Není opozice jako opozice: čeká nás vláda koalice koalic

Petr Janyška

Nestane-li se něco zcela nepředvídaného, podzimní volby ukončí éru Andreje Babiše. Novou vládu sestaví současná opozice. Je v zájmu společnosti, aby v ní co nejsilnější podíl měla koalice Pirátů a Starostů.

Ani oni nemusí obstát, ale představují dnes největší naději. Foto FB Ivan Bartoš

Dnes už je jasné, že Andrej Babiš nevyhraje příští volby. A že Miloš Zeman skončí za dva roky. Jsme na cestě naděje, že se v téhle zemi věci pohnou k lepšímu? Sociálně-liberální volič má na výběr jen Piráty se STANem. ČSSD příští vládu nejspíš neovlivní a volit pravici by znamenalo riziko návratu poměrů, jež zrodily Andreje Babiše, a jasný sociální propad.

Žijeme v zemi polarizované mezi duo Babiš-Zeman a opozici. Média o ní často mluví, jako by to byla jedna síla. Jako by stačilo, aby převzala moc, a bude líp.

Je ale zárukou lepší budoucnosti pouhý fakt, že je někdo v opozici vůči Andreji Babišovi? Do jaké míry je to proto, že s ním autenticky nesouhlasí, a do jaké míry proto, že by ho jen ráda vystřídala ve Strakově akademii? Vadí všem v opozici prorůstání zájmů jednoho miliardáře se státem?

Česká opozice je heterogenní, její strany pojí jen chuť odstavit od moci předsedu ANO a jeho způsob vládnutí. Pobabišovský vývoj se proto bude moci ubírat nejrůznějšími cestami.

Přijde vláda koalice koalic

Volby nevygenerují výrazného vítěze. Dnes, kdy Andrej Babiš ještě nezačal natvrdo svoji kampaň, se situace jeví tak, že nejpravděpodobněji budeme mít vládu koalice koalic. A tudíž přešlapování, kompromisy, veletoče i vzájemné nevraživosti a podrazy…

A v opozici nejspíš hnutí ANO spolu s krajní populistickou pravicí, možná i s komunisty, pokud projdou do parlamentu, a bude velkou otázkou, zda se tyto tři síly nějak sblíží či ne. Nedávný výběr členů Rady České televize poslaneckým výborem, kde mají jasnou většinu, je toho neblahou předzvěstí. Rozhodně budou na novou vládu útočit. K tomu ještě rok a půl prezidenta, který té vládě nebude nakloněn. Žádná selanka.

Bude to proto, že máme poměrný hlasovací systém, v němž žádná strana není s to získat sama většinu křesel. A nezíská ho ani žádná z dnešních dvou koalic — ledaže by se ještě podstatně změnily preference nebo kdyby menší strany, ČSSD a KSČM, nedosáhly na pětiprocentní práh a jejich propadnuvší hlasy si rozdělili vítězové. Ústavní soud navíc pro tyto volby zpochybnil dosavadní systém přepočtu hlasů na poslanecká křesla, který zvýhodňoval stranu, jež se umístila jako první.

Dnes se proto jeví jako velmi pravděpodobné, že budeme mít vládu dvou dnešních koalic, tedy možná až pěti stran. Pirátů, STAN, ODS, TOP 09 a lidovců. A pokud by spolu těsně nedosáhly na parlamentní většinu, musely by si přibrat ještě někoho, což by logicky mohla být asi jen ČSSD, pokud překročí práh pěti procent.

O KSČM či SPD snad nikdo z nich neuvažuje. Co když ale Andrej Babiš ještě nabere hlasy a bude v situaci, kdy by mohl také s pravicovou koalicí Spolu vytvořit vládu? Odolá pravice? Dá přednost Pirátům, od nichž se v mnohém liší víc než od ANO?

Miliardáři mají v rukou všechna soukromá média

K tomu připočtěme obří zadlužení, jaké Babišova vláda následníkům odkáže a jaké tu ještě nikdy nebylo. Jakákoli následující vláda bude nucena škrtat a omezovat. Rozdíl mezi vládními stranami bude snad jen v tom, nakolik to budou dělat samy od sebe s chutí a nakolik se budou cítit k tomu nuceny pod tlakem reality. Připočtěme covid a jeho ekonomické následky.

