Delší dobu vedeme doma s mojí ženou debatu, zda vyhlásit, že jsme ochotni u sebe ubytovat uprchlíky. S touto myšlenkou přišla má žena, která chtěla veřejně reagovat na nenávistné projevy. Namítal jsem, že se dá pomáhat jinak. Uprchlíci o pobyt v České republice nestojí, jsme tranzitní země, takže nabízíme něco, co vlastně nikdo nechce. Tak trochu prázdné gesto.

Jistou změnu perspektivy k dané věci přinesl Miloš Zeman, který téma ubytování oživil v souvislosti s výzvou vědců. Zapojit se poté do debaty příspěvkem o ochotě ubytovat uprchlíky působilo v takové situaci víc jako půtka na domácí politické scéně než reálný příspěvek k řešení uprchlické krize.

Moje žena nakonec začala minulý čtvrtek organizovat pomoc na hlavním nádraží, kam přijížděli první uprchlíci. Ne moc, ale nějací ano. Ukázalo se, že velké skupiny zpravidla zachytí Červený kříž, ale menší nikoliv.

Jako neorganizovaní dobrovolníci jsme výrazně flexibilnější, a přidalo se k nám navíc hodně arabsky mluvících přátel, což je další velká výhoda. Ano, ta pomoc je trochu punk, ale škatulky a pravidla oficiálních organizací zkrátka nejsou dostatečně pružné, aby posloužily každému.

Pomoc není nikterak složitá, většinou se jedná o orientací na nádraží, zakoupení vlakové jízdenky, zpravidla do Německa, vysvětlení, které nástupiště je to správné, že vlak směr Keleti nebude to pravé a podobně. Nabízí se případně nějaké jídlo, pití či teplé oblečení nebo dětské pleny. Balíčky s jídlem a pitím i dalšími věcmi nám pomáhají dodávat naši anarchističtí přátelé z Autonomního centra Klinika.