Zaprášená autobusová zastávka v malé vesničce mezi Krakovem a Varšavou je počmáraná šibenicemi a přeškrtnutými Davidovými hvězdami. Stejné symboly jsou k vidění na mnoha místech kolem hlavní silnice — někdy jsou barvy čerstvější, jindy vybledlé. Podobné malůvky a související nápisy jakoby patřily ke zdejšímu koloritu, o který se nikdo krom jeho tvůrců výrazněji nezajímá.

Z autorádia mluví ke svátku Dne ústavy polský prezident Andrzej Duda. Říká, že současná polská ústava je „nedokončená práce“ reflektující „časy minulé“. Je prý potřeba ji změnit tak, aby neblokovala naplňování současné agendy.

Dudovy požadavky znějí jako ozvěna projevu vůdce vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) a nejmocnějšího muže Polska Jaroslawa Kaczyńského. Ten o den dříve ohlásil nutnost změn v ústavě, která bude příští rok slavit dvacáté narozeniny. Přesně to je podle Kaczyńského ideální stáří na její zásadní přehodnocení. Když se nepovede provést změny v ústavě nyní, pak se s nimi prý začne po dalších volbách.

Každou chvíli míjíme kolonu pěti mřížemi opevněných policejních dodávek. Ve Varšavě zajišťovaly oslavy dnešního svátku a teď se vrací do svých měst po celém Polsku.

„V Čechách vám určitě říkají, že Polsko je v politické krizi,“ otáčí se na mě ze sedadla spolujezdce paní Veronika. Ona a její manžel, oba podnikatelé na hranici důchodového věku, mě vzali na stopu na posledních sto padesát kilometrů jízdy do Varšavy.

„Dá se říct, že Polsko je v politické krizi,“ zamýšlí se.

Její manžel Adam ji ale hned přerušuje a zpoza volantu viní z krize v zemi Občanskou platformu (PO), bývalou vládní stranu, která prý nenechá novou vládu být a pořád se jí snaží házet klacky pod nohy.

„Občanská platforma byla zaměřená výhradně na Brusel. Nebrala ohledy na to, že Polsko je jiná země, která má své zkušenosti a své zájmy. Proběhly volby a lidé si vybrali někoho jiného,“ začíná vysvětlovat.

„Neříkám, že PiS vládnou nejlépe, ale lidé si je demokraticky zvolili, tak ať se za čtyři roky u dalších voleb ukáže, jestli vládli správně,“ říká pan Adam a jeho žena si hned začíná chválit program 500 plus. Jde o nový prorodinný program vlády, díky kterému mají rodiče dostávat příspěvek ve výši 500 zlotých (přibližně 3000 korun) měsíčně na každé druhé a další dítě až do jejich osmnácti let.

Chválí si také připravovaný zátah vládní strany proti nekvalitním pracovním smlouvám, kvůli kterým se stává, že lidé v Polsku během pár let střídají někdy i desítky zaměstnání, aniž by dosáhli na sociální zajištění.

Hovor se postupně dostává k nekvalitnímu vyšetření smolenské havárie, při níž zahynula v roce 2010 velká část polské politické elity, včetně bývalého prezidenta Lecha Kaczyńského, a dále ke ztrátě suverenity země v rámci Evropské unie. Od nové vlády je očekáváno, že tyto problémy opět uvede do pořádku a vymaní zemi ze spárů všech těch, kteří se jí údajně pokoušejí zpoza hranic ovládnout.

Politika pro ty, kterých se netýká

Podobné stížnosti jsou dnes v Polsku slyšet poměrně často. Zvýšený zájem o stranu Právo a spravedlnost často chápou i někteří z těch, kteří v její snaze o ovládnutí médií a paralýzu ústavního soudu vidí nebezpečné ohrožení demokracie.

Varšavská aktivistka Justyna Samolińská (28) mi nad kávou v centru hlavního města vypráví o tom, jak se dostala do řad před rokem vzniklé sociálně-demokratické strany Razem. Vadilo jí, že prakticky všichni členové politické elity v zemi jsou ve vysoké politice už čtvrt století a jejich tehdejší témata se za pětadvacet let vyprázdnila. Zůstala jen ideologická obálka bez obsahu, který by reflektoval současný stav polské společnosti a výzvy ve světě. Právě autenticita a blízkost k občanům je podle mnohých hlavním důvodem sílící popularity této strany, která je považována za naději polské autentické levice.

