Jsou malé a nenápadné, takže nám často ani nedochází, co všechno díky nim máme. Nedávají nám totiž jenom med, díky nim máme na stole třeba i ovoce, zeleninu nebo kávu. A díky včelám také celá příroda vlastně vypadá tak, jak ji známe. Nebo aspoň dosud vypadala…

Čtyři pětiny kvetoucích rostlin jsou opylovány hmyzem. Bez včel bychom přišli téměř o třetinu úrody — některé plodiny bychom přitom nesklidili vůbec, protože jsou na opylení hmyzem závislé téměř výhradně, například rybíz a jiné drobné ovoce. Z krajiny by se zcela ztratily některé kvetoucí rostliny a postupně by nejspíš zanikly celé vzácné ekosystémy, třeba vřesoviště.

Bez včel bychom nejspíš čelili ekonomické krizi, proti které se ta současná zdá být pouhou předehrou. O kolik by se asi zdražily potraviny, kdyby na kvetoucí pole a sady museli nastoupit dělníci se štětečky a opylovat každý květ, jako to dělají v hruškových sadech čínské provincie Sečuan, kde byly v minulosti včely nedopatřením vyhubeny pesticidy?

Britští Friends of the Earth spočítali, že pokud by „služby“ včel museli nahrazovat lidé, přišlo by to tamní ekonomiku na 1,8 miliardy liber (54 miliard Kč) každý rok.

Soumrak včelařů

V České republice přitom jen za posledních dvacet let ubyla více než třetina chovaných včelstev. Zájem o včelaření je malý — nastupující generace ho nepovažují za obzvlášť atraktivní hobby. Včelaři také doplácejí na nízké výkupní ceny medu, levnou konkurenci z Asie a v poslední době i na nákladná opatření proti chorobám včel — známá je například obávaná varroáza, způsobená roztočem Varroa destructor (kleštík včelí), v jejímž důsledku před pěti lety vyhynula třetina českých včelstev.

Objevují se však i jiné, záhadné choroby. Před šesti lety zaznamenali v USA hrozivou „epidemii“ syndromu rozpadu včelstev, při níž tisícům včelařů přes noc doslova uletěly včely. Dospělé dělnice opustily úly s larvami i královnou a prostě zmizely. Vysoce organizované společenství se rozpadlo a zbytek včelstva vyhynul.

Podobné případy nastaly i v Evropě a našich končinách, avšak ne v tak masovém měřítku jako v USA, kde jsou najednou celé oblasti bez včelstev a včelaři sem musejí dojíždět s úly přes celý kontinent. Někteří vědci se přiklánějí k názoru, že za záhadným syndromem se neskrývá choroba, ale prostě nasčítané negativní vlivy narušeného životního prostředí — špatná skladba potravy z málo pestrého prostředí, narušení potravních řetězců chemikáliemi, oslabení nemocemi. Zdá se, že včely trpí civilizačním stresem stejně jako lidé.

Městské včelaření

I když včelařům dnes chybí hlavně mladá krev, přesto se objevuje zajímavý fenomén: městské včelaření. Ve městě totiž včely čeká vhodnější prostředí, než by se zdálo — parky, botanické zahrady, balkony a předzahrádky plné květů jim poskytují spoustu jídla.

Kupříkladu v Londýně se tak „vyrojily“ malé úly na zahrádkách, u historických památek (například u samotné katedrály Sv. Pavla) nebo dokonce na střechách domů. Vznikají tu projekty jako urbanbees.co.uk, v jejichž rámci se konají kurzy pro začínající městské včelaře nebo funguje „včelí seznamka“ — majitel zahrádky může poskytnout prostor pro úly, začátečník najít svého učitele a včelař odběratele medu.

Obrození zájmu o včely se po troškách objevuje i u nás, například mladí pražští včelaři v květnu umístili tři včelí úly na střechu obchodního centra Chodov.

