Piráti: z moře do stanu?
Dalibor ZáhoraAutor jako jeden ze zakladatelů České pirátské strany vysvětluje, proč část členů nesouhlasila s předvolební koalicí se Starosty a nezávislými: obává se, že strana až příliš snadno obětovala svůj aktivistický charakter.
Když v roce 2009 ohlásili čeští Piráti vstup na politickou scénu, zněl jejich slogan: „Internet je naše moře.“ Po dvanácti letech existence strany přichází změna, vize nekonečného oceánu se smrskla na stanový tábor na kousku pevniny, kde budou mít své jisté, možná i premiéra.
Větší část Pirátů dala vale dobrodružství a rozhodla se přistát u břehu. A to přesto, že jim hrozí, že o své lodě přijdou a na žádné moře již nikdy nevyplují. Vidina získání pokladu v podobě možného vládnutí nad kusem pevniny, který si říká Česká republika, převážila. Objevování nových světů se odkládá na neurčito.
Výsledek vnitrostranického referenda Pirátské strany, ve kterém se hlasovalo o schválení předvolební koalice se Starosty a nezávislými, byl jednoznačný. Téměř osmdesát procent hlasujících členů koalici schválilo, jen přibližně dvacet procent bylo pro jiné varianty, které zahrnovaly další projednávání či rovnou zamítnutí.
V první kole bylo možno hlasovat pro všechny varianty postupu, nadpoloviční většinu získala jen podpora koalice. Účast byla vysoká, hlasovalo přibližně osmdesát procent členů strany. Běžná hlasování mívají účast zhruba poloviční.
Spolupráci obou subjektů tak již nic nebrání a naplno se rozjede předvolební mašinerie. Jaké dopady však může mít toto těsné spojení pro Pirátskou stranu — svébytnou komunitu budovanou přes deset let — a proč vlastně takové spojení muselo nastat?
Do historie a zase zpátky
Lépe pochopit dnešní vývoj můžeme, když se vydáme do minulosti po jedné linii. Vrátit se musíme až na začátek roku 2012. V celé Evropě probíhaly protesty proti mezinárodní obchodní dohodě ACTA, která mimo jiné hrozila zavedením cenzury na internetu.