A k tomu připočtěme zájmy miliardářů. Na rozdíl od Babiše se nepustili do přímé politiky, své zájmy si prosazují zprostředkovaně přes tlaky na poslance, ministry a hradní okolí, ale in fine jsou identické s Babišovými: mít stát a vládu, které je nechají vydělávat v oblastech a způsobem, který jim vyhovuje, oslabit a co nejvíc zprivatizovat stát, nepustit sem příliš transparentnosti z Bruselu, platit co nejnižší daně, držet levnou pracovní sílu.

Na rozdíl od mnoha jiných zemí v Evropě u nás ovládají všechna soukromá média, každý z těch nejbohatších má nějaké: soukromou televizi, rozhlas nebo noviny či weby. Změní se toto všechno po Babišově pádu? Nezmění. Spíš lze čekat, že tato média budou na novou vládu vyvíjet silný tlak v zájmu svých majitelů. Včetně Babišových. Panychidy na zemřelého Petra Kellnera v médiích Andreje Babiše i dalších ukázaly, jak mají k sobě blízko.

Ideální by byla sociálně citlivá, liberální vláda

V téhle zemi by se lidem žilo dobře, kdyby po Babišově pádu přišla liberální, sociálně citlivá vláda. Která by chtěla udržet demokratický a právní charakter státu, soudržnost společnosti, nerozevírala sociální nůžky a vnímala situaci sociálně slabých, nechala lidi žít bez ideologického tlaku, jaký dnes společnosti ordinují klerikální konzervativci v Polsku či Maďarsku.

Taková strana, jak sociálně vnímavá, tak demokratická, tu byla sto let a jmenovala se sociální demokracie. Před válkou ji volil TGM, jeho žena byla její členkou, po desetiletí byla jedním z pilířů československého státu. Dnes se potácí na hranici klinické smrti a co je možná ještě horší, mnoho jejích členů a politiků tápe v tom, co to je levice a o jaké hodnoty se opřít.

Přechod poslance Foldyny k SPD je toho názorným příkladem. Stala se z velké části stranou establishmentu, zákulisních hráčů, privatizací, velkých platů ve státních firmách a náměstkovských postů na ministerstvech. Lidovým voličům nerozumí, vzdělaných elit se bojí. Díky Janě Maláčové přitom prosadila mnoho výrazně sociálních opatření, obyvatelům to ale neumí prodat.

Do voleb tahle strana zatím žádného jasného lídra nemá, je ale v zájmu celé země, aby se ta staletá značka udržela nad hranicí volitelnosti a oprášila se. Přesvědčí ale aspoň pět procent voličů, že stojí ještě za to?

Piráti jsou dnes relativní nadějí

Stranou, jež má šanci vládnout a která se tomuto ideálu blíží relativně nejvíc, jsou dnes Piráti; spolu s téměř neviditelnými Starosty. Přestože Piráti začali s velmi specifickou tematikou volného webu, blízkou jen mladé generaci, mutovali pod tlakem událostí ve stranu, která je dnes vůči Andreji Babišovi nejvěrohodnější, nejakčnější, nejefektivnější opozicí.

Na rozdíl od ODS si svoji opozičnost nepostavili jen na odmítání, ale v době covidu přicházejí s vyargumentovanými návrhy v zájmu většiny obyvatel. Mezi všemi politickými stranami se dnes zdají jako ta, jež nejvíc slouží občanovi.

Mají výhodu, že za sebou netáhnou žádné privatizační skandály z minula na rozdíl od stran pravicové koalice. Jejich poslanci jsou vidět, slyšet, zvládli práci v parlamentu a v krajích, získávají si úctu i u jiných stran. Chtějí politickou transparentnost, právní stát. Jsou prozápadní, evropsky moderní, chtějí podporovat malé a střední podniky, zabránit odlivu daní. Berou se za menšiny, vnímají rovnost žen a mužů, práva gayů.

