastné.
http://www.svetova-nabozenstvi.cz/judaismus/.
Je potřeba říct, pane Profante, odkud se ten odpor (nenávist či pohrdání) vůči islamismu bere. A ten je vyvolán přílišnými nároky, které si klade na prostor mimo náboženství - na společný prostor lidí hlásících se k libovolnému náboženství i lidí bez vyznání - a tím společným prostorem je stát občanů s jeho zákony, pravidly a zvyky. Zdá se mi, že tohle přehlížíte, zatímco já to považuji spolu s Adamem Votrubou za důležité a to proto:
Právo na vyznání je právo v oblasti duchovní. Obřady a doporučení, kterými se vyznání dává najevo, nemohou být nadřazeny právům, které přiznává občanům stát, protože jinak by určitou víru zvýhodňoval a stával by se ideologickým. To by byl krok zpět, protože jednou z největších vymožeností moderního státu je právě jeho ideologická neutrálnost. Je to taky jedna z nutných podmínek demokracie.
Já si totiž nemyslím, že by Hitler a spol. nenáviděl judaismus jako náboženství. Co mu bylo solí v očích to bylo bohatství a nároky Židů, jejich společenská obratnost, schopnost nenápadně ze svých bank "tahat za nitky" světového dění atd. viz sionské protokoly o ovládnutí světa židovstvem, které takhle Židy popisují.
Lidé dnes toho mnoho o islámu nevědí, ale všímají si prvků, které vnáší ortodoxní věřící do veřejného prostoru, například jejich odmítání vzdát se něčeho tak banálního jako je nošení šátků.
Zrovna mi přistála na emailu přeposílka s názvem: geniální způsob jak v Turecku odstranili burky.
Ctrl v:
Burka, islámské šaty, které pokrývají obličej a tělo ženy, má svůj původ v
kultu bohyně Astarté, bohyně lásky, plodnosti a sexuality ve starověké
Mezopotámii.
K poctě bohyně fyzické lásky všechny ženy, bez výjimky, musely jednou za rok
v posvátných lesích kolem chrámu bohyně prostituovat. Aby splnily božské
přikázání aniž by byly poznány, ženy z vysoké společnosti nosily na ochranu
své identity dlouhý závoj.
Z těchto historických důvodú Mustafa Kemal Atatürk, zakladatel moderního
Turecka (1923-1938), v procesu zavádění hlubokých revoluční reforem
politických, hospodářských a kulturních v zemi a chtěje jednou provždy
skoncovat s burkami, prokázal brilantní lstivost, aby zavřel ústa
fundamentalistům své doby. Udělal konec burkám v Turecku jednoduchým
zákonem, který určoval následující:
«S okamžitou platností mají všechny turecké ženy právo oblékat se jak
chtějí, avšak všechny prostitutky jsou povinny nosit burku».
Následující den nikdo v Turecku burku neviděl.
Tento zákon je stále v platnosti.
Není ale úplně možné rozlišovat mezi náboženskou a nenáboženskou stránkou. Zvláště ne u islámu, který je od počátku náboženství velmi těsně spojené s politickou rovinou, s konkrétním jednáním, vlastně velmi světské náboženství.
Máte pravdu i v tom, že lidé toho o islámu mnoho nevědí. Možná ale, jak jsem se s tím již také setkal, ani nechtějí vědět. Každopádně je špatně, že o islám se naopak velmi zajímají lidé, které lze označit za islamofoby (M. Konvička a podobní): sice se tváří, že jim jde jen o kritiku negativních stránek islámu, ale ve skutečnosti skončí vždy u nepřátelství ke všemu, co je nějak spojené s islámem, a jde jim o to "odislámovat" muslimy. Tito lidé mají jisté znalosti (někdy i dost znalostí), ale neskládá se jim to ve správný obraz. Vlastně svým přístupem velmi připomínají islamistické fundamentalisty.
Osobně si myslím, že kritika negativních stránek islámu a boj proti nim je jeden z nejnaléhavějších úkolů dneška. Ale příliš nám v něm nepomůže nenávistná a jednostranná zaujatost.
