Koalice SPOLU se v průzkumech voličských preferencí přetahuje o první místo s politickým hnutím ANO a aliancí Pirátů se Starosty. Které ze stran, jež mají šanci proniknout do Sněmovny, by pro vás byly nejpřijatelnějšími koaličními partnery, pokud byste po volbách sestavovali vládu?

Jelikož jsme v opozici vůči levicové vládě politického hnutí ANO, ČSSD a KSČM, které leckdy v hlasování pomáhá SPD, považuji za přirozené, že by ji měl vystřídat opoziční blok. Ale několik měsíců před volbami mi nepřijde rozumné ztrácet čas a energii taktickými a strategickými úvahami, kdo by pro nás byl lepší, nebo horší koaliční partner. Teď musíme napnout síly na volební kampaň a dosáhnout co nejlepšího výsledku, abychom si partnery do vlády mohli vybírat.

Nejen z vašich veřejných vystoupení jsem nabyl dojmu, že Piráty coby součást druhého z opozičních bloků nemáte příliš v lásce. Vcelku nedávno jste se do nich nevybíravě opřel na Twitteru kvůli diskusi na pirátském fóru o možném zvýšení daně z nemovitostí, které ani nemají v programu. Dokázali byste se shodnout na společném vládním programu?

Nebude to jednoduché, ale jednoduché to není nikdy. Opoziční strany jsou rozdílné. My jsme jiní než Piráti, jiní než Starostové, ostatně z toho důvodu jsme utvořili koalici s lidovci a TOP 09, k nimž máme blíže. Pro mě coby ekonomického liberála jsou Piráti levicovou stranou — můžeme je dokonce označovat za takzvanou novou levici. V mnoha oblastech se neshodneme. Spousta jejich návrhů mi vadí, neboť jsem přesvědčen, že nejsou pro Českou republiku dobré.

Rozporů mezi vámi a aliancí Pirátů se Starosty najdeme celou řadu. Lišíte se v pohledu na Evropskou unii, přijetí společné evropské měny, důrazech v zahraniční politice — zejména ve vztahu k zemím jako jsou Polsko a Maďarsko —, v postoji k dostupnosti bydlení nebo rychlosti odklonu České republiky od uhlí. A to nemluvím o kulturních otázkách, namátkou: Povinné sterilizace trans osob, ratifikace Istanbulské úmluvy nebo uzákonění manželství pro všechny. Může být vláda tvořená pěti subjekty s četnými programovými neshodami vůbec akceschopná? Uměli byste se domluvit alespoň na několika klíčových úkolech?

Bezpochyby nejdůležitějším úkolem příští vlády, na němž se s Piráty a Starosty shodujeme, bude stabilizace veřejných financí, které se řítí do propasti. Bez ní nebude mít stát na důchody, nebude s to financovat zdravotnictví, školství nebo sociální služby. Jednoduše: Nebude schopen lidem poskytovat veřejné statky na takové úrovni, na jakou byli doposud zvyklí. Proto platí to, co jsem již říkal: Koaliční jednání jistě nebudou jednoduchá, ale jako politici jsme povinni hrát s takovými kartami, jaké voliči ve volbách rozdají. A hrát s nimi ve prospěch naší země. Bez ohledu na rozpory v kulturních otázkách.

Posledním ministrem financí z řad ODS byl v první vládě Mirka Topolánka Vlastimil Tlustý, ve funkci ale vydržel jen pár měsíců. Totéž platí pro Ivana Pilipa. Za jediného „řádného“ správce státní kasy proto můžeme považovat Ivana Kočárníka, jenž v úřadu skončil bezmála před čtvrtstoletím. Zajímalo by mě, zda byste v příští vládě chtěli toto klíčové ministerstvo po dlouhých letech znovu obsadit?

Dovolím si krátkou odbočku: Přestože odchod Ivana Kočárníka byl dán zejména politickým přetlačováním a snahou zachovat tehdejší vládní koalici, oficiálně se zdůvodňoval tím, že se státní rozpočet propadl do schodku. Ten ovšem byl ve srovnání s dnešními sekerami doslova nicotný. Ivan Kočárník proto zaslouží uznání.

