Postoj vlády ČR k uprchlíkům ignoruje fakta a ohrožuje integraci EU

Jakub Patočka

Předseda vlády Sobotka a ministr vnitra Chovanec na tiskové konferenci představili stanovisko vlády k uprchlíkům před jednáními v Bruselu. Obsah tiskové konference bohužel nepřekvapil: pokračujeme v politice přetvářky a sebeklamu.

Deník Referendum zveřejnil v uplynulých týdnech řadu textů k uprchlické krizi, které principiálně kritizují vládní politiku. Bohužel kritika zveřejňovaná zde ani jinde zatím nepadá na úrodnou půdu, a Česká republika tak vyráží na jednání do Bruselu s pozicí, která je založena na zbožných přáních, mylném hodnocení situace a zaměňování důsledků a příčin.

To, co naši představitelé vydávají za možné řešení krize, je ve skutečnosti zčásti vlamováním se do otevřených dveří, a tedy divadlem pro voliče, zčásti účelovým odmítáním logického opatření ke ztlumení problému a zčásti politikou bezohledností vůči lidem v nouzi, jimž ochranu zaručují mezinárodní smlouvy, k jejichž dodržování se Česká republika zavázala. V důsledku přitom postoj České republiky ohrožuje i samu evropskou integraci.

1.Česká republika tvrdí, že má jiné řešení uprchlické krize spočívající v následujících opatřeních:

  1. důslednější ochraně vnějších hranic s využitím agentury Frontex,
  2. jednotném a efektivním mechanismu k rozlišování mezi uprchlíky a ekonomickými migranty,
  3. důsledném vracení těch, kdo přijdou a nebudou uznáni jako uprchlíci, do zemí původu,
  4. pomoci státům, jako je Libanon, Turecko či Jordánsko, kde žijí miliony lidí v uprchlických táborech, zajistit běžencům lepší podmínky a důstojnější život,
  5. jednáním o řešení syrského konfliktu se zapojením Ruska a USA.

Česká pozice je tedy v současnosti stejná jako pozice jádra EU s výjimkou názoru na přerozdělovací mechanismus uprchlíků z přetížených zemí. Mechanismus povinných kvót sice skutečně není sám o sobě řešením, není jím ale žádný ze zmíněných čtyř bodů, o kterých mluvil na tiskové konferenci premiér Sobotka.

Kvóty tu mají být proto, aby ulevily přetíženým státům, a povinné musejí být proto, že dobrovolně si státy žadatele o azyl z Řecka, Itálie a Maďarska nerozdělí. Návrhy opatření, které vydává Sobotka za české, ale ve skutečnosti jsou citováním starého plánu Komise, mají krizi jen ztlumit. Jejich přijetí je žádoucí, nejde však o žádnou českou alternativu ani o nějaké řešení příčiny.

Jediným postřehem zmíněným premiérem Sobotkou, který směřuje ke skutečným příčinám krize i k eventuálnímu řešení, je apel na hledání cesty ze syrského konfliktu se zapojením USA i Ruska. Zde však tví hlavní problém v tom, že Česká republika má na naplnění takového bodu naprosto minimální vliv. Jde tedy spíše o jakési zbožné přání bez jakéhokoli reálného závazku.

2.Česká republika odmítá povinné kvóty, protože tvrdí, že nezná způsob, jak zde uprchlíky udržet.

I v tomto bodě bychom se měli přestat přetvařovat. Uprchlíky aktivně zastrašujeme, aby k nám nechtěli přijít, a pak se tváříme, že nevíme, jak je tu udržet.

Řešení je jednoduché. Postačí zásadně k nim změnit přístup, Němci tomu říkají „vítací kultura“. Zatímco u nás uprchlíky zavíráme do detenčních zařízení, obíráme je o prostředky, porušujeme jejich základní práva a nerespektujeme jejich lidskou důstojnost, a to vše v rozporu s našimi mezinárodními závazky, civilizačně vyspělejší evropské země se jim otevírají. Tak jako byli vítáni mnozí z Čechů, když prchali před hrůzami jen výjimečně tak strašnými, jako je například občanská válka v Sýrii.

Je zapotřebí okamžitě vyhodit vedoucího odboru migrační a azylové politiky Tomáše Haišmana na Ministerstvu vnitra a začít česká uprchlická zařízení spravovat způsobem, který bude odpovídat nárokům, jež na sebe klademe v české ústavě. Je potřeba se v praktické politice opřít o segmenty občanské společnosti, které uprchlíkům pomáhají — patří k nim mimochodem i řada sociálních demokratů. V tom chtějme od EU podporu a jistě se nám jí dostane.

