Výkonná tajemnice OSN pro otázky změny klimatu Christiana Figueresová zahájila v roce 2015 slavnou Pařížskou klimatickou konferenci slovy, že ještě nikdy v historii neleželo takto mnoho v tolika málo rukou. Na paralelní přednášce se vůči tomuto vnímání politiky ostře ohradila kanadská novinářka a aktivistka Naomi Kleinová, podle níž se to nejpodstatnější neděje za zavřenými dveřmi jednacího sálu, nýbrž v pařížských ulicích.

A měla pravdu. Zatímco politici v Le Bourget dojednali dohodu, která i v případě jejího úplného dodržení způsobí klimatickou katastrofu, v ulicích se postupně prohlubovala spolupráce hnutí za klimatickou spravedlnost a vznikaly zárodky nových iniciativ, jejichž šíření vidíme v posledních letech po celém světě.

Podobně se to má i s uhelnou komisí, kterou ministr životního prostředí Richard Brabec a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček nedávno představili veřejnosti a o které mimoděk tvrdí, že byla záměrně sestavená tak, aby diskuse probíhala neideologicky a odborně. Devatenáct lidí má nezávisle rozhodnout o osudu energetiky. V takovémto momentu je vždycky potřeba zbystřit pozornost.