Český lid v souvislosti s tak zvanou „uprchlickou krizí“ volá po ochraně křesťanských hodnot proti těm „zvráceným“ islámským, tedy samozřejmě a automaticky krutým a nelidským. Pokud přijmeme tezi, že vyspělost národů se pozná podle toho, jak se dokáží postarat o své zesnulé, argumentace „hrdých Čechů“ o vlastní civilizovanosti začne pokulhávat.

Takový Čech, zjednodušený ateista a zároveň zmatený agnostik věřící prakticky v cokoli, se totiž bojí smrti. Nepřipouští si ji a naopak se myšlenkám na ni snaží mermomocí vyhnout. V rámci toho se tak dokáže co nejrychleji zbavit těla zesnulých příbuzných a v nejlepším případě ignorovat celou záležitost s tím, že sama „vyšumí“.

V naší kulturně „čisté“ zemi bez cizinců narůstá počet sociálních pohřbů. Ty zajišťuje stát v případě, že se do devadesáti šesti hodin od úmrtí nikdo nepřihlásí a sám pohřeb nezařídí. Nemusí se jednat přímo o příbuzného. Může jít o kohokoli, kdo projeví zájem.

Data Ministerstva pro místní rozvoj uvádějí, že v roce 2007 proběhlo na našem území 140 sociálních pohřbů a v roce 2013 to bylo již o 1 305 pohřbů více. A není to jen případ bezdomovců, jak by se mohlo zdát, často jde i o seniory v domovech důchodců a v hospicích, kam je odložili etnicky ryzí Češi.

Další oblíbenou českou lahůdkou jsou pohřby bez obřadu. Podle Pražské pohřební služby činí 35 až 40 procent z celkového počtu. Tedy téměř polovina lidí v největším a nejbohatším městě v České republice, v němž průměrný plat dosahuje statisticky 33 347 korun, není schopno zajistit svým příbuzným důstojné rozloučení.

Samozřejmě, že kdyby protiuprchlická ODS nezrušila v roce 2008 pohřebné, zmíněná čísla by vypadala úplně jinak. Ovšem alespoň někdo z těch 400 000 lidí jistě nepotřebuje 5 000 korun od státu, aby mohl zorganizovat alespoň ten nejlevnější typ obřadu.