V pátek Poslanecká sněmovna jednala ve druhém čtení o takzvaném zákonu o nízkouhlíkových zdrojích energie, ve skutečnosti však o schématu financování stavby nových bloků jaderné elektrárny Dukovany. Celý zákon připravený ministrem průmyslu a obchodu Karlem Havlíčkem (ANO) má parametry mnohamiliardového tunelu.

Vzhledem ke zmatkům mezi poslanci, souběhu několika mimořádných schůzí a nedostatečnému počtu poslanců při pátečním odpoledni nakonec zákonodárci nic nepřijali ani věc neposunuli do dalších fází jednání.

K bodu však proběhla rozprava, která dobře ukazuje jak jsou opoziční strany v politické diskuzi o budoucnosti jaderné energie v České republice nekompetentní. Až na výjimky se totiž kritika opozice vůči vládnímu návrhu smrskla na varování před tím, aby Dukovany v České republice stavěly firmy z Ruska a Číny.

Ne, že by se jednalo o malé téma. Rusko a Čína v tendru o Dukovany skutečně představují bezpečnostní riziko. Český rozhlas ve čtvrtek zveřejnil dokument, podle kterého se k tomuto názoru přiklánějí všechny bezpečnostní složky: od tajných služeb přes Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost až po ministerstva vnitra a zahraničí. Stačí se ostatně podívat do Maďarska, kde ruský prezident Vladimír Putin skrze projekt stavby elektrárny Paks využívá tamního premiéra Viktora Orbána k prosazování svých zájmů v Evropské unii.

Redukovat celou debatu na požadavek vyloučení firem z Ruska a Číny z tendru na stavbu Dukovan je však obrovskou strategickou chybou. Podporovatelům stavby nových reaktorů Dukovan z řad ANO či KSČM to totiž otevírá možnost rámovat celou diskuzi optikou kulturní války, ve které opozice v posledních letech tahá spíše za kratší konec. Navíc se tím z diskuze dostávají mnohem podstatnější sociální a ekologická rizika, která jsou s celým projektem spojená.

Jak v Deníku Referendum pravidelně upozorňujeme, ze zahraničních zkušeností se stavbou atomových elektráren jednoznačně vyplývá, že stavba nového reaktoru v Dukovanech by byla pro Českou republiku sociální i ekonomickou katastrofou. Vyhlídky ceny elektřiny z jaderných zdrojů jsou navíc pochmurné. Nastavené schéma financování, založené na garantovaných cenách elektřin, by tak podle všeho vedlo k výraznému zdražení proudu, jež dopadne především na bedra nízkopříjmových domácností.

To všechno v době, kdy cena elektřiny ze slunce je na historickém minimu a čisté zdroje ve všech ohledech jádro a uhlí válcují. Proč opozice nevmetává Havlíčkovi do tváře příklady z Finska, Francie, Velké Británie či Slovenska, kde stavby tamějších atomových elektráren provází výrazná předražení, mnohaletá zpoždění i rozsáhlá korupce? Proč se ho neptá, co budeme dělat s tunami toxického jaderného odpadu nebo jaké dopady na životní prostředí má těžba a dovoz uranu?

Lze přičíst ke cti předsedovi KDU-ČSL Marianu Jurečkovi, že v diskuzi o jaderné energii jako jediný vehementně hájil výraznou podporu obnovitelných zdrojů na úkor atomu. Podobně i Janu Čižinskému (Praha Sobě, zvolený za KDU-ČSL), který na sociální rizika celého projektu před poslanci upozorňoval a načetl pozměňovací návrh, který by celý zákon zrušil. Ocenit je třeba i pozměňovací návrh Petra Třešňáka (Piráti), který by celému projektu nastavil finanční strop.

Zde však diskuze o jiných než geopolitických rizicích ze strany opozice končí. Vypadá to tak, že pokud by případný projekt stavby nových Dukovan realizovali Francouzi, Američané či Korejci, podpořili by jej nejen STAN a ODS, u kterých to nepřekvapí, ale i Piráti a TOP 09. A to není dobrá zpráva.

Jedno je jisté. Plán Karla Havlíčka na rychlé schválení zákona o financování nového jaderného zdroje, který se nejprve pokusil schválit již v prvním čtení, dostává výrazné trhliny. Je také jasné, že se celá diskuze o Dukovanech ještě protáhne a neproběhne bez zájmu médií a veřejnosti. A to naopak dobrá zpráva je.