Příští vládu, která vzejde z podzimních sněmovních voleb, čeká náročný úkol. Bude čelit nejen dozvukům koronavirové krize, ale také krizi ekonomické. Kterak konsolidovat rozvrácené veřejné finance? Kde uspořit na výdajové stránce rozpočtu? Jak posílit tu příjmovou? A lze to vůbec provést bez zvyšování daní?

Nejprve několik čísel. Veřejné rozpočty byly v loňském roce výrazně ovlivněny průběhem pandemie koronaviru a souvisejících mimořádných opatření směřujících k jejímu potlačení. Poslanecká sněmovna upravovala státní rozpočet hned třikrát. A hospodaření státu skončilo s deficitem bezmála tří set sedmdesáti miliard korun.

Původně schválený rozpočet pro letošní rok, který pracoval se schodkem tří set dvaceti miliard korun, se rovněž neobešel bez dodatečných změn. Nezahrnoval totiž dopady snížení zdanění fyzických osob v podobě zrušení superhrubé mzdy a zvýšení slevy na poplatníka, což státní kasu připravilo o více než sto miliard korun ročně.

Zatímco v letech 2014 až 2019 míra zadlužení státu soustavně klesala, jen v loňském roce dluh České republiky vzrostl o bezmála osm procentních bodů na více než šestatřicet procent hrubého domácího produktu. Ministerstvo financí navíc předpokládá, že bude i nadále stoupat, a to svižným tempem.

„V roce 2021 očekáváme překročení čtyřiceti procent hrubého domácího produktu s tím, že zadlužení na jeho konci dosáhne téměř pětačtyřiceti procent. […] Dále předikujeme, že v roce 2024 bude dluh činit více než čtyřiapadesát procent hrubého domácího produktu,“ shrnul rezort financí v Konvergenčním programu z letošního dubna.

Kolize s dluhovou brzdou

Národní rozpočtová rada proto varovala, že setrvalé prohlubování nerovnováhy veřejných financí, které je v některých případech důsledkem opatření, jež nijak nesouvisela s pandemií koronaviru, přibližuje termín kolize s takzvanou dluhovou brzdou, což by vládě umenšilo prostor pro zvládnutí ekonomické krize.

Podle Rady je proto nezbytné přistoupit k úpravě jak příjmové, tak výdajové stránky veřejných rozpočtů. „Nejedná se však o doporučení provádět fiskálně restriktivní politiku, to by nebylo vzhledem ke stavu ekonomiky vhodné, ale o omezení rozsahu opatření prohlubujících strukturální deficit,“ uvedla v březnovém stanovisku.

A podotkla, že konsolidace veřejných financí se neobejde bez významného navýšení daňové zátěže, neboť výpadek příjmů způsobený zrušením superhrubé mzdy nelze pokrýt toliko omezením státní výdajů. Tedy pokud by příští vláda nepřistoupila k redukci objemů prostředků na školství, zdravotnictví a sociální zabezpečení.

Hra se stovkami miliard

„Fiskální konsolidace, o které se dnes bavíme, není hra s miliardami, ale se stovkami miliard. Oproti minulým letům se jedná o zcela jiné řády,“ řekla Deníku Referendum hlavní ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. „Půjde o zcela zásadní, nikoliv jen parametrickou změnu. A máme na ní málo času,“ dodala.

Ačkoli se rok 2024, kdy by podle výhledu ministerstva financí měl státní dluh dosáhnout hranice pětapadesáti procent hrubého domácího produktu, může zdát daleko, je třeba mít na paměti, že příští vláda bude sestavovat rozpočet až pro rok 2023. Ten letošní připraví ještě stávající Babišův kabinet.

A jelikož se před volbami všechny strany obávají voličům přiznat, že se v následujících letech budou muset hledat nové příjmy — volební programy koalice SPOLU i aliance Pirátů a Starostů to ostatně dosvědčují —, nelze předpokládat, že rozpočet zahrne dostatek opatření, jež by směřovala ke snížení zadlužení.

„Pro budoucí vládu to znamená, že v zásadě během jednoho roku musí přijít s plánem, který zbrzdí zadlužování České republiky a zároveň nepodváže její ekonomický růst,“ upřesnila Horská s tím, že je nezbytné, aby se zdroje hledaly jak na straně státních výdajů, tak i jeho příjmů. „Ideálně půl na půl,“ podotkla.

