Nová dělící čára v Evropě
Milan SmržOdhlédneme-li od vojenských účelů, zjistíme, že jedněmi z posledních podporovatelů jaderné energetiky jsou státy bývalého východního bloku. Kladný vztah k jádru zde přitom překvapivě plyne nikoli z vůle politiků, nýbrž z postoje veřejnosti.
Evropa se opět rozděluje na Východ a Západ. Tentokrát je ale novou hranicí jaderná energetika. Země bývalého východního bloku jsou příznivci jádra, žádná z nich se jej nechce vzdát. Ty, co jádro mají, chtějí většinou své elektrárny inovovat nebo již staví nové bloky a ty, které jádro ještě nemají (Polsko), chtějí elektrárny budovat.
Geografické a klimatické výhody
Dalo by se snad tvrdit, že důvodem rozdělené obliby je to, že mnohé západní země mají lepší geografické podmínky než země střední Evropy. A mnohé z nich opravdu výhodnější geografickou polohu i příznivější klimatické podmínky mají. Jedná se o mořská pobřeží s větrnými oblastmi nebo o území v jižní Evropě, která disponují intenzivním slunečním svitem. A tato zákonitost veskrze platí.
Tento výklad ale narušují jednak případy Francie a Británie, které mají vynikající podmínky pro větrnou energii (anglické a skotské pobřeží nebo pobřeží Biskajského zálivu), tradičně se však soustředí právě na jadernou energii, a jednak nespočet příkladů, kdy jsou dokonce exportéry obnovitelné energie regiony, které neleží na moři ani ve slunných oblastech. Jde například o okres Rhein-Hunsrück v SRN se 100 tisíci obyvateli vyvážející čtyřnásobek vlastní spotřeby lokálně vyrobené obnovitelné elektřiny, spolková rakouská země Burgenland vyvážející okolo 40 % vlastní spotřeby či město Hassfurt, které vyváží dvojnásobek spotřebované elektřiny, Lüchow-Dannenberg, který dosáhl elektrické soběstačnosti již před deseti lety, či další městečka a obce v Bavorsku, jako například Ursensollen, Wunsiedl, Wildpoldsried či Ascha.
Což o to, kdyby Polsko nahradilo jádrem spalování uhlí, pak by to pro životní prostředí stále ještě představovalo významné plus.
Jaderná energetika sice samozřejmě může být problematická; ale za určitých okolností může být přece jenom pořád ještě menším zlem.
o tom, jak kapitalismus nefungoval -- "vždyť nám zanechal zásoby jen čtyřicet let" (předtím třicet, dvacet, nevím, zda se to vyprávělo už v padesátem osmem s deseti lety).
V porovnání s tím fungovala ideologie pozdního reálného socialismu zjevně perfektně -- přes třicet let po revoluci ještě pořád stačí Smržům a jím podobným její zhoubné působení k vysvětlení všech nešvárů současnosti.
Proč uvažovat o situaci, která vedla k mnohem současnějšímu vtipu: „ ‚Žijeme v ČEZké republice‘ a napsala žačka a její maminka si stěžovala na sníženou známku dokazujíc, že výrok je pravdivý.“ Proč mluvit o oligarchickém prostředí a s ním souvisejících korupčních zájmech na co největších investičních projektech? Myšlení bolí a univerzální nahnědlá omáčka o občanské méněcennosti bývalých poddaných totalitních režimu je instatně po ruce.
Mimochodem u pragmatického argumentu o zdražování jádra a zlevňování obnovitelných zdrojů musím i jako vlažný a skeptický odpůrce jádra (a rozhodný odpůrce vzniku nových atomových elektráren) ocenit patafyzické nadání autora. „Dovolené doma jsou stále dražší, kupte si raději náš zájezd na Bahamy, jehož cena trvale klesá (a daří se nám ty zájezdy nabízet již za dva průměrné měsíčních platů za týden pobytu).“