Uprchlické kvóty, selhání demokratů a Chovanec na hrad
František KostlánKvóty nakonec podle očekávání máme. Číslo a časové rozmezí jeho naplnění je to však v kontextu rozměru uprchlické krize směšné. Namísto domnělé autonomie jsme svým zarytým postojem proti kvótám akorát přišli o demokratickou duši.
To bylo řečí kvůli kvótám a nakonec má Česká republika přijmout pouhých 2 978 lidí, a to během dvou let. Česká vláda ve spojenectví s maďarskou a slovenskou si svou nahnědlou politikou nakonec nožkou o zem evidentně vydupala kvótu nižší, než by jí správně náležela. A než jsme schopni přijmout. Ministr Jiří Dienstbier hovořil až o patnácti tisících.
Je čas zavřít Chovance
S trochou hořké ironie dodejme, že podle dosavadního chování ministra vnitra Milana Chovance nemůžeme tušit, co s těmi třemi tisíci „kvótaři“ nakonec udělá. Zavře je do kriminálu jako ty rodiny s dětmi, které jen chtěly přejít přes naše území do Německa? Není na čase zavřít naopak Chovance? Temné kasematy Špilberku čekají na novou celebritu. Je to přeci tento ministr, jehož úředníci, právě oním zavíráním rodin do vězení (detence), porušují zákon. A ministr je za jednání svých úředníků odpovědný. Nebo snad ani to už neplatí? Jak několikrát upozornilo několik zástupců občanských organizací, které se zabývají migrací a uprchlíky, české soudy v Praze a v Ústí nad Labem označily tuto „detenci“ za protiprávní.
Petr Uhl v článku Stydím se za českou nesolidární vládu o Chovancovi napsal: „Jak může být ministrem vlády demokratického státu člověk, který demagogicky tvrdí, a možná tomu i věří, že je správné věznit toho, kdo porušil (zřejmě jakýkoliv) zákon, když sám jako ministr je nadřízeným státních orgánů (správa uprchlických zařízení, cizinecká policie, odbor ministerstva vnitra pro azylovou a migrační politiku), jejichž činnost je založena na porušování zákona?“
Uhlův článek je nejen pro české prostředí naprosto zásadní. Napsal jej člověk s hlubokou mravní integritou, osobnost, která se za lidská práva bere celý život a v této problematice u nás patří k nejzkušenějším, je prvním vládním zmocněncem pro lidská práva. Přesto (právě proto?) jej nedokázal reflektovat žádný z politiků ani novinářů či publicistů (kromě Deníku Referendum, kde vyšel, pochopitelně). Čecháčkovství je zřejmě hlubší, než se zdá.
Politici opustili demokratické mantinely
Dovoluji si k Uhlovým slovům dodat, že Chovanec se nechová jako demokrat a humanista, ale jako člověk zvláštního ražení. Připomeňme, že současný ministr vnitra je onen oportunista patřící zprvu k pučistům ze Zemanovského křídla ČSSD, kterého vzal Bohuslav Sobotka na milost, protože v pravý čas přeběhl na druhou stranu a své kamarády ve zbrani v honbě za kariérou použil, zmačkal a zahodil. Není pochyb o tom, že až zradí Sobotku, bude ten se držet za hlavu a říkat si: „Že já naiva ze sebe nechal tímto člověkem udělat xenofoba“.
Ona také fašizace české společnosti v krátkém období před válkou a týrání a ubíjení Romů v koncentráku v Letech u Písku, který ostatně postavili Češi a to ještě před zabráním Československa a před válkou, to vše muselo z něčeho vyrůstat.
Nejinak je tomu dnes. Také dnešní antipatie k uprchlíkům, které nejsou jen na straně politiků a veřejně známých osob, ale je jich plna i společnost tam dole, z něčeho vyrůstá.
Děkuji za pěkný článek, Jiří Vyleťal
Konečné počty budou úplně jiné.
tisíc sem, tisíc tam - hlavně aby to nebyl způsob jak systémově měnit tvar společných politik, zde zůstaňme raději konfederativní než unitární
panikaření je od politiků nezodpovědné - pragmatická věcnost a smysl pro pravidla, jinak bude soldarita podivné, falešné slůvko a orbánizace (babišizace) jako výsledek.