Polský Sejm rozhodl minulý týden o prodloužení výjimečného stavu u hranic s Běloruskem. Hlasovali pro něj převážně poslanci strany PiS a krajně pravicové Konfederace. Trvat má šedesát dní. Přes všechna opatření hranici dál překračují migranti a pokusů bude pravděpodobně přibývat, neboť Bělorusko rozšířilo seznam letišť, která mohou přijímat mezinárodní lety. Dosud byl takovým místem pouze Minsk.

Uprchlíky zatím neodradil ani drát na hranicích, ani přítomnost pohraničníků a vojáků. Poláci je nově v textových zprávách nabádají k návratu do Minsku a informují je také o tom, že je běloruská strana obelhala. Lze ovšem předpokládat, že informace, které migranti tímto způsobem dostávají, přicházejí pozdě.

Ve chvíli, kdy jsou lidé v dosahu polské telekomunikace už musí být totiž dávno v rukou běloruských pohraničníků nebo převaděčů. Hlavní město Běloruska je od hraniční linie vzdáleno více než dvě stě kilometrů.

Minsk přišel na sílu informace a využívá jí. Varšava zatím ne. Jinak by se nějakým způsobem začala angažovat a rozšiřovat informace o neprostupnosti bělorusko-polské hranice do zemí, ze kterých migranti přicházejí, nebo minimálně do těch, kde má ambasádu a nějaké diplomatické vztahy. Bělorusko to v případě naplňování svých zájmů dělá a evidentně s tím má úspěch.

Polsko místo toho omezuje právo na informace vlastním občanům. Novináři do oblasti, kde platí výjimečný stav, nesmějí a nadále smět nebudou. Kvůli této politice už měsíc nikdo prakticky neví, co se v tříkilometrovém páse děje. Tato situace nahrává hlavně Bělorusku. Někteří polští aktivisté totiž přebírají materiály, které zveřejňují běloruští pohraničníci, nebo sdílejí zprávy státní tiskové agentury Belta. Ta rozhodně nemůže být za této situace považována za důvěryhodný zdroj.

Pro polskou stranu by mělo být výhodnější nechat z oblasti reportovat vlastní novináře, kteří by stejně, jako je tomu v Litvě, mohli dostávat povolení k vjezdu. Polská vláda je v této otázce neústupná a nepouští ani lékaře, natož aby změnila pohled na přítomnost novinářů.

Dezinformace šíří i Polsko

Hlavní problém je v tom, že informace žádné ze zúčastněných stran nelze ověřit a Polsko není věru mistrem v nezaujatém informování veřejnosti. Například tisková konference šéfa pohraniční stráže Tomasze Pragy ze začátku příhraniční krize připomínala víc emoční výlev než vystoupení obeznámeného člověka, který má veřejnosti vysvětlit, co se děje.

Důvěryhodně nezapůsobila ani další tiskovka ministra vnitra a koordinátora tajných služeb Mariusze Kamińského a ministr obrany Mariusze Blasczaka, kde byl Praga také přítomen. Její součástí byla prezentace, která měla dokázat, že jsou mezi migranty nebezpečné osoby, spolupracovníci Ruské federace, lidé napojení na Islámský stát nebo Tálibán a v neposlední řadě pedofilové a zoofilové.

Dodejme, že s pedofily má současná vládnoucí garnitura „bohaté zkušenosti“, vidí je totiž hlavně mezi příslušníky LGBT komunity. Právě LGBT tématika přitom už dvakrát pomohla PiSu při volbách, stejně jako migrace. Poprvé šlo o volby prezidentské, podruhé o parlamentní.

Ale zpět k prezentaci. Například fotku dokládající zoofilii obratem prověřila polská média a shledala, že pochází ze starého pornofilmu, jenž je na internetu běžně dostupný. Obrázky údajně dokládající pedofilii jsou také k nalezení na internetu a rozhodně ne v kontextu, v jakém byly představeny na konferenci.

I další „důkazy“ vzbuzují podle polských novinářů pochybnosti. Jde například o tvrzení, že příslušníci bývalých oficiálních ozbrojených sil Afghánistánu umí zacházet se zbraní, a proto mohou být potencionálním ohrožením pro Polsko a Evropskou unii. Uniformovaní Afghánci na fotografiích patřili k jednotkám, které před odchodem mezinárodní koalice ze země spolupracovaly s NATO a tím pádem i Polskem.

Usvědčení migrantů z vazeb na Rusko také nezní příliš věrohodně. Jako důkaz o tom, že s ním mají zadržení kontakty, prezentovali Poláci mapu trasy metra v Moskvě, nebo lístek na fotbalový zápas mezi Polskem a Slovenskem, které se utkaly v rámci Eura 2020.

Tisková konference přinesla i informace o provokacích běloruských pohraničníků. Mají na ty polské mířit zbraní, přebíjet ji tak, aby to bylo vidět, nebo střílet do vzduchu. Kdyby byli na místě novináři, mohli mít polští pohraničníci advokáty.

Uprchlíci jak horké brambory

Podle bývalého šéfa tajné služby AW (Agencja Wywiadu) Grzegorze Małeckého ministři žádné přelomové informace nepřinesli. Uvádí, že se jedná o slabé důkazy, které mají zajistit podporu veřejnosti pro další výjimečný stav spíše, než dokázat vinu migrantů. Kdyby se navíc jednalo o důkazní materiál, nemohli by je vládní představitelé ukazovat v prezentaci.

Do karet hraje běloruské informační válce vedené proti Polsku i skutečnost, že si Varšava nedělá příliš starostí s dodržováním lidských práv či mezinárodních dohod. Migranty třeba odváží zpátky k běloruským hranicím, aniž by začalo řízení o azyl, o nějž mnozí z nich žádají.

Aby mohly bezpečnostní složky takto postupovat, změnilo Polsko narychlo zákon o cizincích, tím pádem nemusí své postupy zdánlivě nijak zdůvodňovat. O tom, jestli bude cizinec odvezen do detenčního centra, kde se rozhodne o jeho dalším osudu, nebo rovnou zpátky do lesa rozhoduje velitel oddílu pohraniční stráže, který v dané oblasti působí. Postupy, jaké Polsko nyní uplatňuje, jsou v rozporu s Ženevskými úmluvami, které se země zavázala respektovat před třiceti lety.

Návrat na hranice znamená nejistou situaci. Někteří migranti si ztěžovali, že je Bělorusové bijí a posílají zase zpátky do Polska. Do kolotoče nejistoty míří nejen dospělí, ale i děti. Právě osm se jich nacházelo mezi asi dvacetičlennou skupinou uprchlíků, kterou ze stanice pohraniční stráže v Michalově odvezli před několika dny pohraničníci zpátky k hranicím. Informaci novinářům potvrdila tisková mluvčí Podleského oddílu Katarzyna Zdanowiczová.