↗

Chtějí čeští pravicoví politikové bojovat s chudobou, nebo proti chudým? Stínový ministr spravedlnosti za STAN by si měl být každopádně vědom neústavnosti návrhu na exekuci sociálních dávek. Foto Leroy Skalstad, Pixabay

Je to už takový evergreen. Prakticky v každém volebním období zákonodárci zpřísňují podmínky výplaty dávek pomoci v hmotné nouzi patrně v mylném přesvědčení, že konečně zatočí s obchodem s chudobou. Ve skutečnosti ovšem tímto způsobem zatočí leda tak s chudými.

V předminulém volebním období prosadil předseda poslaneckého klubu občanských demokratů Zbyněk Stanjura — naštěstí jen na krátko, neboť předmětné ustanovení bylo po několika letech ze zákona vypuštěno —, aby o přidělení doplatku na bydlení rozhodovaly obce.

V minulém volebním období zase jeho stranický kolega Vladislav Vilímec uspěl s návrhem, který umožnil městům vyhlašovat takzvané bezdoplatkové zóny. V těch lidé bez ohledu na svou sociální situaci napříště nedosáhnou na pomoc ze strany státu.

A konečně v tom letošním přesvědčil další z členů ODS Jan Bauer své kolegy v obou komorách Parlamentu, aby schválili novelu, která zavádí exekuci doposud nepostižitelných dávek pomoci v hmotné nouzi ve prospěch obecních rozpočtů.

Jednou a dost!

O Bauerově návrhu zákona jsme na stránkách Deníku Referendum opakovaně psali, proto jen velmi stručně. Lidem, kteří spáchají některý z vyjmenovaných přestupků — například proti veřejnému pořádku nebo občanskému soužití — bude nově možné strhnout pokutu z dávek.

Přestože občanští demokraté novelu v médiích prezentovali pod názvem „Třikrát a dost“, správně by se měla jmenovat „Jednou a dost“. Část státní pomoci totiž bude možné jejím příjemcům zabavit již po spáchání jediného přestupku.

Finta spočívá v ustanovení, které městům dovoluje podporu v hmotné nouzi, případně příspěvek na živobytí lidem sebrat již po prvním provinění, a to tehdy, budou-li mít pochybnost o „způsobilosti pachatele k nápravě“.

Starostové v asociální koalici

Přestože před přijetím Bauerovy novely varovaly četné organizace, jež se zabývají problematikou sociálního vyloučení, a proti se ozvali též veřejný ochránce práv nebo Piráti spolu se sociálními demokraty, legislativním procesem novela prošla bez větších zádrhelů.

V Poslanecké sněmovně ji vedle bloku SPOLU, který tvoří občanští demokraté spolu s lidovci a TOP 09, podpořilo rovněž politické hnutí ANO, komunisté a okamurovci. V Senátu se navíc k asociální koalici připojili ještě Starostové. A u nich je třeba se zastavit.

Že tradiční pravicové strany na chudé kašlou, víme dávno. Stejně tak víme, že o chudé nejeví nejmenší zájem ani údajní zastánci proletariátu, ani politická divize Agrofertu. A víme také to, že na kopání do chudých si Tomio Okamura postavil fungující byznys.

Ale že se pro schválení nebezpečné novely vyslovili i Starostové, bylo do jisté míry překvapivé. Nejmenší ze sněmovních partají se totiž ráda prezentuje coby liberální alternativa ke klasické pravici. A ve spojení s Piráty prý klade důraz na politiku opřenou o data.

Statistiky ale mluví jasně v neprospěch schváleného zákona. Stát na dávky pomoci v hmotné nouzi vydává rok od roku méně peněz. V mezinárodním srovnání se přitom Česká republika pohybuje hluboko pod evropským průměrem.

Z nejnovější studie iniciativy Za bydlení navíc plyne, že většina lidí, kteří mají na základě své sociální situace na dávky nárok, je nečerpá. O jejich tolik diskutovaném „zneužívání“ tak nemůže být řeč. Chudí je naopak nevyužívají.

Ministr k pohledání

Zdaleka nejhorší ovšem bylo, s jakou argumentací zástupci Starostů novelu v horní komoře Parlamentu obhajovali. Zejména benešovský senátor Zdeněk Hraba. Ten exekuce dávek dokonce fantasmagoricky prezentoval coby obranu proti vzniku no-go zón.

Jakkoliv jsou Sněmovna i Senát na bláznivé blábolení mimořádně úrodné, v Hrabově případě je třeba mít se na pozoru. Nejedná se totiž o lecjakého pomateného zákonodárce, ale o kandidáta Pirátů a Starostů na post ministra spravedlnosti.

Navzdory tomu, že se v ministerských funkcích za posledních několik let vystřídala řada obskurních a nekompetentních figurek, mezi něž by Hraba dobře zapadl, měli by Piráti spolu se Starosty tuto nominaci přehodnotit.

Hraba by ministrem spravedlnosti neměl být nejen proto, že nemá ani špetku sociálního cítění, ale zejména kvůli tomu, že byl ochoten zvednou ruku pro zákon, který je podle varování mnohých — včetně ombudsmana — v rozporu s ústavním pořádkem.

Chtějí-li být Piráti se Starosty skutečnou alternativou jak k Andreji Babišovi a jeho pohůnkům, tak k tradičním pravicovým stranám, měli by se podle toho chovat: respektovat Ústavu, vystříhat se nahnědlému populismu a dokázat se poučit z chyb.