V Polsku začalo velké kácení Bělověžského pralesa, plánuje se i odstřel zubrů

Zkopírovat odkaz Vytisknout

V Polsku začalo minulý týden velké a zhusta kritizované kácení stromů v oblasti Bělověžského pralesa — nejstaršího z evropských nížinných lesů a zároveň posledního místa výskytu zubra evropského. Stalo se tak z iniciativy Jana Szyszka, známého lesohospodáře, který je od podzimního nástupu jednobarevné vlády strany Právo a spravedlnost (PiS) ministrem životního prostředí.

Lesní dělníci mohou dle nových pravidel vyrubat v Bělověži až 188 tisíc metrů krychlových dřeva ročně, což je přibližně trojnásobek staré kvóty. Ministr Syszko prosadil rozšíření těžby s poukazem na hrozbu napadení větší části lesa dřevokazným hmyzem, jehož populace by se prý mohla rozšířit i mimo prales.

Odpůrci kácení z řad vědců a ochranářů přitom argumentují, že daný typ hmyzu bělověžský ekosystém neohrožuje, nýbrž je jeho přirozenou součástí, a připomínají, že více než polovinu stromů vybraných k aktuálnímu kácení představují druhy, které dřevokazný hmyz vůbec nenapadá.

Řada kritiků navýšení kvóty má přímo za to, že je ministrova politika vedena pouze ekonomickými zájmy. „Jedinou hrozbou pro les je v současnosti ministr životního prostředí, který dřevo v lese ocenil na několik set milionů. Je směsné, že polští občané a mezinárodní společenství musí chránit světové přírodní dědictví před polským ministrem životního prostředí,“ uvedl David Kazmierczak z Nadace polská divočina v tiskové zprávě své organizace.

Rizika těžby

Pozorovatelé připomínají, že aktuálně rozšířené kácení nemá ohrozit nejcennější jádro pralesa — přibližně sedmnáct procent z bělověžského lesnatého pásma, na nichž se rozkládá slavný Bělověžský národní park chráněný režimem UNESCO. Znalci však zároveň upozorňují, že ekologicky hodnotný je celý prales, jenž poskytuje na ploše 150 tisíc hektarů domov přibližně dvaceti tisícům druhů živočichů.

Nejčastějším důsledkem rozsáhlého kácení v takovém porostu, jaký je v Bělověži, je podle ochranářů prosvětlení lesů, které vede k nárůstu zastoupení náletových a nepůvodních dřevin, narušení vodního režimu nebo i celkové proměně klimatických poměrů v lokalitě.

Škodu na ekosystému oblasti přitom nemusí způsobit jen vlastní kácení. Bělověžským pralesem totiž nevede klasická spleť širokých lesáckých cest; na osmdesát procent stromů vybraných ke kácení je dnes pro těžařskou techniku nedostupných, a tak bude třeba rozšiřovat lesní stezky.

Úspěchy odpůrců a vyhlídky do budoucna

Odpůrcům kácení se zatím podařilo zmobilizovat část obyvatel okolí Bělověže k zakládání protestních iniciativ a část široké polské veřejnosti k podpisu tematických petic a protestních dopisů premiérce Szydlové. Polští Greenpeace a další organizace navíc předložili stížnost Evropské komisi na nesoulad polského plánu s evropskými normami na ochranu přírody a vzácných druhů. A přijet do oblasti mají na začátku června i posudkové delegace UNESCO a Mezinárodní organizace na ochranu přírody.

Podle znalců však čeká polské ochranáře a milovníky původní přírody ještě dlouhý zápas, protože ministr Szyszko je nejen zastáncem přístupů typických pro starou lesohospodářskou školu, ale též zdatným mocenským praktikem. To se projevilo i v posledních dnech, kdy ministr podnítil například výměnu dvaatřiceti z devětatřiceti členů vládní Rady pro ochranu přírody s tím, že dosavadní radní „nechali věci dojít do stavu“, který nedostatečně zohledňoval „praktický a ekonomický přínos přírody pro blaho člověka“.

Podle serveru Ekolist vadí Szyszkovi zejména fakt, že pětatřicet procent polských lesů podléhá v současnosti zvýšenému stupni ochrany nebo je součástí přírodních rezervací, a je tak znepřístupněno komerčnímu využití. Noví členové Rady přitom dle pozorovatelů Szyszkův pohled víceméně sdílejí.

Nová předsedkyně tělesa — děkanka Varšavské zemědělské univerzity Wanda Olechová-Piasecká — podpořila dokonce už i další z ministrových plánů: regulační odstřel bělověžských zubrů. Motivy jsou i zde hospodářské. Podle oficiálního odůvodnění už prý nestačí současné populaci zubrů Bělověžské lesy, a tak zejména mladší kusy migrují do dalších oblastí, kde „způsobují ekonomické škody“.