Pro účel navrhovaného přerozdělování uprchlíků navíc není stěžejní, zda uprchlíci v dané zemi zůstanou nebo ne. Cílem opatření je ulevit přetíženým zemí na jižní hranici EU, nikoliv vybrat každému uprchlíkovi novou vlast, v níž bude nucen žít, byť proti své vůli.

Část běženců, o které by se mělo hraničním státům ulevit, už v Řecku, Maďarsku a Itálii skutečně není. V tomto měl ministr Chovanec na úterní tiskové konferenci pravdu. Stále jsou ale ve všech třech zemích nouzové tábory naprosto přeplněné lidmi, kteří čekají na rozhodnutí o azylu. Přerozdělení tudíž stále smysl má.

3.Česká republika tvrdí, že nelze spojovat otázku solidarity se zeměmi nejvíce postiženými přílivem uprchlíků s kohezními fondy.

Technicky vzato je to pravda. Fakticky ale nikoli. Klameme tu sami sebe. Ve své snaze udílet západním zemím lekce se chováme, jako kdyby po skončení studené války standardní země Evropské unie toužily vstoupit do postkomunistického prostoru, a nikoli naopak. Jádro Evropské unie si samozřejmě najde způsob, jak si poradit s naším vzdorem, který není založený na žádných faktech, žádných reálných alternativních návrzích, ale vychází ze snahy zavděčit se iracionálním náladám veřejnosti, s nimiž se naši představitelé mají strach konfrontovat.

Je možné, že standardní země Evropské unie nebudou nakonec trvat na povinných kvótách, aby umožnily zdejším politickým představitelům zachovat si tvář, ale budou trvat na „dobrovolných“ počtech, které budou jinak zamýšleným povinným kvótám přesně odpovídat. Tvrdošíjné odmítání takového principu by patrně vedlo buď k posílení dvourychlostního charakteru dnešní EU, anebo v krajním případě dokonce k tomu, že se západní země budou integrovat bez přítěže chaotického, fakta v diskusích ignorujícího, a základní evropské hodnoty popírajícího postkomunistického prostoru.

4.Česká republika tvrdí, že náš postoj předejde dalším vlnám uprchlíků.

Problém pozice české vlády spočívá ve skutečnosti, že je v základních parametrech nepoučený o podstatě debaty v Evropské unii. Takové věci lze vykládat na tiskové konferenci na letišti ve Kbelích, nelze to ale namluvit ministrům členských států EU, kteří mají zpracovány základní rešerše k tématu.

Už vůbec nelze ministru Chovancovi doporučit, aby zkusil Němcům vyprávět, že jsou to právě oni, kdo porušuje pravidla. Ve skutečnosti je německý postoj reakcí na to, že se dublinský systém pod náporem počtu uprchlíků zhroutil. I proto jsou české detence nezákonné, neboť jsou prováděny bez reálné naděje, že by bylo možno uprchlíky vracet do zemí, odkud přišli, dle schengenských pravidel. Fakt, že česká vláda v tomto porušuje zákony, opakovaně stvrdily rozsudky zdejších soudů.

Prostá skutečnost je taková, že uprchlíků s oprávněným nárokem na azyl prostě bude nadále přicházet ohromná spousta. Jednak proto, že konflikty se patrně nepodaří vyřešit nijak rychle, a jednak proto, že život v uprchlickém táboře nedává nikomu ani střednědobou životní perspektivu. Nelze tedy vyžadovat, aby v uprchlických táborech lidé setrvávali dlouhé roky. Zde se ale dostáváme k nejpečlivěji střeženému tajemství vyšinuté české debaty o uprchlících: nejedná se o žádné nezvladatelné počty — za předpokladu, že se na jejich distribuci a integraci budou spravedlivě podílet všechny země EU.

Česká vláda tak stojí před dilematem: může dále ignorovat základní fakta, ohrožovat svým postojem naše postavení v Evropské unii a proces evropské integrace jako takový, anebo se začít konfrontovat s iracionálními xenofobními náladami ve společnosti, jež prozatím svou politikou dokonce pomáhá rozdmýchávat. Přitom občanů, kteří by jí pomohli, i médií, která by se za ni postavila, je už dnes dost, abychom se nemuseli dále tímto způsobem blamovat.

