Pouhých čtrnáct dní od početných protestů hnutí Extinction Rebellion v ulicích Londýna vyslyšel britský parlament jeden z požadavků neposlušných občanů, okupujících ulice města. Na návrh předsedy opoziční Labour party Jeremyho Corbyna poslankyně a poslanci vyhlásili na území Spojeného království stav „ekologické a klimatické nouze“ a dodali tak novou naléhavost úsilí o snižování emisí skleníkových plynů a záchranu naší civilizace před hrozícím ekologickým kolapsem.

Tento symbolický akt podniklo již dříve po celém světě několik stovek měst a obcí — s celkovým počtem obyvatel překračujícím čtyřicet milionů — a v posledních týdnech jej na podnět stávkujících středoškoláků, uměleckých institucí a občanských iniciativ žádali lidé taky na pražských a brněnských zastupitelstvech. Británie je prvním státem, který se k tomuto kroku odhodlal.

Vyhlášení stavu ekologické a klimatické nouze — či pohotovosti — je pro každého, kdo má byť jen základní povědomí o vědeckých faktech, týkajících se kritické situace našeho planetárního ekosystému, pouhým konstatováním zjevného.

Množství skleníkových plynů v atmosféře dávno překročilo hranici slučitelnou se stabilitou klimatu. Loňská zpráva klimatologů přibližuje, čemu čelíme: musíme rychle šlápnout na brzdu a snížit emise během deseti let o polovinu, jinak nás čeká svět stupňujících se extrémů, nestability a lidských i přírodních katastrof. Přidejme k tomu celosvětový masivní úbytek biodiverzity způsobovaný odlesňováním i průmyslovým zemědělstvím. Ten i podle konzervativních studií probíhá oproti přirozenému vývoji stonásobným tempem, a i v české krajině se projevuje vymíráním hmyzu, včetně pro produkci potravin zásadních opylovačů či polního ptactva.

Zamoření oceánů plastovým odpadem a průmyslovými hnojivy zase způsobilo, že takzvané „mrtvé zóny“ — oblasti moře prakticky zbavené života — se od poloviny minulého století zečtyřnásobily. Celkový obrázek je následující: biosféra naší planety, jejíž jsme součástí a na níž existenčně závisíme, kolabuje pod tlakem z řetězu utržené ekonomiky založené na maximalizaci zisku a neustálém růstu. Nedokážeme-li tuto ekonomiku reformovat, čeká nás civilizační kolaps, který bude v první řadě dopadat na ty, kteří nejméně odpovídají za jeho zavinění: chudé, zemědělce, pracující, střední třídu.

↗

Měli bychom se již jednou provždy zbavit mýtu, že vážnost ekologické krize je třeba nějak zakrývat či přikrášlovat. Foto Takver

Hrozí, že přijdeme i o ty nejcennější výdobytky posledního století. Jak to popisuje v nedávném rozhovoru pro Respekt nejvýznamnější německý klimatolog Hans Joachim Schellnhuber, „vše, co teď bereme jako samozřejmost — svobodu slova, život v míru, rozsvícení lampy po stisknutí vypínače, bezpečí — to všechno bude minulostí.“