Představují generační obměnu a s ní i nová témata současného světa, která starší strany ignorují. Trochu je alarmující, že nepřizvali do své koalice Zelené, kteří sice přitahují jen velmi málo voličů, ale hodnotově jsou jasní; a jejich téma je tématem budoucnosti. Hloupé ovšem je, jestliže někteří Zelení už Piráty odmítají s tím, že nejsou dost levicoví. Koho z těch, kdo mají šanci sestavovat vládu, vidí místo nich jako vhodnější?

Na druhou stranu mají Piráti řadu slabin. Především malý počet členů — je jich v celé zemi něco málo přes tisícovku — a zvláštní systém přímé demokracie bez vnitřních struktur a kontrolních mechanismů, kdy všichni členové o všem hlasují po internetu. Aby potom vedení klidně udělalo i jiné rozhodnutí.

K tomu krátkou minulost, často nepříliš zkušené tváře a paradoxně vidinu úspěchu v podzimních volbách. A v mnoha ohledech ideovou nezakotvenost.

Ivan Bartoš, Olga Richterová nebo Mikuláš Peksa jsou čitelné tváře, jak to ale vypadá se stovkami dalších? Pokud se té straně bude dařit, tak jak se to dnes jeví, přivede do parlamentu desítky nováčků nepolíbených parlamentní politikou. Kteří se budou rozkoukávat, kteří si budou muset dát pozor, aby se nedali utahat na vařené nudli matadorů pravice a nejrůznějších lobbistických šíbrů.

Mají-li být vládní stranou, budou muset rozšířit počet členů a logicky se na ně pokusí nabalit řada kariéristů. Poprvé možná povedou ministerstva, kde znají jen minimum lidí a mají asi jen mlhavou představu o tom, jak ty těžkopádné instituce fungují. Do rozhodovacích pozic a do parlamentu přivedou lidi, u nichž až dojde na lámání chleba, nebude tak docela jasné, jaké hodnoty vyznávají.

Dosud nejsou u moci, zatím nemuseli ve větším odolávat lákadlům politikaření, správních rad či ministerských náměstků. V koaliční vládě budou muset zvládnout vyjednávání, ústupky a kompromisy. Budou se muset naučit vládnout, což znamená špinit si čas od času ruce. To jsou problémy každé nové formace.

Českému sociálně vnímavému, svobodomyslnému voliči nic jiného nezbyde, než pokud nebude z důvodů historické věrnosti ještě hlasovat pro sociální demokracii, aby vsadil na Piráty se Starosty a přál si, aby obstáli. Aby pochopili, že budou mít nesmírnou zodpovědnost za celý stát, a aby proto uměli udělat i kompromisy.

Aby byli přijatelní i pro starší generaci, kterou třeba zpočátku odrazoval název strany či některé její vnější atributy. A aby se víc věnovali sociálně slabým, aby se přestali bát nálepky levicovosti, kterou se je snaží zdiskreditovat pravice i ANO. Je to jen umělý strašák, levicové hodnoty jsou v souladu se zájmy většiny společnosti.

Žádná jiná formace dnes nepřináší takovou naději jako jejich koalice se Starosty.

Vítězství pravice by znamenalo návrat časů, jež zrodily Babiše

Zároveň budou muset v eventuálním vládním programu a potom ve vládní praxi svést boj se stranami pravice. Ty tam vnesou všelijaké vazby z minula a mnoho sobecké ideologie. Už teď se nechávají slyšet, že Piráti jsou prý neomarxisté. Proč se spíš nenaučí německy a nepodívají se, jak vypadá politika takové CDU?

Maximálně dvacet procent hlasů pro pravicovou koalici v dnešních průzkumech jí nedává šanci na vůdčí roli v nové vládě. Kdyby ji měla, mohlo by to s největší pravděpodobností znamenat návrat poměrů, jež zrodily Andreje Babiše, a dokonce likvidaci sociálních opatření, jež si na něm vydupala sociální demokracie.

Co těm stranám na Babišovi vadí? Jeho nedemokratický styl, jeho nekoncepčnost, jeho styl ode zdi ke zdi, jeho demagogická neideologičnost. Slušnost ovšem nemůže být politickým programem, je politickým předpokladem. Vadí jim, že je u moci miliardář? Nevadí, vždyť miliardáře samy zrodily.