    Diskuse (18 příspěvků)
    VK
    Vojtěch Klusáček
    September 22, 2015 v 22.18
    Nejedná-li se o žádné nezvládnutelné počty - o jaké konkrétnější počty se tedy zhruba jedná?
    Bohuslav Vorel, pojistný matematik
    September 22, 2015 v 23.34
    nejpečlivěji střežené tajemství
    Já bych to odhadl na půl milionu v příštích deseti letech. Jenom si nejsem jist, zda jsem optimista, realista či pesimista.
    ??
    September 23, 2015 v 7.47
    Dukazy ze se jedna o organizovanou destabilizaci Eropy mame pred nosem.
    Odkaz na jeden z nich.

    "Moderátorka: Peter Sutherland je mimořádný zástupce OSN pro uprchlíky. Je bývalým ředitelem firem BP a Goldman Sachs a byl evropským komisařem. A vy jste právě navštívil Calais? "

    Moderátorka: Peter Sutherland je mimořádný zástupce OSN pro uprchlíky. Je bývalým ředitelem firem BP a Goldman Sachs a byl evropským komisařem. A vy jste právě navštívil Calais?

    http://www.blisty.cz/art/79138.html#sthash.6DAWLnLv.dpuf

    Goldman Sachs, BP globalni zlocinne firmy. A pridejte si jmeno Vladimir Dlouhy.
    MP
    Martin Profant
    September 23, 2015 v 10.6
    Bohuslavu Vorlovi
    Jde o to,co vlastně odhadujete. Pokud imigranty přidělované kvótami, pak pravděpodobně silně nadsazujete.

    I za předpokladu, že nás teprve čeká kumulace uprchlické vlny v příštích dvou, třech letech na dvojnásobek letošního přílivu (a to je už hodně nepravděpodobný katastrofický scénář) a že by kvóty mezi zeměmi EU byly podle obyvatel (tedy, že by se ten český procentní podíl navýšil cirka o třetinu), stále by se jednalo o necelých sto tisíc v deseti letech.

    Při padesátiprocentní úspěšnosti žádostí (opět nepravděpodobně vysoké) nejvýše padesát tisíc imigrantů, z toho větší část odejde jinam, takže bychom museli uvažovat o integraci přibližně pětadvaceti tisíc lidí (při katastrofickém odhadu) . Počet zřetelně nižší než je očekávatelný rozdíl mezi počtem narozených a zemřelých v ČR v témže desetiletém období.

    Považují uprchlické kvóty za chybu a selhání EU. De facto provizorní řešení, které zastírá neochotu (a z ni plynoucí neschopnost) vytvořit jednotnou imigrační politiku a její instituce (bez toho ovšem volný pohyb osob a Schengen nemohou fungovat).
    Navíc jde o řešení z hlediska budoucnosti EU politicky hodně nákladné -- jak v zemích, které byly přehlasovány, tak v zemích, kde se šíří pocit , že doplácejí na tyto odpíračské země, to zvyšuje odpor k projektu EU.

    Ale to, že je to řešení pitomé, ještě neznamená, že by prosazení kvót představovalo pro ČR byť zlomek problémů, které si dokážeme způsobit sami. Např. jen zastoupení státu ve sporech s církevními organizacemi (tuším zatím 144 žalob necelé dva roky po přijetí zákonů,které měly tyto spory uzavřít) nás pravděpodobně přijde na víc, než by stála slušná azylová politika.
    PH
    Petr Hlávka, učitel
    September 23, 2015 v 17.21
    Ano, lze využít dobrovolníky
    A že se takoví najdou jsme viděli v neděli 20. 9. v Haidmühle, kde jsme s naší kapelou Second Band zahráli na Multikulturním setkání. Funguje zde, volně přeloženo, Okruh pomocníků (všichni jsou dobrovolníky) pro uprchlé občany z jiných států. Další viz http://www.rlisty.eu/?p=3582
    LV
    Lenka Vytlačilová, metrolog
    September 23, 2015 v 18.51
    Rozpad EU snad ještě ne, ale Brexit se stává pravděpodobným
    Vzláště díky tomu, že se provalilo, že jistý pan Peter Sutherland spojený s firmou BP a s firmou Goldman Sachs vysvětlovat ve Sněmovně lordů, že EU se musí ze všech sil snažit zlikvidovat homogenitu populací svých členských států.

    Navíc Britové dobře vědí, že 10 000 nizozemských Somálců v okamžiku, kdy obdrželi Nizozemské občanství, skončilo převážně v Birminghamu a že situace se může za pár let opakovat se Syřany.

