V NESEHNUTÍ jsme spustili minulý týden kampaň Hej-ty zaměřenou na mládež. Jejím cíle je upozornit na marnost nenávistného projevu a chování. Ozvali se podpůrné i nenávistné hlasy, jak už bývá zvykem. Ty poslední upozornily na nemorálnost finančních zdrojů s ohledem na kauzu norských dětí (projekt je totiž podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů a Fondu pro NNO) a zpochybňovaly nutnost a efektivnost kampaně jako takové.

Kdybych měla tlumočit některé nenávistné reakce, tak by otázka zkrátka zněla: „Proč se tím vůbec zabýváte? Vždyť nenávistný projev je prkotina a hoří jiné věci!” Ano, hoří. Ovšem projevy nenávisti hoří rapidně, obzvlášť, když se v novinách dočtete, že lidé volají policii, že si spletli kominíky a folkloristy s uprchlíky. Tragikomické.

A jak to souvisí se zlostným vyjadřováním? Velmi jednoduše. Online prostor je zaplavený jistým stylem vyjadřování vůči uprchlíkům, který je dehumanizuje. A tyto dehumanizující postoje jsou slyšet a vidět víc nežli ostatní. Pokud nejsou zastaveny anebo vyváženy, pak se stávají normou - je normální odmítat uprchlíky, i když to před tím běžné nebylo, a může být dokonce normální jim i ubližovat.