Rozdělení křesel ve vládě — o tom si nedělejme žádné iluze — je vždy výsledkem tvrdého politického boje. Každý se snaží urvat pro svou stranu co nejvíce nejlepších postů. Současně ovšem platí, že strany by měly mít připraveny kandidáty, kteří budou svým rezortům rozumět. Věřím, že naše vláda právě kompetence řídit to které ministerstvo postaví při výběru ministrů na první místo. A z toho důvodu také předpokládám, že ODS bude mít o post ministra financí zájem.

Byl byste jako ekonomický expert strany jedním z kandidátů nebo v úvahu připadají další jména, například předseda vašeho poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura?

Otázkám hospodářské politiky, rozpočtu a daní se věnuji dlouhodobě, a to jak na politické, tak na akademické rovině. Podílel jsem se na řadě programových dokumentů. Jistě, mám jisté ambice, ale v žádném případě nechci před volbami vyhlašovat, že budu příštím ministrem financí. Dnes se soustředím na volební kampaň a vysvětlování našeho programu voličům.

Chápu to tak, že byste se takové nabídce nebránil.

(Smích.)

Pojďme k hlavnímu tématu našeho rozhovoru, a to konsolidaci veřejných financí. Ve svém programu píšete, že naší zemi ujíždí vlak a krize ji uvrhá do ekonomických problémů. Slibujete, že se vrátíte k tradici odpovědného hospodaření a vyrovnaných rozpočtů. A do konce volebního období se zasadíte o snížení schodku na úroveň jednoho a půl procenta hrubého domácího produktu. Jaký je váš plán?

Veřejné finance mají dvě strany: příjmovou a výdajovou. Příjmy státního rozpočtu setrvale rostou. Tam problém není. Nepotřebujeme zvyšovat daně; zvlášť s ohledem na skutečnost, že naše složená daňová kvóta převyšuje průměr zemí OECD. Problém jsou naopak bobtnající výdaje. Musíme proto hledat oblasti, v nichž lze ušetřit.

Ale abych nikoho nevyděsil, že s naší vládou přijdou „tupé škrty“, musím doplnit, že konsolidace veřejných financí se neobejde bez slušného ekonomického růstu. Ten přináší nejen vyšší inkaso daní, aniž by se nominálně zvyšovaly, ale zmenšuje i podíl našeho dluhu vůči hrubému domácímu produktu.

Než probereme, co všechno škrtnete, povězte: Jak chcete podnítit růst?

Ekonomický růst podpoříme tak, že vytvoříme kvalitní podnikatelské prostředí, odstraníme všemožné regulace, urychlíme rozhodování soudů a zeštíhlíme sociální stát, který lidi zrazuje od jejich vlastní aktivity. Víte, podnikatelé si dnes nestěžují ani tak na výši daní, jako na neustále změny daňového prostředí. A to je ostatně jeden z důvodů, proč své podnikání přesouvají za hranice České republiky, třeba do Holandska.

Všechna opatření, která jste zmínil, si vyžádají spoustu času. Možná vám na ně nebude stačit ani celé volební období…

Neměl jsem v úmyslu vzbudit dojem, že to půjde snadno. Ale my skutečně chceme změnit poměry v této zemi. Nekandiduji do Poslanecké sněmovny, abych tu čtyři roky seděl a přišel s pár pozměňovacími návrhy, které něco drobně vylepší, ale když neprojdou, tak se svět také nezboří. Ambicí politiků přece musí být pokusit se posunout Českou republiku o kus dál. Jinak nemá cenu politiku vůbec dělat.

Abych dokončil otázku: Jak chcete v krátkém čase zalátat rozpočet, abychom do tří let nenarazili na dluhovou brzdu?

Vládě Andreje Babiše jsme vyčítali, že nevyužila období hospodářského růstu. Ačkoli se příjmy rozpočtu meziročně zvyšovaly o sto miliard korun, nebyla schopná dosáhnout ani dílčích úspor a vytvořit si rezervy na horší časy. To bylo prostě špatně. Tehdejší růst nabízel prostor pro provedení strukturálních reforem, například pro důchodovou reformu nebo úpravu financování zdravotního systému.