UNHCR: Čeští zákonodárci jdou svým přístupem k azylantům proti Evropě

Zuzana Vlasatá

Právnička Úřadu Vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) Kristýna Andrlová komentuje snahy českých zákonodárců znepříjemnit život azylantům v České republice i uprchlíkům, kteří naší zemí jen projíždějí.

Poslanecká sněmovna schválila ve třetím čtení pozměňovací návrh azylového zákona. Zavádí mimo jiné možnost zrušit cizinci povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny v případě, že je odsouzen za úmyslný trestný čin. Jaké další body novela obsahuje?

Nejdřív je třeba říct, proč se problematický pozměňovací návrh poslance Romana Váni (ČSSD) objevil na výborech mezi druhým a třetím čtením. Jedná se o rozsáhlou novelu zákona o azylu i zákona o pobytu cizinců, kterou se má do české legislativy převést nejnovější evropská azylová legislativa, která byla přijata v roce 2013. Má jít o důležitý posun ve fungování evropského azylového systému, aby lépe odpovídal rychlému vývoji a trendům v této oblasti.

Vložený pozměňovací návrh se evropského práva a jeho nových pravidel ale vůbec netýká. A pokud ano, je s nimi v rozporu. Například má zlegalizovat současnou právně krajně problematickou praxi zavírání do detenčních zařízení v případě cizinců, kteří pouze projíždějí naším územím například do Německa, kde chtějí požádat o azyl, nebo kteří už o azyl požádali v jiné zemi Evropské unie, ale rozhodli se jet dál.

Další sporné body se týkají spíše imigračních záležitostí, kam ale nespadá náš mandát. Přesto se o jedné věci chci zastavit: automatické ukládání trestu vyhoštění cizincům v určitých případech v trestním soudnictví. Nepřísluší mi hodnotit, o jak závažný zásah do nezávislosti soudců a individualizovaného rozhodování o každém trestu se jedná. Je ale evidentní, že takový návrh nemá s novelizací evropského azylového práva nic společného a nemá tam co dělat.

Za problematický považujeme už samotný fakt, že takto důležitá transpoziční novela se na poslední chvíli velice necitlivě mění bez řádného projednání s ostatními ministerstvy a partnery. Navržené změny jsou nesystémové a problematické z hlediska souladu s evropským právem a některými právními principy.

V čem přesně jsou tedy návrhy v konfliktu s evropským právem?

O zásah do evropského práva se jedná například proto, že legislativa Evropské unie podporuje co nejširší používání alternativ k detenci — nechce cizince rutinně zavírat do zařízení vězeňského typu. Je třeba si uvědomit, že zbavení osobní svobody je tím nejzávažnějším zásahem do práv člověka. Český návrh jde přitom úplně opačným směrem a snaží se fakticky zautomatizovat správní zajištění osob, které často ani netuší, že jsou v České republice nebo že se tu dopustily správního přestupku tím, že tudy projíždějí bez víz.

Pokud to tak je, co může následovat? Může nás Evropská unie donutit tento stav napravit?

Ano, Evropská unie má mechanismy, jak kontrolovat a vymáhat respektování evropských pravidel, která udávají základní rámec, v němž se státy mají v dané oblasti pohybovat.

Myslíte si, že návrhy jdoucí proti evropskému právu jsou důsledkem uprchlické krize?

Navrhované změny je nutné chápat v kontextu naší společenské nálady, nikoli uprchlické krize. Ta se zde konstruuje především v médiích. Je třeba si také uvědomit, že většina z lidí, kteří nyní přicházejí do Evropy bez potřebných povolení, pochází ze zemí, jako je Sýrie, Irák, Afghánistán nebo Eritrea. Je tedy velmi pravděpodobné, že nějakou formu mezinárodní ochrany budou potřebovat.

Proto bychom měli ukázat více pochopení a snahy pomoci tím, že se aktivně zasadíme o hledání řešení na evropské úrovni tak, že přizpůsobíme naši legislativu i praxi jednotným standardům a rozhodnutím. Aby lidé neměli tendenci jít složitě jen tam, kde jsou pro ně pravidla výhodnější, ač by měla být všude srovnatelná. Tím se totiž celý evropský azylový systém zahlcuje.

My se však nestaráme o to, jak efektivněji poskytovat ochranu potřebným, ale jak cizince efektivněji trestat. Což jde ruku v ruce se zde panujícím mediálním obrazem a společenskou náladou, ale nikoli s reálnou situací a potřebami.

ZUZANA VLASATÁ