Známý výrok, připisovaný Albertu Einsteinovi, se týká toho, že vyhynou-li včely, zbývají lidstvu tři roky existence. Přestože je takové tvzení určitě přehnané (včely můžou být a jsou v současnosti nahrazovány jinými hmyzími druhy), současný stav a zdraví světových včelstev nabádají k ostražitosti. Japonští vědci už uvažují o vývoji nových mikrorobotických dronů, které by včely nahradily. Jaká je situace v České republice a můžeme ji nějak napravit?

Problematika vymírání a nemocí včelstev je v současné veřejné debatě poměrně zohledňována a zabývají se jí i orgány na úrovni Evropské unie, což svědčí o vážnosti situace. Příčin špatného stavu včelstev je celá řada: od toxických pesticidů přes nekvalitní včelí pastvu (v důsledku průmyslové zemědělské krajiny), odolného roztoče Varroa destructor, řadu bakterií a nemocí až po přešlechťování výkonných a nebodavých, avšak neodolných včel. Nejděsivějším důsledkem, vyplývajícím pravděpodobně z těchto faktorů, je takzvaný syndrom zhroucení včel, jemuž v USA podléhá více než 50 procent včelstev. Včely jednoduše odletí a už je nikdo nikdy nespatří.

Zdá se, že klíčovou roli při hubení včelstev hraje obecně průmyslový způsob zemědělství vycházející z hlavní premisy ziskovosti. Někdo by mohl říci, že je na každém včelaři, jaký způsob hospodaření zvolí, zda ekologický, či průmyslový. Bohužel toto je pouze mýtus. Včelaření je koníček silně zakořeněný do vláken společnosti a naší současné reality a smrt včel může sloužit jako zrcadlo odhalující podstatu našeho životního prostředí v širším slova smyslu. Včela oblétá až 11kilometrový okruh v krajině a dostává se do styku s řadou různě obhospodařovaných plodin a rostlin. Stačí jeden zemědělec, který nedodržuje přikázané doby postřiku, a zahynou celá včelstva.