V Polsku začalo minulý týden velké a zhusta kritizované kácení stromů v oblasti Bělověžského pralesa — nejstaršího z evropských nížinných lesů a zároveň posledního místa výskytu zubra evropského. Stalo se tak z iniciativy Jana Szyszka, známého lesohospodáře, který je od podzimního nástupu jednobarevné vlády strany Právo a spravedlnost (PiS) ministrem životního prostředí.

Lesní dělníci mohou dle nových pravidel vyrubat v Bělověži až 188 tisíc metrů krychlových dřeva ročně, což je přibližně trojnásobek staré kvóty. Ministr Syszko prosadil rozšíření těžby s poukazem na hrozbu napadení větší části lesa dřevokazným hmyzem, jehož populace by se prý mohla rozšířit i mimo prales. 

Odpůrci kácení z řad vědců a ochranářů přitom argumentují, že daný typ hmyzu bělověžský ekosystém neohrožuje, nýbrž je jeho přirozenou součástí, a připomínají, že více než polovinu stromů vybraných k aktuálnímu kácení představují druhy, které dřevokazný hmyz vůbec nenapadá.

Řada kritiků navýšení kvóty má přímo za to, že je ministrova politika vedena pouze ekonomickými zájmy. „Jedinou hrozbou pro les je v současnosti ministr životního prostředí, který dřevo v lese ocenil na několik set milionů. Je směsné, že polští občané a mezinárodní společenství musí chránit světové přírodní dědictví před polským ministrem životního prostředí,“ uvedl David Kazmierczak z Nadace polská divočina v tiskové zprávě své organizace.

Rizika těžby

Pozorovatelé připomínají, že aktuálně rozšířené kácení nemá ohrozit nejcennější jádro pralesa — přibližně sedmnáct procent z bělověžského lesnatého pásma, na nichž se rozkládá slavný Bělověžský národní park chráněný režimem UNESCO. Znalci však zároveň upozorňují, že ekologicky hodnotný je celý prales, jenž poskytuje na ploše 150 tisíc hektarů domov přibližně dvaceti tisícům druhů živočichů.