Chuť pomáhat uprchlíkům vyvažuje křik lžinenávistníků a měsíčkářů
František KostlánSpolečný hlas dárců, dobrovolníků a lidí z neziskových a humanitárních organizací je navzdory vládní apatii stále silnější. Všem pomáhajícím za to patří velký dík.
Lidé, kteří nejsou nenávistní vůči uprchlíkům, se začínají spojovat. Nasvědčuje tomu i vzedmutí dobrovolníků, kteří pomáhají utečencům, kde se jen dá: na našem území, kde česká protofašistická vláda zavírá bez soudu lidi, kteří spáchali pouhý přestupek, do koncentračního tábora v Bělé-Jezové (říkají tomu eufemisticky „zařízení pro zajištění cizinců“); či v Maďarsku, kde tamní protofašistická vláda namísto pomoci potřebným staví žiletkové ploty na hranicích. Nebo v Srbsku a Chorvatsku.
Komu se zdá výraz „koncentrační tábor“ přehnaný, ať si poslechne mínění poslance Jiřího Zlatušky (ANO), který se byl v detenci v Bělé-Jezové osobně podívat. V pořadu Interview ČT24 k tomu mimo jiné řekl: „Na mě to zařízení pro detenci uprchlíků v Bělé působilo dojmem krajně skličujícím - pokud bych řekl koncentrační tábor, tak to bude velice blízko mému dojmu… Být na místě ministra Chovance…, tak nemám lehký spánek, protože podle mě je to kruté zacházení (s uprchlíky) a způsobuje to duševní trýznění. Když si čtu, tuším paragraf 259a trestního zákona o mučení a přečinech proti lidskosti, tak na jeho místě bych se bál, že jednou budu za tohle souzen.“
„Všichni se spojujeme“
„Čeští Romové nás podpořili, že děláme správnou věc! Všichni se spojujeme,“ píše pod fotografií, na níž figuruje s Romy, Eva Zahradníčková, matka čtyř dětí, která již několik týdnů jezdí pomáhat uprchlíkům do Maďarska, Srbska a Chrovatska. První cestu platila ze svého. A z čeho financuje následující mise, které absolvuje s dalšími dobrovolníky?
„Pomohli nám například nadace MUDr. Hassana Meziana, občanské sdružení Daveláček, organizace Mazaná Liška, buddhisté z kláštera Karunā Serena, katolická diecézní charita, židovské i arabské skupiny a spousta pomoci, a to jak finanční, tak materiální, je od mnoha jednotlivců. Ale už jsme taky chytřejší. Už nás napadne, že voda se dá napustit do kanystru z kohoutku a nemusí se kupovat a tak dále… Takže poslední cesta nás v pěti autech stála jednadvacet tisíc. Ale každý si platil svůj benzin. Manžel také zřídil transparentní účet. Doteď na něj přišlo celkem šestadevadesát tisíc,“ říká Eva Zahradníčková pro server Svobodné fórum.
Stoupající chuť lidí pomáhat uprchlíkům potvrzuje v rozhovoru pro Lidovky.cz i další dobrovolník, právník Jan Vrobel: