Hlavně nic levicového

Lukáš Jelínek

Když Ivan Bartoš veřejně prohlašuje, že na solidaritě není nic levicového, mýlí se. Piráti by měli mít alespoň tolik upřímnosti, aby přiznali, že jejich program nese pravicové i levicové prvky.

Na solidaritě není nic levicového? Ivan Bartoš se na podzim chystá stanout v čele středopravicové vlády, a tak se nejspíš snaží umetat cestu k partnerům z konzervativní trojkoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09. Foto Facebook České pirátské strany
Na solidaritě není nic levicového? Ivan Bartoš se na podzim chystá stanout v čele středopravicové vlády, a tak se nejspíš snaží umetat cestu k partnerům z konzervativní trojkoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09. Foto Facebook České pirátské strany

Piráti patří v současném českém mumraji k těm snesitelnějším alternativám. Jsou pracovití, nesou na svých — celostátní exekutivou dosud nezatížených — bedrech nejméně afér a hlavně předkládají program, který nesklouzává do extrémů, ale naopak usiluje o vyvážená řešení.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Přesto některé politické árie zpívají stejně falešně jako jejich předchůdci. Že by na dnes již legendárním povzdechu občanských demokratů, že jsou Piráti dětmi jejich voličů, přece jen něco bylo? Přinejmenším se zdá, že se zuby nehty drží některých narativů přežívajících ve zdejší společnosti od pádu komunistického režimu.

Jeden z nich říká, že co je levicové, to je komunistické. Proto se dlouhé měsíce po listopadu 1989 nedokázala demokratická levice postavit na nohy: levicovost byla spojována s otupělostí normalizačních komunistů. Časem tyto předsudky ČSSD rozptýlila, ovšem s nástupem Miloše Zemana, vtipkujícím třeba o stranických legitimacích členů sociální demokracie, vázaných do kůže občanských demokratů, se začalo na levicové principy opět hledět skrz prsty. Antikomunismus přežíval ještě déle, rudými papírovými draky leckdo straší dodnes.

V posledních letech se navíc hovoří o tom, že levicový elektorát shrábl a levicový program nabízí Andrej Babiš. Je to nepřesné. Babiš jen vyzobává z levicového koláče rozinky a snaží se mazat med kolem úst někdejším voličům ČSSD a KSČM. Jinak je jeho politika populistická, technokratická, ale ne poctivě levicová.

Ovšem levicovosti se vzdálili i komunisté a sociální demokraté. Ti první se tolik toužili etablovat v pomyslném salonu, že dávno zapomněli na potřebu radikální daňové reformy, která by vedla k adekvátním příjmům státního rozpočtu a zajistila dost peněz na důchody a veřejné služby, zdravotnictvím a školstvím počínaje. ČSSD zase obrousila svoji radikalitu dlouhým pobytem ve vládách. A v tématech, jako je migrace, opisuje od konzervativní pravice.

O autenticitě současné české levice by se daly vést dlouhé polemiky. Nic to však nebrání hybatelům veřejného mínění udržovat v chodu mýtus, že co je levicové, to je přinejmenším podezřelé.

Cítí to tak i Piráti. Pravice se je snaží vydávat za novou levici, zatímco oni trvají na tom, že s levicí nic společného nemají a jsou čistě liberálním středem. Kdyby na sobě připustili cokoli levicového, patrně by se museli po večerech bičovat.

A tak jejich předseda Ivan Bartoš 16. března v Interview Českého rozhlasu Plus bez uzardění pronesl větu: „Být solidární a zodpovědný, když země půjde do sociální krize, na tom není nic levicového.“ Jinak skládal slova vesměs pěkně a klidně bych spoustu z nich podepsal, i když tvrzení, že Piráti dělají „politiku založenou na vědeckých poznatcích a reflexi situace v terénu“, mi bůhvíproč připomnělo Bártovy Věci veřejné.

O řadě pirátských poslanců v čele s první místopředsedkyní Olgou Richterovou lze říct, že jsou výrazně sociální, zastávají se slabších oproti silnějším, chápou význam státu a společnosti pro jednotlivce a jsou též citliví vůči životnímu prostředí. Jiní zákonodárci zase vzývají tržní mantry liberálních ekonomů a chodí si pro rady i za Vlastimilem Tlustým. Piráti by si měli přiznat, že nejsou výjimeční a stejně jako ostatní se opírají o nohu levou i pravou.

Také by nemuseli přehlížet původ a historii pojmu solidarita. Na výsluní se objevil za francouzské revoluce („volnost, rovnost, bratrství“) a stal se nosnou myšlenkou nejprve dělnického hnutí a pak i sociální demokracie. Radikální „solidaristé“ na sklonku předminulého století dokonce ani neuznávali roli jednotlivce a coby záruku rozvoje vzývali výhradně společnost.

Netřeba zde po lopatě tlumočit útržky z dějin politického myšlení. Ostatně předpokládám, že Ivan Bartoš disponuje kvalitním vzděláním. A nejspíš by i v soukromí uznal, že starat se o druhé a pomáhat jim se dá různě. Pravice se spoléhá na konzervativní pojetí „charity“, kdy se chudákům milostivě pustí nějaký ten groš.

Levice ale chápe „solidaritu“ jako nastavení systému, v němž je důsledné vyrovnávání sociálních rozdílů součástí společenské smlouvy. Někde lze přidat, jinde ubrat, mění se akcenty i okolnosti, každopádně rozdíl mezi charitou a solidaritou je zřejmý.