Zklamali Piráti. Ci ti dělají v politice, kromě nošení dredů a dlouhých vlasů, to by mě zajímalo. Ferjenčík použil zaříkadlo o tom, že se v Praze krade, jako by toto konstatování vyřešilo problém s financováním uprchlíků. I kdyby se v Praze ukradlo 200 miliard ročně, tak to nic neřeší, naopak, čím více se ukradne, tak tím víc přece chybí. Pokud nemám vyřešen problém s těmito ulívkami ze systému, tak nemohu zvát další hosty, aniž bych musel ubrat jiným. Bartošovo tvrzení, že mezi uprchlíky jistě nejsou teroristé, protože se chovají slušně, tomu dalo korunu. Terorista, který bude chtít vyhodit do povětří nádraží se asi pozná podle toho, že než tam dojde, tak celou cestu dělá výtržnosti, aby si jej všimla policie. A že jsou migranti slušní k těm, kteří jim něco dávají, to je také super poznatek. Nepřizpůsobiví jsou k takovýmto slušní také. Jak se ale chovají k těm, kteří po nich chtějí dodržování zákonů a slušnosti, což je ten základní parametr v hodnocení, to sluníčkáři nepoznají.
Pokud chci vzít Konvičkům vítr z plachet, musím dát na stůl ověřitelná fakta. Nemohu se vysmívat obavám lidí, nemohu bagatelizovat možná rizika. Nemohu hájit špatné politické kroky Merkelové, Junckera a Faymanna, neboť jejich chybnost je už nade vší pochyby. Ať tito tvrdí, co tvrdí, neboť tomu už uvěří jen hlupák, nebo fanatik.
Přitom ČT sluníčkářům připravila nadstandardní podmínky. Ten brněnský důchodce, jako muž z lidu, jež se vždy vybere tam, kde se mají být poražení, měl vytvořit jejich přesilu. Měli vzdělanostní přesilu i v obecenstvu. Přesto vyhořeli. Vypadali jak mladí revolucionáři, kteří se smějí zkušeným rodičům za to, že mají obavy z jimi vedené revoluce. Praktické zkušenosti se vysmívali a na piedestal stavěli svou víru.
Ztratili tak šanci, že by mohli být partnerem ve vážně míněné diskusi. Což je škoda, neboť té je tu třeba.
Ale zároveň, jak se měnil stát z absolutistického na republikánský, dokázal vytvářet prostory, ve kterých poskytnul určitá zákonné úlevy věřícím toho či ono náboženství, i když narážely na zákony státu: odpíračství vojenské služby, rituální porážka v rozpory se zákony na ochranu zvířat.
Respektujeme, že jeptišky na veřejnosti mají mít podle obyčeje na veřejnosti zakrytou hlavu, dokonce i na pasových fotografiích. V Británii mají sikhové výjimku a mohou jezdit na motorce bez přilby, aby mohli mít turban. Jsem rád, že stát je podobné velkorysosti schopen, ale nevidím důvod, proč bychom totéž neměli udělat i pro muslimský šátek.
To, že by krom podobných oblastí (kde si stát určuje, zda dokáže zachovat svoji bezpečnost i bez povinné vojenské služby odpíračů či zda závoj jeptišky nepředstavuje příliš velké bezpečnostní riziko a poskytuje výjimky arbitrárně) měli mít muslimové nějaké zvláštní právo, že by se třeba domácí násilí na ženě soudilo podle šari'i a ne podle trestních zákonů daného státu, to pokud vím, nežádají ani ti největší sluníčkáři.
Filipovi Outratovi
Nevím, jestli má v tomto případě smysl mluvit o negativních stránkách islámu. Asi by málokoho napadlo provádět kritiku protestantismu praktikovaného ve střední Evropě podle životního stylu a fanatismu fundamentalistických protestantů v Biblickém pásu.
S tím můžu než souhlasit, zdůraznil bych navíc, že tou jednostrannou zaujatostí je i to, když se jedná o "nerozlišující sluníčkářství", které požívá nálepku islamofobie (či antiislamismus v negativním významu) jako klacek na všechny kritiky islámu.
Aniž bych se chtěl tady zastávat Martina Konvičky, přece jen si myslím, že člověk, který se vymezuje vůči islámu jakožto nauce (vy jste řekl, že chce "odislámovat" muslimy) by asi neměl být označován za rasistu, což se tu a tam děje. Mimochodem součástí evropské kultury je i velice silná kritika křesťanství - Nietzsche, Freud, Marx, francouzské osvícenství, o některých jejích představitelích bychom mohli docela dobře říci, že chtěli "odkřesťanštit" křesťany. Dnešní náboženská tolerance vyplývá z toho, že křesťanství nemá politické nároky: nechce rozhodovat o politickém ani právním systému, křesťané nechtějí zničit sekulární stát. Pro islamismus ale tohle neplatí. Islamisté jsou explicitními odpůrci sekularismu a západní politické systémy považují za nelegitimní, ostatně stejně tak i většinu režimů v samotných muslimských zemích. Přijde mi tedy podivné, když se někdo chce vypořádat ve jménu liberální demokracie s antiislamisty, poněvadž antiislamisté údajně popírají základní lidská práva. Žádný normálně uvažující stratég by nezačal bitvu tím, že zlikviduje pozice nepřítele svého nepřítele.