    Mnozí proto chtějí, vystoupit z organizace, která si podle jejich názoru, dala za úkol zničit jejich společnost, co nejdříve.
    Bohuslav Vorel, pojistný matematik
    September 23, 2015 v 22.59
    Doufám, že Martin Profant má pravdu, ale ...
    Já pochopitelně doufám, že realita nakonec ukáže můj odhad jako nadsazený. Nicméně ve světovém ekonomickém systému se objevila mohutná zlatá žíla, ze které si bude chtít urvat stále další a další zlatokopové stále více a více. Navíc současné chování EU se mi jeví chaotické, úředníci byli zvyklí řešit hlavně ptákoviny direktivním rozhodováním, a pokud mají navrhovat řešení zásadních problémů, tápou.

    Kvóty v současné podobě pochopitelně nic neřeší. Příliv migrantů podle mne spustil změny, které už nepůjde vrátit nazpátek. Domnívám se, že mnoho aktérů ještě nepochopilo závažnost problému. Je možné, že v Sýrii a Iráku si znepřátelené strany padnou kolem krku a válka během několika měsíců skončí. Pak migrace z Blízkého východu zůstane na několika málo milionech. To je ale asi v oblasti zbožných přání. Nachází se zde naopak navíc ještě několik nezhroucených států, kde konflikt zatím jen doutná. Pokud vzplanou, pak by se můj odhad 15-20 milionů migrantů do Evropy v příštích deseti letech mohl klidně naplnit. Bude potom imigranty z bezpečných zemí kam vracet a bude je vůbec někdo chtít nebo vůbec schopen přijímat?

    Ať tak nebo tak, situace je vážná a je nutné zlikvidovat zlatou žílu. Takže v našem vlastním zájmu nakonec bude minimálně několik desítek tisíc imigrantů jako podíl na řešení přijmout a integrovat. Je ale potřeba zachovat si možnost vybírat z těch, kteří mají zájem jít právě do Česka.
    VK
    Vojtěch Klusáček
    September 23, 2015 v 23.27
    Rakouský kancléř mluvil o 7-10 milionech lidí, s nimiž je potřeba počítat, že do Evropy přijdou. Jen Syřanů je na útěku a v neevropských uprchlických táborech s podmínkami bez ani střednědobé perspektivy 4 miliony. K tomu nutno připočíst přinejmenším Erithrejce, Iráčany, Afghánce - jsou tu spíš už jednotky desítek milionů, než jen miliony lidí. Z nichž jeden každý plným právem zaslouží statut uprchlíka a příslušnou péči.

    Dnes ráno byl v rádiu rozhovor s představitelem rakouské armády, podle jejich údajů se z Turecka každý den vydává na cestu 4 tisíce lidí. To by tak odpovídalo něco mezi jedním a dvěma miliony dorazivších za rok.
    Michal Rusek, sazeč
    September 24, 2015 v 10.46
    Vědomá nechuť nebo fyzilogická neschopnost? – Jakubovi Patočkovi
    Jakube, možná by přece jen stálo za hlubší úvahu lépe si povšimnout, co vlastně člověk v konečném důsledku v y t v á ř í, co skrze jeho slova v z n i k á. Protože tvorba je projev umělecký a je to i tvorba literární, byť na velmi obtížném poli politických komentářů.

    Pokud jsou mezi námi lidé, který projevují upřímné empatie vůči utrpení cizích lidí, a dokonce i stovky a tisíce kilometrů daleko, a pokud je to ryzí, upřímný projev lidskosti, tak buďme rádi za každou takovou živou duši. To nepochybně.

    Možná by ale přece jen stálo za hlubší zamyšlení, zda je opravdu nutné – zejména ve srovnání s tou čistotou lidství projevovaného vůči uprchlíkům – vytvářet z každého, kdo má jiný názor hned vážného ideového nepřítele. Což se nyní tak "skvěle" daří nejen BL, ale i redakci DR.

    – Protože to, co se roky děje např. mezi Izraelci a Palestinci, nebo mezi Asadem a jeho opozicí – lhostejno zda občanskou opozicí pravděpodobně financovanou a nepochybně podporovanou USA, nebo mezi opozicí IS (kdo ví, zda také nepřímo či dokonce přímo vytvořenou geopolitickými zájmy USA) – je pouze důsledným dokončením toho, co se d ě j e i právě ZDE, na stránkách Deníku referendum, tedy např. mezi příznivci Zemana – a jeho odpůrci, nebo mezi těmi, kdo vnímají nejen pragmatické stanovisko Izraele na Golanských výšinách, ale i Ruska na Krymu – a jejich odpůrci. Atd.