Pochopitelně že solidární chování by mělo být elementární součástí každé lidské osobnosti. Politici by ale neměli sklouzávat k falešným vysvětlením, že něco není ani levicové, ani pravicové, ale prostě jen správné. Do podobné pózy se staví Andrej Babiš — a jsme z toho už náležitě unaveni. Bartošovou omluvou může být, že se na podzim chystá stanout v čele středopravicové vlády, a tudíž se snaží umetat cestu k partnerům z konzervativní trojkoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09.

Neměl by ale ani zapomínat, že při chatrné kondici ČSSD a KSČM nakonec mohou být Piráti nejlevicovějším uskupením v příští Sněmovně. To by nebyla ani výsada, ani trest. Prostě by bylo na nich, aby přistříhávali — nikoli lakovali — křídla tržním apoštolům.

Pro začátek by mohli sem tam utrousit, že se v něčem inspirují přístupy spíš levicovými a v něčem spíš pravicovými. Socialisty ani konzervativce tím sice neuspokojí, ale aspoň přiznají barvu. Upřímně, jak se od perspektivních, sebevědomých a ambiciózních politiků očekává.

Diskuse
JH
March 22, 2021 v 19.25
Bartoš má pravdu,

být solidární a zodpovědný, **když země půjde do sociální krize**, na tom není nic levicového. To je prostě jenom rozumné. I ti, kdo se považují za pravicové, by měli chápat, že sociální krize v důsledku uškodí i ekonomice, a je třeba se z ní dostat.

"Piráti by si měli přiznat, že nejsou výjimeční a stejně jako ostatní se opírají o nohu levou i pravou" - a co má být vlastně špatného na tom, stát na zemi pevně oběma nohama?...

Není právě tohle naprosto klasická vada ortodoxní levice, že se neustále snaží balancovat jenom na jedné noze? Že stále hledí jenom na sociální otázku, stále žádá jenom další a další přerozdělování - a přitom často naprosto ignoruje čirou ekonomickou realitu? Která se pak stává výlučnou doménou pravice?

Piráti (a obdobně třeba němečtí Zelení) mají svou výhodu v tom, že provádějí sociální politiku, aniž by ji zatěžovali ideologickými dogmaty. Právě tím tuto sociální politiku mohou učinit "stravitelnou" i pro středového voliče.

Sociální politiku dnes už opravdu není možno dělat tím samým způsobem jako v dobách, kdy proti sobě stály dvě vyhraněné třídy: na straně jedné masa víceméně prekarizovaného proletariátu, a na straně druhé třída kapitalistů vozících se ve zlatých kočárech. Dnešní společnost je sociálně mnohem více stratifikovaná, mnohem méně sociálně polarizovaná - a kdo chce v politice uspět, ten na tuto skutečnost musí brát ohled.

Jestliže levice chce prosadit radikálně sociálnější politiku, pak si napřed musí dát práci s tím, vytvořit zcela nový - a funkční! - model celého komplexu sociálně-ekonomických vztahů. Za stávajících podmínek tržní ekonomiky a primátu zisku jakožto centrálního motivačního faktoru ekonomiky je sotva možno dělat něco podstatně více, nežli co dělá současná liberální levice.

MP
March 23, 2021 v 9.38
To jsem z toho jelen

Takže máme tu solidaritu, která se na výsluní objevila za francouzské revoluce. Solidarita se liší se od charity -- v té později jmenované se občas pustí chudákům groš, zatímco ta první "je důsledné nastavení systému, v němž je důsledné vyrovnávání rozdílů součástí společenské smlouvy".

Tedy levice nemá nic společného s účastí lidí na politickém rozhodování. Prostě se Jelínek a další složky mozkového trustu Masarykovy akademie (málem bych napsal Masarykovy dělnické akademie, ale ona se ta instituce, když v ní začali působit Jelínek a jemu podobní za ten starožitný název styděla, ještě by je někdo mohl považovat za lopaty) rozhodnou, co je pro vyrovnávání nejlepší. A budou ovšem myslet strategicky -- cikání, imigranti, no ano, konec konců jsou také lidé a rozdíly by se měli vyrovnávat, ale teď si to nemůžeme dovolit. Nemůžeme si to dovolit tak dalece, že Chovancem symbolizovanou antiemigrantskou politiku ČSSD a objektivně brutálně antiromskou ubikační politiku pečlivě opečovávanou Janou Maláčovou nezmíní Jelínek ani v těch dvou větách falešného pokání za sociální demokracii.

Solidarita není nic levicového, silně solidární byl nacistický režim. Levicová může být forma, ve které se solidarita uplatňuje a principy, na které při tom uplatňování nerezignuje.

Abych přiznal Jelínkovy kus pravdy, Bartoš opravdu neměl bez dalšího zdůrazňovat, že Piráti nejsou ani levice, ani pravice. Měl říci: Jsou-li levice sociální demokraté jako Zaorálek, Jelínek a Foldyna, pak Piráti nejsou levice. Jsou-li pravice Kalousek, Fiala a Okamura, pak Piráti nejsou pravice.

Prostě se ten elitář s dredama musí ještě hodně učit a nemyslet si, že zdají-li se mu ty dvě vysvětlující věty zbytečné, protože implicité obsažené v té, kterou řekl, musí to pochopit i prosty český politický komentátor (který se nechává představovat jako politolog).

Jsem z toho článku jelen, ale pořád alespoň nejsem jelínek.