„Jsme ve stavu, kdy jsou liberální politici ekonomicky mnohem neoliberálnější, než je polská společnost. Konzervativci jsou zase sociálně podstatně konzervativnější. Zákony přijímají lidé, kterých se jejich dopady nikdy opravdu dotýkat nebudou,“ vysvětluje Justyna a zamýšlí se nad příkladem agresivní kampaně proti potratům. Potraty mají být v zemi téměř zcela zakázány a Polky z tohoto důvodu začínají masivně cestovat na Slovensko. Kromě podstatně vyšších nákladů a většího stresu se tak prakticky změní jen to, že si tuto možnost nebudou moci v krajní situaci dovolit ty ženy, které jsou už dnes nejvíce ohrožené a znevýhodněné.

Za sociálně-konzervativní politiku vlády podle Justyny může silné propojení s katolickou církví. Za neoliberální politiku PO zase čtvrtstoletí budované vztahy jejich představitelů s velkým byznysem.

„Nedá se říct, že by v zemi probíhala nějaká konzervativní revoluce. Lidé jsou spíš čím dále liberálnější a nijak se to nástupem nové vlády nemění,“ vysvětluje a dívá se z okna přes centrální ulici Nový svět na barokní kostel Svatého kříže. Ten byl stejně jako naprostá většina města zbourán nacisty v odvetě za Varšavské povstání. Během poválečné obnovy města byl podle zachovalých nákresů postaven ve své původní podobě.

To, co podle Justyny opravdu mění kulturu a smýšlení lidí v Polsku, je skutečnost, že za posledních deset let odjely dva miliony Poláků — přes pět procent obyvatel země — za prací do západní Evropy a opět se vrátili do Polska. I když nová vláda často kritizuje Brusel a média o ní píší jako o euroskeptické, únorový průzkum agentury CBOS ukázal, že 81 procent Poláků členství země v Unii podporuje a pro 52 procent z nich neznamená členství zásadnější ohrožení polské suverenity a nezávislosti.

Únava z liberální politiky

Ne každý ale vidí situaci stejně. S ředitelem Centra pro studium demokracie z Univerzity sociálních a humanitních věd Radoslawem Markowskim se setkáváme, když spolu s ústavními soudci opouští malou zasedací místnost nedaleko budovy ústavního soudu. Ještě před několika měsíci prý nikdo nečekal, že by v nejbližší době bylo třeba vymýšlet strategie, jak zemi ubránit před naprostou destrukcí demokracie.

„Když se podíváte na všechny průzkumy polské společnosti, až do podzimu 2015 nikde nenajdete žádný náznak touhy po konzervativní revoluci. Poláci byli nadšení z EU, se svým standardem života byli mnohem spokojenější než například Češi,“ tvrdí profesor. Zdůrazňuje, že i když je životní standard v Polsku nižší než v českých zemích, dynamika změn k lepšímu byla za posledních pětadvacet let mnohem větší.

Markowski upozorňuje, že jen za posledních osm let narostl i přes ekonomickou krizi hrubý domácí produkt země o 24 procent, což se nepovedlo žádné jiné zemi v Evropě. Pokračuje, že ještě důležitější je zásadní snížení nerovností, které už jsou dnes pod průměrem OECD i EU, či udržení nezaměstnanosti pod deseti procenty. I díky tomu podle něj Polsko získalo za poslední léta abnormální vliv v Evropě.

„Existují studie, které říkají, že část mladých se radikalizovala. Migrační krize vyvolala mezi lidmi strach a předsudky, které pak ústily v autoritářské tendence tváří v tvář migrantům. Migrantům, kteří se u nás ovšem nikdy neukázali,“ povzdechne si profesor.

Jestli výsledky voleb o něčem vypovídají, pak to podle Markowského není nějaká zásadní proměna polské společnosti, jako spíš únava z liberálních politik a přechýlení některých preferencí ke konzervativcům. Pro PiS ve volbách hlasovalo jen 18,7 procent oprávněných voličů, což v osmatřicetimilionové zemi znamená 5,7 milionů lidí. Situace by podle něj byla zcela jiná také v případě, že by nepropadlo 14 procent převážně levicových hlasů pro tři různě velká uskupení, která nepřekročila práh pro vstup do parlamentu.

