V těchto dnech byl odeslán premiéru Sobotkovi dopis týkající se vyhýbavé politice naší vlády ve věci uprchlíků, kteří přicházejí do Evropy především z Afriky a ze Sýrie. Iniciátorky dopisu, Anna Hradilková, Magdalena Martinovská a Michaela Valentová, výstižně pojmenovaly základní problémy naší vlády: neochotu sdílet břemeno s těmi státy EU, které jsou náporu uprchlíků vystaveny nejvíce, a populistické podléhání předsudkům vůči migrantům.

Petice žádá jasné stanovisko, které bude reflektovat reálnou situaci v zemích, odkud lidé utíkají, v tuto chvíli zejména v Sýrii. Požaduje také formulaci dlouhodobé imigrační politiky, která u nás chybí.

Ta je nezbytná, protože, jak se píše v petici „s postupující globalizací není současná vlna migrace přechodným jevem, ale pravděpodobně dlouhodobým trendem. Je však velký rozdíl, zda bude probíhat živelně, nebo řízeně v rámci spolupráce států EU.“

K petici je možné stále připojit podpis.

Pro mě osobně je zklamáním, že naše vláda, která se profiluje jako proevropská a hlásí se k humanistickým ideálům, místo aby mobilizovala síly ke spolupráci s médii a vysvětlovala prohlubující se humanitární katastrofu migrantů, hraje na strunu obav z terorismu a obrany národních ekonomických zájmů. Smutnou vizitkou bylo zpravodajství ČT 27. května, kde ministr Zaorálek plamenně promlouval o tom, že si Bruselem nenecháme diktovat kvóty, aniž by zazněl oprávněný komentář, že něco málo přes 1300 lidí ročně (navíc s finančním příspěvkem Bruselu) je zanedbatelné množství.