Divoké včely

Podle statistik ministerstva zemědělství se v českých zemích nedostává zhruba čtvrt milionu včelstev, která bychom potřebovali k ideálnímu opylení všech hmyzosnubných rostlin a neustále se pohybujeme nebezpečně blízko kritické hranice takového snížení stavu včelstev, které už by přírodě i zemědělství uškodilo. V přírodě však žijí i jiní opylovači než „krotké“ včely: divoká včelstva, ale především několik stovek druhů čmeláků a samotářských včel.

Do jaké míry se divoké včely a čmeláci podílejí na opylení, dosud pořádně nevíme. Některé studie však říkají, že mnohé plodiny jsou opylovány téměř výhradně jimi, například rajčata, fazole či vojtěška. Další rostliny pak produkují mnohem více plodů nebo plody lepší kvality, pokud se na jejich opylení společně podílejí chované i divoké včely a čmeláci.

I divokých opylovačů ale nyní najdeme v přírodě sotva polovinu co před půlstoletím, protože vlivem intenzivního zemědělství se snížila rozmanitost krajiny. Místo luk, úhorů a malých políček obroubených mezemi nastoupily monokulturní lány a intenzivně vypásané pastviny téměř bez kvetoucích rostlin i úkrytů k hnízdění.

Takové řepkové pole sice nárazově poskytne spoustu potravy, avšak po zbytek roku zůstanou včely hladové; u některých druhů čmeláků pak po krátkém „boomu“, nastává tvrdý konkurenční boj, při němž ustupují méně průrazné druhy, a rozmanitost ekosystému se dále snižuje.

Opylovačům také velmi škodí pesticidy, které je mohou nejen přímo zabíjet, ale také narušovat jejich plodnost, obranyschopnost organismu nebo účinnost metabolismu. Herbicidy navíc likvidují kvetoucí plevele, s nimiž mizí další zdroj hmyzí potravy.

Pro opylovače je tudíž mnohem přátelštější ekologické zemědělství bez pesticidů, ideálně se smíšenými kulturami (dvě nebo více plodin najednou). Včelám ale velmi prospívají i okrajové zóny kolem polí — křoviska, meze, cesty nebo úhory, kde mohou hnízdit a které jim slouží jako biokoridory. Obzvlášť takzvané samotářské včely trpí, pokud jsou izolovány na malém „působišti“.

Divoké včely u nás zatím příliš velkými celebritami nejsou. Přitom jich u nás žije více než 600 druhů! Lépe jsou na tom zákonem chránění čmeláci, jichž u nás poletuje 29 druhů plus dalších devět druhů pačmeláků.

Český svaz ochránců přírody již několik desetiletí provádí jejich pozorování, mapování stavů, připravuje jim hnízdní budky a popularizuje čmeláčí tematiku (viz www.bombus.cz). Probíhají také pokusy o „velkochov“ čmeláka zemního, který by mohl v budoucnu suplovat ohrožená včelstva.

Jak doma pomoci včelám?

• Na vaší zahradě by mělo od časného jara až do podzimu stále něco kvést, aby měli opylovači co jíst. Ponechte část trávníku kvetoucím lučním rostlinám a koste ho postupně, aby hmyz neztratil naráz všechny zdroje potravy.
• Pěstujte květiny, obrubte jimi i na hmyzí potravu chudé zeleninové záhony. Květiny vhodné pro včely: krokusy, plicníky, pampelišky, hluchavky, kopretiny, slunečnice, hvozdíky, náprstníky. Z bylinek meduňka, rozmarýn, šalvěj, levandule, dobromysl. Z popínavých rostlin na pergoly pak zimolez, z okrasných keřů vrba jíva nebo dřín (svída).
• Hmyz potřebuje na zahradě také zdroj vody — například ptačí pítko.
• K hnízdění potřebují divocí opylovači různé dutiny a otvory ve dřevě, hlíně, mezi, cihlách a podobně. Můžete jim připravit nejrůznější domečky — více o nich naleznete na adrese vcelkysamotarky.cz.

Článek původně vyšel v Sedmé generaci 4/2012.