Možná jste si toho také všimli. Sám jsem stejný postřeh slyšel nebo četl od vícera lidí, z domova i ciziny. Když před několika desetiletími, v dobách mého dětství, auto ujelo několik set kilometrů po venkovských silnicích, čelní sklo mívalo polepené rozplácnutými mrtvolkami hmyzu. Dneska bývá krásně čisté.

Na evropském venkově totiž nenápadně probíhá skoro neviditelná, nicméně dalekosáhlá a důležitá proměna. Mizí z něj drobný život. Vědci si toho všímají už nějakou dobu. Ale teprve v posledních letech se z archivů vynořují data, která potvrzují rozsah celé kalamity.

Nejdříve bylo slyšet včelaře. V půli minulé dekády začala ve velkém vymírat nejprve severoamerická a posléze evropská včelstva. Podivně náhlých a záhadných kolapsů si všiml ledaskdo. Jenom entomologové však tušili, že se zároveň cosi ještě většího a dramatičtějšího děje v okolní krajině.

V Británii už půl století provozují síť pastí, která soustavně měří výskyt hmyzu. Když výzkumníci přepočítali nasbíraná data o velkých můrách, objevili ohromující trend: z jižní Anglie jich mizí sedmnáct procent za dekádu.

Něco podobného, ale ještě dramatičtějšího se ukázalo v análech amatérského entomologického klubu v jednom městečku z Porýní. Jeho členové od konce osmdesátých let sledovali hmyz na několika desítkách míst napříč tehdejším Západním Německem. Během pouhého čtvrtstoletí ubyly tři čtvrtiny poletujících breberek. A také v České republice za poslední století nadobro vyhynulo patnáct set až tři tisíce druhů hmyzu.