Jádro není obnovitelný zdroj. Ale Evropa řeší, jak pokrýt svou nadspotřebu
Karel PolaneckýDebata o tom, zda Evropská unie zařadí jadernou energetiku do takzvané taxonomie technologií přijatelných pro Zelenou dohodu, může být nakonec jen akademická. Ekonomická čísla jsou neúprosná.
Ve stínu horké debaty o přihrávce dukovanské zakázky století ruské státní společnosti Rosatom probíhá proces, který možná bude mít pro budoucnost jaderné energetiky v Evropě nezanedbatelný význam. V Evropské unii se vede debata o tom, zda jadernou energetiku v klasifikačním systému zvaném taxonomie zařadit mezi technologie přijatelné pro naplnění Zelené dohody pro Evropu.
Praktický dopad výsledného rozhodnutí lze předem těžko posoudit, neboť nařízení o taxonomii se začne naplňovat až se začátkem roku 2022. Je ovšem patrné, že jaderný průmysl o zařazení do seznamu velmi stojí.
V příštích letech má taxonomie sloužit především bankám a investičním fondům jako vodítko pro poskytování úvěrů. Pomůže posoudit, zda je navrhovaná investice v souladu s ekologickými cíli — snižování emisí skleníkových plynů, omezování znečištění, ochrana biologické rozmanitosti atd.
Stojí za připomenutí, že taxonomie nemůže vést k podpoře jaderných projektů z evropského rozpočtu nebo změnit pravidla evropského energetického trhu. Ochota bank financovat konkrétní projekty ovšem bude pro podobu energetické transformace důležitá.
Uvědomují si to i členské státy. Premiéři Francie, České republiky, Slovenska, Maďarska, Polska, Rumunska a Slovinska napsali v březnu Evropské komisi dopis, v němž přímo vyzývají k zařazení jaderné energetiky do taxonomie stejně jako ostatní nízkoemisní zdroje.
Třeba pro francouzskou společnost EdF, kterou čekají velké investice do stávajících jaderných zdrojů s cílem prodloužit jejich životnost, bude každá desetina procenta úrokové sazby u poskytovaných úvěrů znamenat významný dopad do hospodářských výsledků. Evropská komise bude ožehavou otázku rozhodovat v příštích měsících.
Posudek, který zadala servisní organizaci Joint Research Centre, vyznívá pro jádro pozitivně (podle verze, jež unikla do médií), ale konečné rozhodnutí Komise nelze jednoduše předvídat. Bude záviset na převažujícím mínění o tom, zda jaderná energetika významně poškozuje ekologické priority i v jiných oblastech, než je omezování emisí skleníkových plynů.
Situaci by zjednodušilo, kdyby kritériem byla udržitelnost technologií. Jaderné elektrárny jako zařízení využívající neobnovitelný zdroj, by byly automaticky ze hry.
Při vyřazení všech technologií, které nesplňují kritéria udržitelnosti by ovšem Evropa měla potíž pokrýt svoji neudržitelnou spotřebu. Kritérium „Do no significant harm“ umožňuje poměrně široký výklad a bude záležet na subjektivním posouzení.
Nutnou podmínkou pro zařazení jaderných elektráren je vyloučení možnosti havárie, která by pochopitelně životní prostředí poškodila velmi významně. Komise se musí shodnout, jaká bezpečnostní kritéria musí jaderné elektrárny splnit, aby prošly do dalšího kola.
Hlavním bodem debaty pak bude prakticky jistě jaderný odpad. Nakolik lze pokročilé, ale dosud nedokončené, projekty výstavby hlubinného úložiště ve Finsku nebo Švédsku považovat za důkaz pro tvrzení, že jaderný odpad je možné v potřebném množství trvale oddělit od okolí? Pro rozhodování Komise jistě klíčová otázka, na kterou nikdo nezná spolehlivou odpověď.
K problému jaderného odpadu, stejně jako k otázce, zda jaderná energetika poškozuje některé ekologické cíle, mají evropské státy diametrálně odlišné postoje. Země, které neprovozují žádnou jadernou elektrárnu a nemají to v plánu jako Rakousko, Itálie, Irsko, se neshodnou se státy, které problém jaderného odpadu nevyhnutelně musí řešit, a ještě méně s těmi, které plánují jadernou energetiku dále rozvíjet.
Zbývá dodat, že banky a investiční fondy se při svém rozhodování řídí celou řadou kritérií. Taxonomie bude mít svůj význam, ale zkušenosti s aktuálními trojnásobně prodraženými projekty na území Evropské unie (Olkiluoto, Flamanville, Mochovce), jsou zásadním ekonomickým argumentem, jemuž se těžko vzdoruje. A připravované projekty zatím neslibují zásadní změnu obrazu.
Děkuji za velmi zajímavý článek. Úplně jsem ale neporozuměla, zda chystaná taxonomie bude součástí nějaké direktivy a bude pro banky v EU povinná? Plus také nerozumím závěrečné poznámce. Banky přece nemusí zajímat, zda se projekt prodraží, naopak je to pro ně výhodné, protože pak mohou poskytovat další úvěry...?
Tak ono je to vcelku jedno.
Jaderky se měly ve velkém stavět před třiceti, čtyřiceti lety, teď mluvíme o pár reaktorech v několika zemích, jestli se nepostaví, nic se nestane a na nic to nebude mít vliv...
Klimatická změna začala, objemy skleníkových plynů v atmosféře a spotřeba fosilních paliv neustále rostou (není patrné ani nějaké zpomalení tohoto růstu, ani stagnace, natož zvrat), pár bezemisních reaktorů je nic.