    Toto je podstatné, ohledně vztahu k partnerovi v dialogu:

    Je to buď neochota uvidět svět a souvislosti v něm z jiného místa – tj. v ě d o m á nechuť, nebo je to jakási až fyziologická neschopnost empatie – tj. praktická n e s c h o p n o s t, tedy cosi na způsob velmi nízkého sociálního IQ.

    Pro jistotu zopakuji podstatu: To vytváření nepřítele je tedy buď vědomé, nebo je člověk prostě v tomto nedostatečně lidský.

    Je zřejmé, a je to jasně vidět, jak ti, kteří zvou imigranty velmi často až ostentativně pohrdají těmi ostatními. Jako kdyby byli p o l o l i d é. Vnímám toto pohrdání až jako nenávist.

    Pokud tedy nebudeme uvažovat, že všichni, kterým tak silně vadí, že tak málo zveme imigranty k nám, jsou jen stádně navedení skrze svůj groupthink, tak pak by mělo jít (mluvím přece mj. i o vás, Jakube) o empatii ve smyslu vyššího lidství.

    Avšak dovolte jednu jedinou otázku:

    Vy opravdu věříte tomu, že 100 % těch c i z í c h imigrantů si zaslouží vlastně až naši paušální empatii (není přece jakýkoliv prostor pro rozlišování) a naopak n a š i spoluobčané, kteří se od vás liší mj. svým pochopením pozice Zemana nebo Ruska ve světové geopolitice, si – přesně naopak – zaslouží jen výsměch a pohrdání?

    Vnímáte tento rozpor? Na jedné straně vstřícní sluníčkáři, na straně druhé jak břitva ostří rétorici?

    Mj. píšete:

    »Jádro Evropské unie si samozřejmě najde způsob, jak si poradit s naším vzdorem, který není založený na žádných faktech, žádných reálných alternativních návrzích, ale vychází ze snahy zavděčit se iracionálním náladám veřejnosti, s nimiž se naši představitelé mají strach konfrontovat.«

    Na žádných faktech? Na iracionálních náladách? To nemyslíte vážně, že ne? A dialog na téma demokracie tedy povedeme na DR znovu?

    Psaní politických textů pochopitelně cosi působí. Je dobré vždy přemýšlet, pro koho píšu a co od něj očekávám. Buď píšu spíše pro své ideové soudruhy – a pak jde o posilování v boji, nebo jsem idealista a snažím se psát i svému partnerovi v dialogu. Že něco pochopí. A možná i cosi ve svých postojích změní. – A teď jsem si dal pozor, abych nenapsal "nepříteli".

    Jakube, vždy vy si přece musíte všimnout, že nemáte pro své oponenty žádné pochopení a že vaše slova z hlediska užitku jsou jen ztrátou času a dále a hlouběji rozdělují naši společnost. Protože jen tehdy, pokud projevíte opravdu upřímně ryzí zájem o argumentaci té strany, která vám dnes tak zatraceně v řadě tématických okruhů "pije krev", tak teprve pak můžete očekávat, že ti lidé "na druhé straně" projeví – jaksi na oplátku – empatii a porozumění pro argumenty vaše. Jinak opravdu ne.

    Všichni děláme tu chybu, že se domníváme, že hned rozumíme "druhé straně", že známe její vnitřní svět. Tak tomu přece není, ale děkujme této rozdílnosti, protože i proto zde můžeme být, spolu.

    Michal Rusek, sazeč
    September 24, 2015 v 11.6
    Skutečný humanismus není ideový teror vůči těm, kdo mají jiný názor – Jakubovi Patočkovi
    Ještě k té demokracii (vážený pane Poláčku, snad přece jen budeme schopni aspoň tu a tam táhnout zajeden věcný provaz). Pochopitelně pravda hlasováním nevzniká. Nicméně pokud jde o většinu, která už patrně přesáhla 80 % nemůže skutečný humanista, který je srdcem demokrat válcovat tu jasnou většinu, aniž by se soustavně tázal, zda náhodou právě on cosi nepochopil.

    Opravdu je pro vás snadné, Jakube, jaksi mlčky předpokládat, že těch 80 % našich spoluobčanů, je jakési omezené stádo?

