Svatá válka české armády
Lukáš SenftNaši vojáci číhají při hranicích na uprchlíky a jejich velitelé v sobě dusí nenávist k muslimům a sní o kamenování. Kdo tedy příchozím běžencům vysvětlí, že se oklikou nevrátili do Islámského státu?
Armáda: místo, kde se z chlapců stávají muži a z mužů psychopati. Zároveň zůstává bezkonkurenčně nejoblíbenějším způsobem, jak se cvičit v zabíjení a nejít přitom do lochu. Na paty ji v žebříčku této popularity šlape i česká policie. Společně tedy uspořádaly surrealistické cvičení: vyjely k hranicím, aby se zde připravily na možné obnovení hraničních kontrol. Zoufalí uprchlíci jsou totiž nejen na prahu vyčerpání — mohli by být i na našem vlastním prahu. Buďme tedy v pohotovosti!
Manévr proběhl i přesto, že počet příchozích na naše území rapidně klesá. Ostřížím zrakem vojáci sledovali přijíždějící auta, protože je třeba odchytit všechny islamisty, kteří s bombou kolem pasu plánují profrčet Mikulovem. Nezapomněli ale ani na pěšáky terorismu. Ti se samozřejmě společně s běženci přepravují na vratkých bárkách, aby se proplížili jihočeskými zahrádkami se semtexem celou dobu narvaným v kalhotách.
Armáda má ovšem dlouhodobě několik nešvarů. Za prvé: jsou v ní vojáci. Ti totiž nedávno potvrdili tezi Umberta Eca, že tajné zprávy vždy jen prokáží to, co se mezi lidmi už dávno šušká. Na veřejnost unikl průzkum názorů členů generálního štábu: skoro tři čtvrtiny dotázaných si myslí, že největším nebezpečím jsou právě uprchlíci.
Generální štáb by měl strávit pár měsíců na nějakém léčení, kde by pochopili, že násilí a vraždy nejsou jediným způsobem řešení. Ubytováni by mohli být v některém z koncentačních táborů, které zřídili jejich kolegové a kolegyně z Vnitra pro uprchlíky.