Armáda: místo, kde se z chlapců stávají muži a z mužů psychopati. Zároveň zůstává bezkonkurenčně nejoblíbenějším způsobem, jak se cvičit v zabíjení a nejít přitom do lochu. Na paty ji v žebříčku této popularity šlape i česká policie. Společně tedy uspořádaly surrealistické cvičení: vyjely k hranicím, aby se zde připravily na možné obnovení hraničních kontrol. Zoufalí uprchlíci jsou totiž nejen na prahu vyčerpání — mohli by být i na našem vlastním prahu. Buďme tedy v pohotovosti!

Manévr proběhl i přesto, že počet příchozích na naše území rapidně klesá. Ostřížím zrakem vojáci sledovali přijíždějící auta, protože je třeba odchytit všechny islamisty, kteří s bombou kolem pasu plánují profrčet Mikulovem. Nezapomněli ale ani na pěšáky terorismu. Ti se samozřejmě společně s běženci přepravují na vratkých bárkách, aby se proplížili jihočeskými zahrádkami se semtexem celou dobu narvaným v kalhotách.

Armáda má ovšem dlouhodobě několik nešvarů. Za prvé: jsou v ní vojáci. Ti totiž nedávno potvrdili tezi Umberta Eca, že tajné zprávy vždy jen prokáží to, co se mezi lidmi už dávno šušká. Na veřejnost unikl průzkum názorů členů generálního štábu: skoro tři čtvrtiny dotázaných si myslí, že největším nebezpečím jsou právě uprchlíci.

Ještě větší procento z nich shledává za nepřijatelné Romy, Afghánce, muslimy a Albánce. Islám považují za hrozbu, ovšem každý osmý z nich by zároveň uvítal trest smrti kamenováním. S gustem by zavedli i bičování, sekání rukou a neodmítli by ani zabití člena rodiny ze cti.

Zůstává tedy otázkou, zda by měli šacování uprchlíků nařizovat právě lidé s charakterovým profilem premianta SS Schule. A aby taková nepříjemná otázka nevisela ve vzduchu, rovnou ji zodpovím: ne, neměli. Je to trapná ironie naší situace, kdy rodiny utíkající před kamenováním přivítá v „civilizované” Evropě další fanda kamenů.

Na rozpoznání extrémní odnože islámu od obětí těchto zběsilostí je samozřejmě potřeba určitá intelektová výbava — alespoň taková, jakou mají organismy rozlišující mezi světlem a tmou. V armádě ovšem velí hominidé, kteří odlišují jen mezi nudou a krví.

Druhým problémem armády je ministr obrany Martin Stropnický. Těžko soudit, zda je horší vizitkou jeho účast ve straně ANO nebo ve filmu Babovřesky 2. Tyto ošemetnosti si neuvědomuje ani sám Stropnický: jeho rozhodnutí stále vypadají jako rozhodnutí herce. Jedná podle vrtochů obecenstva a čeká na potlesk davu — publikum si žádá protiuprchlickou frašku? Ale, prosím, beze všeho.

↗

Uprchlíci mají v patách zmatky, za které jsou odpovědné i české jednotky. Repro DR