Martinu Profantovi:
Nevím, jestli Ivan Štampach chtěl tím "nerozlišujícím antiislamismem" říci, že proti rozlišující kritice islámu nic nemá, ale jeho formulace na mě tak nepůsobí. Spíše tomu rozumím tak, že antiislamismus je podle něj nerozlišující.
To, co o tom píšou někteří muslimští autoři (jako Američan Khaled Abou El Fadl, kterého právě čtu), je skutečně nesmírně alarmující. Mluvit o negativních stránkách islámu je proto podle mého soudu - bohužel - opodstatněné.
Mě osobně to přivedlo k tomu, že se zaměřuji na muslimské kritiky do vlastních řad, kde je mnohem lepší vhled do reality islámu, i když kritické výhrady jsou neméně ostré, nebo dokonce ostřejší. Důležité je ukazovat, že všichni muslimové skutečně nejsou islamisté usilující o to zničit naši kulturu a ovládnout nás.
Vážím si Vašeho úsilí dozvědět se více o islámu. Na rozdíl od Vás toho o islámu mnoho nevím, zatím jsem se islámem systematicky nezabývala a měla bych to dohnat.
Východiska mého postoje v této debatě jsou následující:
- povaha lidského myšlení všech lidí na světě je podobná, je zde jen jedno lidství a mezi lidmi existuje intuitivní vzájemná sounáležitost, vstřícnost a respekt;
-odlišnosti mezi lidmi jsou dané civilizačním zázemím a jsou nepodstatné pokud jde o pomoc trpícímu,o projevy solidarity ;
- souhlasím s Vámi, že islám, tak jak to mohu zatím posoudit, si činí nároky nejen na vnitřní prožívání, ale na vedení světského života - na politiku.
To poslední vyvolává moje obavy. S křesťanství jsme jaksi srovnaní (souhlasím, že i křesťanství má své nároky, jak tu píše pan Profant a má pravdu), ale pozor, trvalo to staletí. Bude to s islámem trvat taky tak dlouho?
A proč to vlastně podstupovat?
Panu Profantovi:
Ano, Vašim argumentům rozumím, mám jen jednu námitku. Proč si myslet, že je dobré zhomogenizovat (či zmultikulturnit) všechna místa na zeměkouli, aby se pak kulturně nakonec všechna sobě podobala? Nevznikne namísto obohacující různosti naopak všudestejnost? Kam se pak pojedeme inspirovat jinou kulturou a jinými zvyky, když se jednotlivé země nebudou od sebe lišit, ale budou všechny stejně multikulturní?
Nebo takhle: na Zemi existují různé ekosystémy. Jak by to asi dopadlo, kdyby ta různost rozprostřená po zeměkouli byla obsažena na každém jednotlivém místě, navzájem se ty ekosystémy prostoupily a byly všechny na každém jednotlivém místě přítomny? Byla by různost zachována anebo by naopak zavládla všudestejnost?
Já vlastně vůbec nerozumím těm, kdo mluví o nové vlně migrace zachvacující zeměkouli. Jsem zuřivým odpůrcem multikulti bezbřehého kulturního relativizmu. Nejsme snad i bez toho propojení internetem a nemůžeme snad cestovat velmi rychle z jednoho kouta zeměkoule na druhý?
Chci tím jen říct na druhé straně i to, že mluvení o vlně migrace považuji za strašný žvást, zastírající, že se na čím dál větším území válčí, že kořistí jedni na úkor druhých, že politici nedokáží vyjednat, aby státy byly navzájem solidární podobně jako jsou solidární navzájem jednotliví lidé, když spolu žijí.
"křesťanství nemá politické nároky: nechce rozhodovat o politickém ani právním systému, křesťané nechtějí zničit sekulární stát. "
Takže odpověděl na Váš argument lépe než já.
Šátky pro islamisty nejsou něco jako křížek pro křesťany. Křesťané nechtějí zničit sekulární stát, zatímco islamisté ano.
Naši předci globalizovali svět a my si ovoce té globalizace užíváme a měli bychom dnes docela problémy, kdybychom se bez něj měli obejít -- od nafty přes zrnkovou kávu levnější než melta k životnímu standardu příjmově nižších skupin naší populace dotovanému levnou prací v podobě "čínského" zboží.