Kdyby byl premiérem nedávno zemřelý Petr Kellner nebo Daniel Křetínský, kritizovaly by je stejně? Vadí jim, že miliardář u nás vlastní dva z největších deníků a síť rozhlasů? Proti tomu, aby miliardáři podnikající v jiných odvětvích nevlastnili i média, nikdy nic neučinily.

Vadil by jim Andrej Babiš, kdyby nepřetrhal — samozřejmě nikoli v rámci boje o čistotu, ale kvůli vlastním zájmům — mnoho z jejich starých vazeb? Liší se Babišova dráha ke zbohatnutí natolik od cest jiných milionářů, jež ty strany nikdy nepodrobily kritice?

Návrat k moci těchto stran může těžko znamenat něco jiného než prosazování antisociální politiky. Jako by stále tkvěly v dávných neoliberálních schématech, která se ve světě opouštějí a jen na východě Evropy ještě přežívají.

Co se týče demagogie a populismu, nebylo možné si nevšimnout, že z jejich řad nikdy nevzešla sebemenší kritika Donalda Trumpa za celé jeho období. A i po jeho výzvě k obsazení Capitolu bylo od nich slyšet, že měl skvělé čtyři roky a že je jen nějak pokazil tímto závěrem.

I v době, kdy sháněla voliče a slušela by se opatrnost, se opoziční ODS najednou spojila s Andrejem Babišem a hlasovala s ním pro snížení daní — tedy velkých sum pro milionáře a malinkých pro zaměstnance. Způsobí to výpadek v rozpočtu státu ve výši 130 miliard korun, a tedy škrty ve službách veřejnosti.

Nejenom ODS, stejně tak TOP 09 stále mluví o potřebě „zeštíhlení“ státu. Za populistickými řečmi o líných úřednících se skrývá jedno: čím slabší stát, tím silnější jsou velcí dravci a tím méně jsou kontrolovatelní. Abdikace na roli státu znamená jeho privatizaci, kdy služby typu školek, jeslí, dobrých škol přestane zajišťovat stát a budou je mít jen ti, kdo si je budou moci zaplatit. Je to v zájmu většiny?

ODS spolu s Kaczyńským a Orbánem

A co vztah k EU, základnímu kameni našeho ukotvení ve světě? ODS kritizuje Brusel kde může včetně ostře protievropských výroků některých jejích vlivných politiků. Zdá se, že Klausův stín tam je stále živý. V tomto ohledu tu stranu vždy kritizovala TOP 09, jak se teď spolu shodnou v rámci koalice?

V Europarlamentu zasedají dva poslanci za TOP 09 a dva lidovci v Evropské lidové straně EPP, kdežto čtyři poslanci ODS v jiné, v malé, nevlivné frakci Konzervativců. Jsou tam spolu s polským PiS Jaroslawa Kaczyńského, a teď tam míří dokonce Orbánův FIDESZ, když ho vystrnadili z EPP.

A tahle ODS by měla ovlivňovat zahraniční politiku státu nebo dokonce řídit ministerstvo zahraničí? Jak se to slučuje s proevropskými deklaracemi TOP 09 nebo lidovců? Nebylo by to z bláta do louže?

ODS i KDU někdy tiše, někdy nahlas podporují politiku vládních stran v Polsku a v Maďarsku. Platí to i o tisku, který je jim blízko. Kdyby takovou politiku měly vnutit českému obyvateli, byla by to změna k lepšímu?

V rámci střední Evropy jsme stále příjemným ostrůvkem

V kontextu střední Evropy je zatím Česká republika výspou svobodného života, tolerantního prostředí, docela slušně fungujícího právního státu (kromě stíhání těch nejvyšších), slušných platů zdravotníků i učitelů a střední třídy. Nikdo do škol a do parlamentu nevěší kříže, nikdo tu nevnutil povinný katechismus jako v Polsku, ženy se smí rozhodovat o vlastním těle, gayové mají právo na registrované partnerství.

