Slepé skvrny od Daniela Prokopa jsou jednou z nejvlivnějších českých knih z poslední doby. Autor zde nabízí rozdělení české společnosti do šesti tříd.

Podívejme se na ně pár měsíců před volbami. Při očividném debaklu politiky současné vlády. Model tříd z knihy Slepé skvrny se opírá o výzkum pro Český rozhlas, který vytvořil tým lidí. Úvaha o volbách vztaženým k třídní příslušnosti se o žádný výzkum neopírá, je autorskou reflexí toho, co někdo poctivě vybádal.

Třídy v české společnosti zveřejněný v knize Slepé skvrny jsou tyto:

1. Zajištěná střední třída
2. Nastupující kosmopolitní třída
3. Tradiční pracující třída
4. Ohrožená třída
5. Třída místních vazeb
6. Strádající třída

Politická reprezentace tříd

Když to vezmeme odspodu, strádající třída prý tvoří kolem osmnácti procent populace. Jsou to lidé, kteří dlouhodobě znají potíže s bydlením, vědí, co je exekuce. Tito lidé k volbám nepřijdou, pokud ano, budou to chtít třeba za pomoci Okamury natřít těm nahoře. Existence této třídy v takovém rozsahu je selháním celého systému, a politický provoz posledních let to už alespoň ví.

Třída místních vazeb jsou ti starší tatíci, co se už proměnili v dědečky, bydlí ve svém, a když něco potřebují, nějak to zařídí přes Frantu, Lojzu nebo tu odvedle, co je sice náplava, ale přeci jen už tu dvacet let bydlí s námi. Je jich prý kolem dvanácti procent dospělé populace.

Přestože se o těchto lidech poměrně snadno dá mluvit jako o buranech, protože počítač neviděli a v cizím jazyce si leda jednoslovně objednají pivo, domnívám se, že právě tito lidé by nevolili Piráty, ale Starosty ano. Stačí, když o ně Starostové projeví zájem.

Jako ohroženou třídu Daniel Prokop popisuje asi dvaadvacet procent Češek a Čechů, kteří v kapitalismu uvízli v hůře placených profesích, nedělají to, co by dělat chtěli, neuplatňují pořádně to, co jim daly školy. Tato třída k volbám přijde. Silně odnesla dobu karantén.

Kdo se v této třídě nechal opít Babišem, už vystřízlivěl. Myslím si, že pro zemi jako naše, je ohrožená třída místem, odkud se má formulovat nové politické vyprávění. Jsou tu lidé, kteří něco chtějí a umějí, a kteří budou profitovat ze zdařilých reforem. Zde je největší potenciál pro naděje, co se prací a časem naplní.

Tradiční pracující třída provozuje řemeslo včetně jeho zlatého dna. Pokud nepracuje rukama, pohybuje se v přehledných úkonech, v terénu, který zná. Když třeba má bagr, ví, jak daleko se s ním dá dojet, a kolik toho za den stihne přebagrovat z jedné hromady na jinou.

Počítače a angličtiny k tomu netřeba. Domnívám se, že právě tito lidé budou volit v případě, že k nim někdo přijede a promluví srozumitelnou řečí.