Daňová reforma pro bohaté

Objem finančních prostředků, které bude nový kabinet nucen získat, ekonomové odhadují na více než dvě stě miliard korun. „Ta částka je tak velká, že nestačí propustit pár úředníků. Konsolidace si vyžádá buď razantní zásah, nebo množství dílčích kroků na příjmové a výdajové stránce,“ vysvětlila Deníku Referendum ekonomka Ilona Švihlíková.

Podle jejího názoru proto bude muset příští politická reprezentace přistoupit k revizi „daňového balíčku“ z loňského roku. „Zřejmě nepůjde o první volbu, ale až selžou dílčí fígly, jež státní kase téměř nic nepřinesou, realita vládu donutí k tomu, aby daň z příjmu fyzických osob zvýšila,“ odhadla.

V zásadě totéž předpokládá i ekonom Daniel Münich z think-tanku IDEA při CERGE-EI. „Za klíčové pokládám navrácení míry zdanění na úroveň před zrušením superhrubé mzdy, čímž by stát získal zpět sto miliard korun,“ uvedl v rozhovoru pro Deník Referendum. „S tím zdaněním jsme byli schopní roky žít, tak to zvládneme,“ doplnil.

A se svými kolegy se shoduje i Horská, která připomněla, že schválení „daňového balíčku“ těm, na něž krize dopadla nejtíživěji, prakticky nepomohlo. „Byla to daňová reforma pro bohaté, ale my potřebujeme podpořit nízkopříjmové. Považuji za nevkusné, že stát lidem s minimální mzdou ‚bere‘ třetinu výplaty,“ shrnula.

Škrtat daňové výjimky?

Potřebné prostředky v řádu jednotek miliard korun může státní kasa získat i zrušením některých dalších opatření, které prosadila Babišova vláda. Jedná se například o slevy na jízdném nebo snížení spotřební daně z nafty o jednu korunu za litr. Podle Švihlíkové a Münicha lze dále uvažovat o zvýšení spotřebních daní.

„Pokud by se vrátila daň z příjmů fyzických osob na původní úroveň, je třeba více zdanit i osoby samostatně výdělečně činné, které daně prakticky neplatí, v opačném případě by se totiž výrazně rozevřely nůžky mezi nimi a zaměstnanci,“ připomněla Švihlíková s tím, že považuje za důležité posílit i daně z majetku.

Ačkoli ministryně financí Alena Schillerová (nestr. za ANO) ve shodě s prezidentem Milošem Zemanem říká, že stát může nemalé objemy peněz uspořit i zrušením daňových výjimek — podle dva roky starého vyjádření hlavy státu dokonce přes tři sta miliard korun — ve skutečnosti daňové úlevy mnoho prostoru pro šetření nenabízejí.

Téměř třiatřicet procent z předmětné sumy totiž představuje sleva na poplatníka, bezmála dvacet procent osvobození dávek a služeb z důchodového pojištění a dalších jedenáct procent daňové zvýhodnění na děti. Celkově podíl úlev sociálního charakteru na úhrnu daňových slev přesahuje pětaosmdesát procent.

Úspory v chodu státu

Pokud jde o výdajovou stránku státního rozpočtu, Münich s Horskou se domnívají, že v této oblasti bude úspora podstatnějších objemů prostředků — alespoň v krátkodobém horizontu — mimořádně obtížná, neboť většina výdajů je takzvaně mandatorních. Jde například o penze, nemocenské dávky nebo sociální podporu.

„Současně nesmíme zapomínat, že mnohé kapitoly jsou dlouhodobě podfinancované. Namátkou školství, obrana nebo sociální služby,“ připomněl Münich v narážce na to, že Česká republika vydává na vzdělávání zhruba tři a půl procenta hrubého domácího produktu, zatímco průměrem zemí OECD je pět procent.

Podle Horské si proto bude muset příští vláda přiznat, že první fáze konsolidace veřejných financí se odehraje na příjmové stránce a teprve v následujících letech se jí otevře prostor pro redukci výdajů. „Zkraje volebního období půjde o krizový management,“ zdůraznila s tím, že komplexní daňová reforma může být až dalším krokem.

„Nejprve je třeba zalátat státní rozpočet, aby se zadlužení dále nezvyšovalo. Až se to podaří, bude čas promyslet hlubší strukturální změny nejen v daňové, ale také v důchodové a zdravotní oblasti,“ uzavřela s tím, že omezování státní výdajů nelze provést ze dne na den, pokud nemá být ohrožena kvalita a šíře veřejných služeb.