Osvobození rostlin?
Peter SingerVtip edinburghského řezníka o tom, že vegetariáni zabíjejí rostliny, a tudíž by měli začít jíst maso, vzbudil vášnivé reakce. Jakkoli je jeho argument mylný, nutí nás k zamyšlení: cítí rostliny bolest? A kolik toho o přírodě stále nevíme?
„Dnes a denně vegetariáni zabíjejí tisíce nevinných rostlin. Pomozte toto násilí ukončit. Jezte maso.“ Slova, která napsal v lednu na tabuli před svůj obchod řezník z Edinburghu, a následně se sdílela ve facebookové skupině veganů, vyvolala v online prostoru vzrušenou debatu. Někteří diskutující řezníka odsoudili. Prý záměrně smazává hranici mezi organismy schopnými prožívat utrpení a těmi, které bolest necítí.
Jiní jeho slova brali jako vtip — právě o ten mu dle jeho vlastního vyjádření šlo. Vtipy však mohou mít vážnou pointu.
„Jak víte, že rostliny necítí bolest?“ ptávali se mě lidé, když jsem přestal jíst maso. Ve své knize Osvobození zvířat, která poprvé vyšla již v roce 1975, nabízím hned dvě odpovědi. Zaprvé jsem tehdy tvrdil, že máme tři přesvědčivé důvody věřit, že živočichové, a zejména obratlovci, mohou cíti bolest. Jejich nervová soustava se podobá té naší. Na podněty, které způsobují bolest, reagují podobně jako my. A schopnost pociťovat bolest jim propůjčuje zjevnou evoluční výhodu, protože jim umožňuje vzdálit se od jejího zdroje. Ani jeden z těchto důvodů se rostlin netýká. Přesvědčení, že rostliny pociťují bolest, tedy není ničím podložené.
Člověk aby se v tomto "postmoderním" světě pomalu bál vůbec vnímat vzduch. Třeba nám někdo ještě odhalí, že i vzduch má vlastní vědomí, že cítí bolest a že trpí tím, že my ho svým dýcháním ničíme...
Jménem občanského sdružení pro boj za práva rostlin bych zde zejména upozornil, že tradiční kořeny jsou nejčastější příčinou diskriminace rostlin v jejich přirozeném právu volného pohybu.
Náš zasloužilý člen Peter Singer ovšem nebojuje jenom za práva rostlin, ale i za práva dětí. Proto bych i zde rád připomněl jeden z jeho slavných výroků:
„... důležité je rozhodnout, zda je kvalita života miminka dostatečná k tomu, abychom si přáli nechat je dál žít, nebo ne... A rozhodnou-li se, že kvalita života jejich miminka není moc dobrá, a je tudíž lepší, aby zemřelo, mělo by být možné takové rozhodnutí uskutečnit.“
Ano, také si myslím, že rozhodneme-li se vyhodit miminko do popelnice, mělo by být možné takové rozhodnutí uskutečnit, a nechápu tedy, proč se dělá takový cirkus z toho, když je občas nějaké miminko v popelnici nalezeno.
„Z teoretického hlediska není velký rozdíl mezi potratem na straně jedné, a infanticidou krátce po narození na straně druhé,“ říká profesor bioetiky na Princetonské univerzitě.