Česká vláda se v rámci Evropské unie i nadále staví proti snahám některých států o účinnější řešení změn klimatu a rychlejší snižování emisí skleníkových plynů. Vyplývá to z dokumentu, v němž vlády Francie, Nizozemska, Belgie, Švédska, Dánska, Španělska, Portugalska a Lucemburska apelují na Českou republiku a další státy Evropské unie, aby co nejdříve podpořily účinnější „klimatickou akci“. Dokument má redakce k dispozici.

V nedávné době je to již podruhé, kdy se vláda České republiky, s trestně stíhaným premiérem Andrejem Babišem (ANO) v čele, staví proti důslednější ochranně klimatu. Poprvé chtěl Babiš již na jednání hlav států na konci března vyškrtnout ze společné evropské strategie cíl, aby byla Evropa do poloviny století uhlíkově neutrální a přešla od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům energie. Vyplynulo to z uniklé pozice české vlády.

Teď, před dalším jednáním evropských státníků v rumunském Sibiu, se situace opakuje. Francie a její spojenci ostatní evropské státy vyzývají, aby unie zlepšila své cíle pro ochranu klimatu pro rok 2030 a zavázala se snížit emise na nulu právě do roku 2050. Chtějí tak zajistit splnění Pařížské klimatické dohody, v níž se všechny státy světa shodly na cíli zabránit nebezpečnému oteplení planety o víc než dva stupně Celsia a usilovat o udržení oteplení už pod hranicí 1,5 stupně. Česká republika však i nadále přechod k čisté energii zdržuje.

Ekologové považují postoj české vlády za nepochopitelný a nezodpovědný i vzhledem k tomu, že naše vlastní země již dnes dopady změn klimatu pociťuje. Českou krajinu sužuje dlouholeté sucho, hrozí lesní požáry, vysychají studny, mnohde není čím krmit a úroda základních zemědělských plodin může být letos dle prognóz o desítky procent nižší.

„Klima na naší planetě spěje k rozvratu, což bude mít nepředstavitelné důsledky pro planetu a budoucí generace,“ varuje Jan Freidinger z Greenpeace. „Mnozí evropští státníci pochopili vážnost situace a snaží se konat. Pro premiéra Babiše je budoucnost naší země a mladých lidí zatím jen volebním heslem na čepici. Sucha, požáry, vlny veder či neúroda jsou však realitou, kterou nezachrání hesla, ale činy,“ soudí expert na energetiku.

O nedostatečnosti evropských klimatických cílů se vedla debata již v roce 2014, během jejich schvalování. Tehdy si unie vytkla za cíl snížit emise do roku 2030 o pouhých čtyřicet procent.

Snížení o dvacet procent, naplánovaného na rok 2020, přitom dosáhla již právě v roce 2014, s šestiletým předstihem. Ekologické organizace tak vyčítaly cílům pro rok 2030 nedostatečnou ambicióznost a varovaly, že mohou přechod k čisté energii spíše brzdit.

Klimatická politika světových států nyní ke splnění pařížských cílů nesměřuje. Ohlášené závazky jednotlivých států by dnes vedly k oteplení až o tři stupně Celsia. Protože jsou ale nezávazné, reálná politika je ještě horší.

Země by tak do budoucna měly své cíle ještě zvýšit a v úsilí o snižování emisí přidat. K tomu by měl sloužit také zářijový summit OSN v New Yorku. Francouzi a jejich spojenci by proto chtěli právě na něm posílené závazky prezentovat, aby tak k účinnější politice motivovali i další světové státy.

Pozice české vlády je v ostrém kontrastu s prohlášeními Babišova stranického kolegy a ministra životního prostředí Richarda Brabce. Ten v reakci na klimatické stávky studentů v médiích prohlašoval, že s nimi cíl co nejlépe klima chránit sdílí.

Brabec také v posledních měsících hovoří o zřízení takzvané uhelné komise, která by měla po německém vzoru stanovit plán pro konec spalování nejšpinavějšího fosilního paliva, uhlí. Jeho vláda však i nadále podporuje prolomení těžebních limitů na dole Bílina a rozhodla se také tolerovat výjimky z limitů znečištění ovzduší pro uhelné elektrárny.