Důsledkem jsou regiony rozvrácené buď hladem nebo válkami, obvykle obojím, a globální a regionální zájmy velmocí, které se starají o to, aby těch válek (a již se v nich háji jejich zájmy v zastoupení či s pomocí "vojenských poradců") nebylo málo.
A máme-li tohle, pak máme také nutně masovou migraci. A volbu: buď lidi prchající z "údolí hladu" střílet, internovat, platit diktátory na cestě, aby to dělali za nás, -- anebo je přijmout.
A pokud je přijmeme, pak považuji za mnohem lepší, když to nebude znamenat vytvoření ghett a vrstev občanů druhého řádu -- nemám rád rétoriku těch, kteří bojují za zachování tradičních evropských hodnost, ale pokud přistoupíme na občany druhého řádu, pak jsme prohráli demokracii. A pokud to bude bez ghett, vždycky to bude znamenat větší kulturní pestrost evropské společnosti.
Samozřejmě, je lepší se změnit jídelníček a obejít se bez volského oka (stejně je plné špatného cholesterolu). Jenomže i kdybychom to provedli revoluční cestou, projeví se ta změna v horizontu několika desetiletí, bude to trvat, než se ty zničené regiony stanou obyvatelné a bezpečné. Takže pořád platí: My jsme se o přílivu běženců nerozhodli, musíme se jen rozhodnout, jak ho budeme řešit.
Nevím, co je šátek pro islamisty, obávám se, že pro mnohé z nich jen velmi nedostatečná náhrada burky. Ale máte pravdu, i pro neislamistickou muslimku je něco jiného, než pro křesťanku křížek. Srovnání je snadné: moje babička, dcera regenschoriho z Mukačeva, nenosila vždy křížek, ale nevyšla by na veřejnost bez šátku či kloboučku -- byla přece vdaná žena.
Ad Adam Votruba o tom, že křesťanství nemá politické nároky:
Bohužel se mýlí, resp. zobecňuje stav u nás. Islámistické strany v Turecku měly celá desetiletí programy (omlouvám se, jak je to dnes nevím, mám na stole anglický psanou knihu tureckého autora z roku 2004, která probírá prvních dvacet let tureckého islámismu, turecky si v současných volebních programech moc nepočtu), které vznášely umírněnější nároky na prosazení dobrého islámského života než vznášela Liga polských rodin na prosazení dobrého křesťanského života. A právě tak existují fudamentalistické organizace, které ve jménu svého pojetí křesťanství páchají teroristické činy jako jsou bombové útoky na porodnice. To mluvím o takzvané západní civilizaci, nechávám stranou místa, kde se ve jménu křesťanství vedou ohavné občanské války (Sudán apod.)
Napsal jsem to na DR mockrát, ale pro jistotu to opakuji. Křesťanství, islám a přinejmenším každé další tzv. světové náboženství mají potenciál být náboženstvím svobody -- to jest, protože ten Hegelův termín může dnes být nejasný: náboženstvím, které uznává svobodnou a rozumovou volbu jednotlivce jako podmínku jeho morální a náboženské odpovědnosti -- a také jsou tato náboženství zneužitelná pro teror a despotické ovládání. Rozhodnutí není v nějakém bytostném charakteru toho či onoho náboženství, ale u věřících.
Zase musím do hry vracet to s tolerancí. Mohu tolerovat a respektovat jen ty, kteří tolerují a respektují mě. Pokud není tolerance vzájemná, není to tolerance, ale znak hlouposti té strany, která toleruje tu netolerantní. Většina migrantů nepřichází s pokorou, respektem, tolerancí. Je to z části i proto, že se zde solidarita vůči nim vynucuje, takže se domnívají, že na pomoc a to na nejvyšší úrovni, mají prostě nárok.
Jak velká je ta většina, která nepřichází s tolerancí. Z jakého zdroje tuto informaci čerpáte a jaká metoda byla pro zjištění této údajně převažující postojové charakteristiky migrantů použita?
Anebo ten Váš požadavek věcnosti platí jen pro ty, s nimiž nesouhlasíte?
Omlouvám se tedy a svou připomínku beru zpět. A děkuji za nastavení pravidel. Snad platných pro všechny.
Například "svobodné rozhodování matky o svém těhotenství".
