Svět přichází o hmyz. Spolu s ním z krajiny zmizí i ostatní život, varují vědci
Jan KašpárekDalší studie potvrzují úbytek hmyzu napříč světem. Může za něj především proměna rázu krajiny a intenzivní zemědělství. Hmyz přitom tvoří nepostradatelnou součást potravního řetězce i přírodních procesů včetně opylování rostlin.
Vědci nadále varují před rozsáhlým a nebezpečným vymíráním hmyzu napříč světem. Data ukazují, že množství druhů již vyhynulo a dalším až čtyřiceti procentům vyhynutí hrozí.
Na vině je především ztráta přirozeného životního prostředí způsobená intenzivním zemědělstvím a související proměnou krajiny. Riziko nenápadné katastrofy zvyšuje také užívání pesticidů, zavlečení invazních druhů do citlivých ekosystémů i klimatická krize včetně extrémních výkyvů počasí.
„Rozmanitost života hmyzu je celosvětově ohrožená. Provedli jsme rozsáhlé srovnání třiasedmdesáti studií o úbytcích hmyzu napříč světem a systematicky posuzovali příčiny hlavních příčin vymírání. Naše práce odhalila dramatický propad, který může vést k vyhynutí čtyřiceti procent hmyzích druhů během příštích desítek let,“ uvádí komparativní studie australských vědců ze začátku roku, o níž informovala světová média v čele s britským Guardianem.
Část odborníků zaujímá konzervativnější přístup a poukazuje na to, že varovné studie pracují především s materiály potvrzujícími pesimistickou hypotézu, a mohou tedy trpět zkreslením. Je navíc velmi obtížné odhadovat, co přesně hmyz čeká, neboť se jedná o nesmírně širokou a na poměry zbytku fauny málo zmapovanou třídu živočichů.
Jisté ovšem je, že se úbytek promítá do prakticky všech oblastí životního prostředí: hmyz totiž patří k základům potravního řetězce a na jeho výskytu závisí řada přírodních procesů. V ohrožení se tak ocitá i člověk, respektive tři čtvtiny zemědělských plodin, jež bez opylení nevzdejdou. Z ekonomického hlediska se má za to, že kupříkladu včely opylováním ovoce, zeleniny a olejnatých plodin odvedou „práci“ v hodnotě stovek miliard dolarů ročně.
A ty včely mají rádi tu řepku, to si tu můžou novináři kecat, co chtějí.