Podobá se to situaci ODS a Miroslavy Němcové v létě 2013. Stojí ale za zaznamenání, že tři nejsilnější politické strany v Polsku vedou do blížících se parlamentních voleb ženy.

Funkci premiérky obhajuje Ewa Kopacz z neoliberální Občanské platformy, za národně konzervativní Právo a spravedlnost chce uspět jeho místopředsedkyně Beata Szydło. Koalice Sjednocená levice si do čela postavila v levicovém prostředí známou Barbaru Nowackou.

Přestože jde v případě všech tří žen o svého druhu skleněný útes, nepůjde ani v jednom případě o blamáž, kterou si způsobil Svaz demokratické levice (SLD), když do prezidentských voleb vyslal zcela neznámou Magdalenu Ogórek. Ženu, kterou před volbami vytáhl z klobouku předseda SLD Leszek Miller, neznali ji ani členové strany, za kterou kandidovala, a ona sama se nakonec od levice distancovala.

Ewa Kopacz (1956) byla postupně poslankyní, ministryní zdravotnictví a předsedkyní Sejmu. Premiérkou se stala po odchodu svého stranického předchůdce Donalda Tuska do funkce předsedy Evropské rady.

Beata Szydło (1963) působila v regionální politice, je poslankyní, místopředsedkyní strany Právo a spravedlnost a především řídila úspěšnou kampaň současného prezidenta Andrzeje Dudy.

Barbara Nowacka (1975) nepůsobila v nejvyšších stranických nebo státních funkcích. Působila ovšem aktivně ve vedení Mladých socialistů, významné (i když dnes už neexistující) mládežnické organizace, která ovšem neměla svou mateřskou, dospělou stranu. Vazba na menší levicovou Unii práce k přestupu do „dospělé“ politiky stačit nemohla. Nowacká tak pokračovala ve veřejné práci v organizacích bojujících za práva žen.

O Nowacké komentátoři píší, že konečně (někdo na levici) „bere politiku vážně“ a stavějí ji do kontrastu nejen s Magdalenou Ogórek, ale i dalšími představiteli SLD, kteří spíše než myšlenky přinášejí do politiky kravaty a dlouholetý život ve strukturách.

Podrobnější rozbor možných volebních výsledků a koalic vynecháme. Po volbách ovšem ani jedna z lídryň nebude ve snadné situaci. Ewa Kopacz bude po předpokládaném volebním neúspěchu čelit pokusu regionálních struktur sesadit ji z funkce. Nejvíce by její pozici posílilo, kdyby dokázala sestavit širokou koalici proti Právu a spravedlnosti.

Beata Szydło musí mít před očima nejen Andrzeje Dudu, kterému vedla kampaň a který zvítězil také proto, že se v kampani velmi pasivně choval předseda Práva a spravedlnosti Jarosław Kaczyński, což Dudovi jistě přidalo hlasy.

Pamatovat si ale musí i asi roční premiérské angažmá svého stranického kolegy Kazimierze Marcinkiewicze (2005—2006), který byl nahrazen ve funkci premiéra právě Jarosławem Kaczyńským (2006—2007). Beata Szydło nutně musí počítat s tím, že se pro ni chystá podobný osud jako pro Marcinkiewicze.

I na Slovensku jsme ostatně na příkladu vlády Ivety Radičové, kde její stranický předseda Mikuláš Dzurinda byl „jen“ ministrem, viděli, jak nestabilní takové konstrukce bývají.

Pozice Barbary Nowacké je ohrožená jen málo, protože od Sjednocené levice málokdo očekává cokoli, natožpak velký úspěch. Levice kandiduje coby koalice pěti stran sestavená pod vlivem odborové organizace OPZZ.

Svaz demokratické levice jako hlavní síla koalice prochází generační obměnou, která bude pokračovat bez ohledu na výsledek voleb. Mimo jiné funkci předsedy nebude na podzim na kongresu SLD obhajovat dlouholetý předseda strany a expremiér Leszek Miller.

Barbara Nowacká, i když je do koalice nominována populistickou formací Tvoje hnutí, je součástí generační obměny polské levice. Nejen jejím úkolem bude v případě volebního úspěchu udržet co nejdéle poslance z pěti stran v jednom poslaneckém klubu.

Pro případ úspěchu i neúspěchu koalice se hovoří o možnosti rozpuštění stávajících stran a vybudování strany nové. V tom případě je potřeba s Nowackou počítat jako s vážnou kandidátkou na předsedkyni takové strany. Jakkoli jistě i politici SLD Krzysztof Gawkowski a Dariusz Joński se svých ambicí předem vzdávat nebudou.