Nemašírují tu fašizující organizace jako v Polsku, hejtmanem se nestal pohrobek tisovského Slovenska. V tom všem jsme stále nejpříjemnějším místem k životu ve střední Evropě. Trochu jako by se opakovala situace z meziválečných let, kdy si Československo udrželo do značné míry demokratický a liberální charakter.

Pomůže vláda sestavená kolem Pirátů tento stav zachovat? Ubráníme se autoritářským tendencím vlády pevné ruky a mafií prorostlých do státu, jaké vykazuje Polsko, Maďarsko nebo Slovensko?

Mnoho lidí očekává od příštích voleb výrazný návrat k lepšímu. Doufejme v to a pracujme na tom. Populistický oligarcha je u moci už víc než dlouho. Ale nezaujatý pohled nemůže nevidět, že vláda koalice koalic může být i obdobím zmatků a nestability, které by mohly přivést k moci jiného Babiše, nebezpečnějšího, jakéhosi českého Orbána nebo Kaczyńského.

Strany obou koalic, které budou nejspíš sestavovat vládu, budou mít ohromnou zodpovědnost, aby udržely v zemi sociální smír a demokratický dialog a blokovaly pronikání extrémně pravicových demagogických ideologií. Jsou si toho vědomy? Mají k něčemu takovému chuť?

Diskuse
PK
April 8, 2021 v 13.12
Prý "Odolá pravice?"

"Co když ale Andrej Babiš ještě nabere hlasy a bude v situaci, kdy by mohl také s pravicovou koalicí Spolu vytvořit vládu? Odolá pravice? Dá přednost Pirátům, od nichž se v mnohém liší víc než od ANO?"

No - tak si tedy připomeňme, že pravice už jednou odolala, a kdyby bývala byla chtěla vládnout s trestně stíhaným agentem StB Burešem, už by tomu tak několik let bylo.

Připomeňme si, že strany koalice SPOLU po minulých volbách sklidily spoustu nevraživých komentářů za to, že prostě a jednoduše trvaly na tom, co vyhlásily před volbami - že s Burešem do vlády nepůjdou. Tyto nevraživé komentáře sklidily zejména ze strany levice. Svým normálním trváním na tom, co řekly před volbami, totiž "donutily" ČSSD, aby se kolaborací s Burešem ušipinila ona.

Vzpomeňme si nato. Zas tak dávno to není, abychom nyní kladli bizarní otázky jako "Odolá pravice?"

MS
April 8, 2021 v 13.28
Zeleni

Zelení jako celek o spolupráci s Piráty jednoznačně stáli, Piráti naopak jako celek Zelené jednoznačně odmítli. Nechápu proč autor vyvažuje Pirátské odmítnutí prohlášením "někteří Zelení už Piráty odmítají s tím, že nejsou dost levicoví." Jaké "některé Zelené" má autor na mysli? Nějakého jednoho-dva z tisíce členů? To má nějakou váhu stojící za zmínku?

MP
April 9, 2021 v 17.11
Markovi Suchomelovi

Zelení možná jako celek o spolupráci s Piráty stáli, jde o to,že svoje pření jasně vyjádřili až po docela náročném dohadování kandidátek mez piráty a Stanem. A až po podobně náročném dohadování společných programových priorit s přeci jen ideově i generačně vzdáleným politickým subjektem.

Poprvé, pokud si vzpomínám, se vyjednávání o předvolební spolupráci mezi Piráty a Zelenými zadrhly v Praze před magistrátními volbami tuším v roce 2014. Tedy jednání s Matějem Stropnickým, kde přitom fungovalo značné osobní porozumění. Pirátům se, jak ukázaly následující roky, selhání vyjednávání vyplatilo, Zelení na něj doplatil. To je nějakých pět, šest let, po kterou mohli Zelení situaci domyslet a strávit, začít včas věcně vyjednávat a nemuseli by se dnes rozlítostňovat nad tím, že se nezdají jako dost atraktivní nevěsta na to, aby se kvůli nim pouštěl nápadník do riskantních dobrodružství.