Zajímavá formulace, naznačující, že žena se může svobodně rozhodnout o svém těhotenství. Chce-li tedy otěhotnět, prostě se k tomu svobodně rozhodne. Nejprve je potřeba onen biologický materiál. Zajde tedy třeba za panem Kohoutem, který ho zbůhdarma rozhazuje v polském kostele, a za přiměřenou cenu ho od něj nakoupí. Vše potřebné ke svobodnému rozhodnutí má tedy pohromadě, následuje další krok. Ale ouha! Co když se výsledek nedostaví ani po mnoha pokusech? Dá to do Štrasburku? Anebo se výsledek dostaví, ale po čase dojde ke spontánnímu potratu, který je evidentně v rozporu s ženiným svobodným rozhodnutím o svém těhotenství. Koho zažaluje za porušení své těhotenské svobody?
Zdá se mi tedy, že to svobodné rozhodování ženy o svém těhotenství není reálné. Měl jste asi na mysli "svobodné rozhodnutí matky o usmrcení svého plodu". To s náboženstvím nemusí nijak souviset, lze to chápat jako morální či odborné dilema, jako otázku od jakého okamžiku je člověk člověkem.
Pokud se žena z důvodů, které do kterých mi nic není, rozhodne užívat antikoncepci (protože i to patří ke svobodné volbě a i to katolická církev zakazuje, i když v poslední době v Evropě spíše potichu) či ukončit těhotenství, může to být v rozporu s mým morálním přesvědčením (a i s jejím), ale není to něco, co bych ji směl zakázat zákonem. Pochopitelně, existuje i nenáboženský morální fundamentalismus, ale ten se sluší omezovat stejně rozhodně jako ten náboženský.
Nedávno jsem si někde přečetl, tuším na DR, že patřím mezi intolerantní lidi, protože se mi nelíbí pohled na dva muže líbající se na veřejnosti. Nelíbí a jsem ještě intolerantnější -- nelíbí se mi ani pohled na dvě osoby různého pohlaví líbající se na veřejnosti ;a právě tak na dvě ženy. Považuji líbání za věc intimní. Přesto jsem se svého času docela angažoval v parlamentních bojích o registrované partnerství (ve prospěch partnerství), přesto považuji za diskriminační obstrukce s adopcí atd.
Morálku a vkus jsme začali od zákonů oddělovat po zkušenosti strašlivých náboženských válek a zatím nikdo nevymyslel lepší řešení.
Myslím, že nelze jednoduše relativizovat rozdíly mezi křesťanstvím a islámem na základě toho, že obojí má své fanatiky i umírněné. Samozřejmě souhlasím, že teoreticky mají obě náboženství stejný potenciál být tolerantní i intolerantní. Dokážu si také představit islámskou politiku, která bude jakousi obdobou evropských křesťansko-demokratických stran. Otázka je, jak to momentálně funguje v praxi. Islamismus, nakolik o něm mám informace, není srovnatelný s žádným relevantním politickým proudem, který by se odvolával na křesťanství.
Pokud byste konkrétně doložil, že Liga pro rodinu má radikálnější požadavky než islamisté v Turecku, bylo by to zajímavé. Byl bych zvědavý, jestli to opravdu tak je. (Byť jak oba víme, ani Turecko ani Polsko nejsou typickými reprezentanty svého náboženského okruhu.)
Dodal bych ještě toto: Bude-li se chtít islám reformovat a dát prostor sekulárnímu státu, pak budu jedině rád. Myslím, že to bude mít poněkud obtížnější než křesťanství, protože Korán neobsahuje ono: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je božího, Bohu." Ani ultrakatolíci nemohou tak docela odmítnout, že církev a stát jsou dvě oddělené instituce. A už vůbec je v evropské tradici takřka nemyslitelné, že by někdo chtěl z Bible učinit jediný legitimní zdroj práva. S desaterem to moc nejde. Kromě toho v 18. století Evropa vůbec odmítla stavět právní systém na náboženství. Prosadila se představa, že zákon má chránit společnost, tj. společnost má trestat společensky škodlivé chování. Proviní-li se někdo jen proti Bohu, ať si to s ním vyřídí Bůh, pročež rouhání přestalo být trestným činem. (Možná se s tím na DR opakuju.) Myslím, že bychom neměli ani nekriticky zobecňovat negativní charakteristiky islámu, ani nekriticky předpokládat, že "sociologie" muslimského světa je stejná jako ta naše.
Když z nějakého batolete udělá společnost dlužníka za to, že to batole neplatilo za odvoz odpadků, není to ani morální, ani vkusné. Je to právě důsledek toho, že morálku a vkus jsme začali od zákonů oddělovat.