Nicméně v příštích několika letech se začnou vyrábět a spouštět minireaktory schopné zpracovávat vyhořelé palivo z těch velkých, už kvůli nim by jádro nemělo být vyřazeno...
Za mne: velké reaktory nestavět, už se to nevyplatí, navíc možnost velkého průseru tady vždycky je, i když malá.
Minireaktory podpořit na všech frontách.
Ano, je to jedno, pane Morbicere, všechno je jedno (zalesňovat, odlesňovat, zavlažovat, vysoušet...)
Klimatická změna se teď ještě více zrychlí, když k ní nyní začal (vlivem lidské činnosti) přispívat i amazonský prales.
"... Even accounting for this large uncertainty, integrating the suite of forcing agents for which data is available leads to the conclusion that the current net biogeochemical effect of the Amazon Basin is most likely to warm the atmosphere..."
"But the Amazon is also super wet, with floodwaters rising dozens of feet a year across the forest floor. Microbes in those drenched soils make methane, which is 28 to 86 times more potent as a greenhouse gas than CO2. Trees act like smokestacks, channeling that methane to the atmosphere."
---------------------------------
Sucho je špatně, vlhko je špatně. Vysazování stromů je špatně, odlesňování je špatně. Zdá se, že všechno je špatně, protože všechno nakonec vede ke globálnímu oteplování. To, že všechno je špatně a nic není dobře, je vina lidské činnosti.
-------------------------
https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/ffgc.2021.618401/full
Ale no tak pane Nusharte, proč ten fatalismus?
Všechno určitě jedno není a některé poznatky si holt zatím protiřečí. Ale zase některé věci už víme poměrně spolehlivě.
Všechno je, pane Morbicere, „honička za větrem, neboť kde je mnoho moudrosti, je i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti [mám pocit, že to s tím věděním a bolestí Kazatel myslí trochu jinak než já]... člověk má v srdci touhu po věčnosti, ale nevystihne začátek ani konec díla... Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm? ... Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet...“
Vždycky jsem byl, pane Morbicere, přesvědčený, že Země je kulatá, amazonský prales že je v každém případě pro život na Zemi věc docela dost prospěšná a „muž, který sázel stromy", že dělal dobře. Vědci mi to donedávna nijak nevyvraceli, teď ale říkají, že je to nejspíš nějak jinak (kromě té první věci).
Také jsem býval přesvědčený, že klima na Zemi se pořád průběžně - pomalu či rychle - mění a že to tak bylo i v dobách, kdy na Zemi člověk ještě nebyl. Co tyhle změny klimatu způsobuje a jestli na tu poslední - na tu současnou - má rozhodující vliv činnost člověka - to nevím, na to mé vědomosti nestačí. Může to tak být, může to být vina člověka - může to být hřích člověka. Jisté je, že pokud ty změny kdysi v dávné minulosti probíhaly bez člověka, budou nyní probíhat také - i s člověkem.
Staroegyptští kněží třeba mohli přesvědčit mnoho lidí, že zatmění Slunce je následkem nějakého lidského úkonu a vědci taky mohou přesvědčit mnoho lidí, že klimatická změna je "trest za naše hříchy" a že odvrátit ji může jedině "obětování kapitalismu", já to ale, pane Morbicere, nevím. Může to tak být - ano, ale mé vědomosti na to nestačí.
Řekněte mi tedy, proč tomu mám věřit. Jistě, říkají to vědci. To, co říkají vědci (například o Amazonii a o stromech), se ale mění podobně rychle jako klima.
Milý pane Nusharte, mám pocit, že spíše nechcete vědět, než že by signály vědců byly tak matoucí.
Ohledně důležitosti deštných pralesů z hlediska biodiverzity a vodního koloběhu žádná diskuse ani převracení tvrzeného není. Že klimatologové přecenili jeho možnosti vázat a ukládat CO2 je pravda, ale kdyby se předem zeptali biologů, kteří deštné pralesy znají, mohli si to přecenění ušetřit. Deštný prales nic do půdy neukládá, vše co odumře nebo je zabito, je okamžitě zkonzumováno živým, zdravý deštný prales je uhlíkově neutrální.
To samé klimatická změna: ano, proběhla v minulosti nejedna, nicméně rychlost té současné, kdy nám bez nějaké větší příčiny typu srážky s asteroidem, teplota prudce roste, to nemá v historii obdoby a jinak než působením lidstva se nedá vysvětlit. Navíc teorie skleníkových plynů je konzistentní a to, že oteplení způsobuje právě spalování obrovského množství fosilních paliv, které miliony let ležely mimo oběh pod zemí, je už všeobecně uznávané a můžeme to brát jako fakt.
Takže se mi nepokoušejte namluvit, že jsme uvěznění v rozporech.
Nicméně pravdou je, že mnohé akce, které měly deklarovaný cíl zastavit globální změnu, nebyly dobré a spíš ji podporují.
Biopaliva ve velkém měřítku jsou blud a katastrofa. Fanatické odmítání jádra a trvání na "obnovitelnosti" místo zásadních nulových emisí bez ohledu na technologii (a přiznejme i riziko), způsobilo, že už se klimatickému rozvratu těžko vyhneme. Atd.
Já se Vám nepokouším nic namluvit, pane Morbicere.
„Studie v časopise Frontiers Climate Change nasvědčuje tomu, že Amazonský prales přispívá k oteplování...," okomentoval pro Seznam Zprávy závěry dvou nových studií o emisích světových pralesů český odborník na ekologickou fyziologii rostlin Alexander Ač z Ústav výzkumu globální změny AV ČR Czech Globe.