MP
April 9, 2021 v 17.27
Pavlovi Kolaříkovi

Nejde o pravici. Že by SPOLU šla jako celek do koalice s ANO, to je hodně nepravděpodobné. Že by se podobný nápad mohl s pomocí otce zakladatele a kmotrovské střední vrstvy v ODS prosadit jako určující v politice občanských demokratů, to už si představit lze a už se také objevily první pokusné balónky. Neznám vnitřní rozložení sil v té nudné straně, vyloučit to asi nejde.

Naštěstí zatím vypadá vývoj volebních preferencí tak, že ODS nejspíš nebude podobnému pokušení vystavena.

I když mám osobní černý scénář: Pět celých jedna procenta pro socdem, dvacet pět pro ANO, sedmnáct pro SPOLU, po rozpadu 12% procent. Zeman jmenuje Babiše a vznikne menšinová vláda s tolerancí desetiprocentního Okamury a šestiprocentních komunistů. Ne, že bych takovému slepenci dával víc jak dva roky, ale odporně by to páchlo.

April 11, 2021 v 8.43
K Zeleným

Zelení nepochybně usilovali o - aspoň trochu důstojnou - spolupráci s Piráty.

Ale odpověď byla zhruba tato: Nechť ti zelení, kteří chtějí kandidovat společně s piráty, kandidují nejprve v pirátských on-line primárkách. Členská základna pirátů s hlasem rozhodujícím v tomto procesu pak rozhodnou o akceptaci a umístění takového kandidáta, členská základna Zelených do toho nebude mít co mluvit.

Tohle ale nevypadá jako spolupráce dvou stran. To je možné max. pro umístění nezávislé osobnosti na kandidátku.

Ne jako spolupráce dvou subjektů, které oba mají svůj (vzájemně kompatibilní) program, loajální členstvo, které udržuje hospodaření strany i bez státních příspěvků za hlasy a mandáty, členstvem intuitivně, samozřejmě příjmané vnitřní předpisy, postupy a spolkovou kulturu, profesionální zázemí a spolkovou historii s pamětí.

Musím tedy souhlasit s p. Suchomelem: Zelení byli odmítnuti.

MP
April 13, 2021 v 15.16
Ale jistě

Samozřejmě, že Zelení byli odmítnuti. Dokonce, jak už napsal, nikoli poprvé a už vůbec ne překvapivě.

Neměli jako celek co nabídnout, vyjma své spolehlivé rozhádanosti (tím se situace liší od Prahy 2014 -- tehdy měli osobnosti a při programových překryvech v oblasti životního prostředí větší důvěryhodnost než neznámí Piráti) a zmeškali dobu, kdy by z jejich strany přinášela nabídka víc než komplikace.

Ano, bude to škoda, že ta dvě procenta Zelených propadnou, ale to bude také jediná škoda. Po zeleném vládním angažmá a -- když už jsem si tu Prahu vzal jako předobraz -- po nepřesvědčivosti prosazování zeleného programu v Praze v době, kdy byli v koalici a měli reálnou politickou sílu neexistuje přesvědčivý důvod pro domněnku, že zelená témata budou ve Sněmovně hájena bez Zelených hůře než s nimi.

A nejde mi teď o žádnou obhajobu politiky Pirátů Prostě mne štve stejně pozice Zelených jako ČSSD: „Dlouhodobě jsme spojeni s určitými aktuálními tématy. Sice pro ně naše politika nepřinesla nic nebo jen velmi málo, ale pokud nás pro naší neschopnost necháte padnout a budete se jen pragmaticky věnovat prosazování zelných (event. sociálních) témat, projevujete bezohlednost vůči zelené (sociální) oblasti.“

Sakra, co má co Zelené zajímat, jestli jsou Piráti dost nalevo?-- Neměli by se spíš zajímat o to, kde jsou oni sami? A proč jejich nabídka nezajímá ani voliče, ani potenciální koaliční partnery?

PM
April 18, 2021 v 23.04
Pouhých 30 let nepřetržité metamorfózy pravice

doposud zdárně zamezil vzniku životaschopné levicové opozice.

Nezbývá než pokračovat v přihlížení dalším dějstvím pestrých proměn pravicové scény.