    Jak je tedy možné, že – pokud jde tedy o projev vyššího lidství – jimi (námi) až takto pohrdáte? Vy přece už dávno pokorně nehledáte to místo, kde se v myšlení lišíme, kde děláme chybu (řadím se mezi těch cca 80 %).

    A napadlo vás, že jsou pouze dvě možné vysvětlení? Bohužel v obou už neplatí, že jde o vyšší stav poznání, tedy o úroveň vyššího lidství.

    1) Buď jde mj. i o vaše peníze, které kdosi nahoře má a za ně si kupuje mj. i vaši přízeň, a třeba i redaktorů DR, a dále jsou to různé neziskovky, které se o imigranty starají atd. Opět jde o nemalé finanční toky. A hlavně dobré bydlo.

    Zmapoval už někdo, kolik set nebo dokonce tisíc lidí má v neziskovkách ryze osobní zájem na prosazení určité agendy?

    – Pak už ovšem nejde o projevené lidství a krásný humanismus, ale o projevený pragmatismus a faleš. Prostě hnus.

    2) Nebo opravdu máte ve všem pravdu, těch 80 % nebo až 90 % obyvatel se opravdu hluboce mýlí a máte pravdu vy, Jan Čulík a další. Jenže právě zde je ten rozpor.

    P o k u d je pochopení pro imigranty opravdu projevem vašeho vyššího a hlubšího lidství, tak kam toto lidství ztratilo ve vztahu k nám? K těm 4/5 vašich spoluobčanů?

    Pokud opravdu platí 2) a máte pravdu, tak pak nechť se ovšem váš vysoký humanismus a vaše hluboké lidství (je zajímavé jak může být něco zároveň vysoké i hlubokú) neprojevuje selektivně, ale je uplatněno zcela stejně a řekl bych dokonce z e j m é n a vůči vašim spoluobčanům.

    Pak je nutné ovšem opravdu vést d i a l o g a nikoliv se zabetonovat ve své pozici a "ostřelovat" své spoluobčany jako nepřátele třeba názory, že "jádro EU si poradí s našim vzdorem".

    Médium zde máte a díky vám, Jakube, mohu říct, že máme. Přemýšliví lidé, kteří mj. i další slávě DR věnují to nejdražší, tedy svůj čas, zde jsou také (všichni se stále učíme překonávat své ego, vážený pane Poláčku), tak v čem je problém?

    Jakube, udělejme přece to, v co věří každý demokrat. Najděme shodu v tématech a pak najděme trpělivost a vstřícnost a vyměňujme si střípky svého poznání. Pokud aspoň někdo z nás, tu a tam, dokáže říct: mea culpa, zmýlil jsem se, opravuji své poznání, nebude to málo.

    Zde jen namátkou témata, kde cítím hlavní rozpory, kde bychom měli najít pokoru a trpělivou empatii pro názory druhé strany. A hlavně respekt k pravdě, spravedlnosti a hlavně ke skutečnému lidství, kterým se zde všichni tak oháníme:

    • Jaká je skutečná příčina imigrační krize
    • Do jaké míry je za krizi odpovědná zahraniční politika NATO a USA
    • Zda neřešení příčin krize (války nekončí!!!) souvisí s tím, že německá ekonomika potřebuje levné lidské zdroje
    • Zda evidentní povel shora na přijímání imigrantů není novým a velkým projektem na řešení problémů kapitalismu v Evropě, který je od 70. let v periodické a stále vážnější krizi (viz mj. Šichtářová nebo Švihlíková)
    • Zda právě tato ekonomická potřeba kapitalismu nepůsobí neřešení příčin, tedy nevytváří tlak na trvání válek
    • Proč i EU dělá z Ruska nepřítele a strašáka, proč tak okatě zveličuje hrozbu Ruskem, když víme, že nepochybně (!) neznámá a nevypočitatelná Čína je na vzestupu (v této souvislosti je Zemanovo konání stejně pragmatické, jako izraelské na Golanech)
    • Jak je možné, že i ČR dá v nejbližších letech na imigranty až desítky miliard korun, když důchody zvýší jen o 40 Kč… Atd.

    DR může být za čas opravdovým leadrem v líných českých mediálních luzích a hájích, ale to se stane jen tehdy, když zde bude radost diskutovat, protože stále více a více diskutérů (ale i redaktorů) pochopí, že lze odhodit ego a lze mít radost z poznání pravdy, nikoliv jen z prosazení svých názorů.
    + Další komentáře