„Roli jistě hrálo i to, že strana PiS v kampani nezodpovědně slibovala obrovské utrácení, aniž by nabídla zdroj, ze kterého se takové náklady budou financovat,“ popisuje Markowski jeden z důvodů, který by podle něj mohl spolu s koncem evropských dotací vést do dvou let k prudkému ekonomickému propadu a následnému konci této vlády.

Mezi nové socio-ekonomické politiky patří například zavedení bezplatného výdeje léků lidem nad 75 let, minimální mzda 12 zlotých (zhruba 72 korun) na hodinu pro lidi na jiných než zaměstnaneckých smlouvách, zmíněný program 500 plus, snížení věku odchodu do důchodu či zvýšení ročního odpočtu z daně z příjmu fyzických osob ze tří na zhruba osm tisíc zlotých (48 tisíc korun).

Výzkumy veřejného mínění přitom říkají, že všechna tato opatření se těší nebývalé popularitě dosahující od 75 až k 94 procentům. Jejich zavedení vnímají jako problém i lidé na levici, jako například novinářka Krytyky Polityczne Agnieszka Wiśniewska. Ta argumentuje, že kandidovat s plánem na zrušení těchto sociálních opatření bude prakticky nemožné a zavedení progresivní firemní daně, která by měla potenciál krýt část nákladů, zatím žádná z relevantních politických sil nezvažuje.

Jak se zbavit vlády

Bavit se o svobodných a férových volbách do budoucna je nicméně podle profesora Markowského vcelku optimistické.

„Nová vláda nedbá na žádné demokratické předpisy a pravidla. Tvoří úplně novou realitu, nerozkládá jen ústavní soud, ale celý soudní systém a ústavní pořádek. Když vláda do dvou let neustoupí, pak tenhle boj s velkou pravděpodobností rozhodne ulice,“ zamračí se.

Den po rozhovoru se k podtržení jeho slov sejde v centru Varšavy pod hlavičkou v listopadu vzniklého Výboru na obranu demokracie (KOD) 250 tisíc lidí, kteří budou protestovat proti uzurpaci moci vládní stranou.

V případě horšící se situace podle něj můžou zemi pomoci i sankce, které by na Polsko uvalila například Evropská unie.

„Víte, proč je Ronald Reagan pro Poláky nejpopulárnějším světovým státníkem?“ ptá se profesor a hned odpovídá, že důvodem je uvalení ekonomických sankcí na Polsko poté, co bylo v zemi v roce 1981 vyhlášeno stanné právo a byly pozatýkány tisíce členů opozice.

„Jsme připraveni na zahraniční sankce, když nás to zbaví těch bastardů uzurpujících si moc,“ tvrdí rozhořčeně. Jeho slova znějí zvláštně, nicméně průzkumy ukazují, že rozhodnutí Evropské komise začít proces kontroly vlády práva v zemi má dokonce o něco více příznivců než odpůrců.

Konzervativní, nebo národovecká?

V zemi neprobíhá žádná konzervativní revoluce, hodnotí situaci v Polsku Justyna Samolińska. Jestli se dá mluvit o nějaké revoluci, pak je to podle ní spíš revoluce nacionální, postihující prý část společnosti i veřejného prostoru.

„Krajně-pravicová rétorika se v zemi stala od nástupu PiS hlavním proudem. Neexistují limity, o čem se může a nemůže mluvit. Nenávist je dnes naprosto běžná věc,“ říká Justyna a zmiňuje příklad, kdy Jaroslaw Kaczyński krátce před loňskými volbami prohlásil například to, že uprchlíci do Evropy přinášejí nemoci a parazity.

Posun hranic toho, o čem je normální mluvit a o čem už ne, se dotkl i státních médií. Nedávná proměna veřejnoprávních médií na státní znamenala vyhazov všech zaměstnanců a nabírání nových — od komentátorů až po techniky.

„Veřejnoprávní média měla v Polsku vždy pozitivní vztah k vládě, idealizovat si je by nebylo na místě. Teď ale vidíme, že se z nich stala státní média plně kontrolovaná PiS,“ popisuje Agnieszka Wiśniewska z Krytyky Politiczne proces, jenž jen pro hlavní zpravodajskou relaci Wiadomości znamenal za poslední měsíce ztrátu více než 600 tisíc diváků denně.

„Lidé, kteří dnes ve státních médiích pracují, naprosto postrádají profesní zkušenosti. Jako komentátoři jsou nově zváni i lidé z krajní pravice a kvalitním novinářům z bývalých veřejnoprávních médií často nezbylo, než se odebrat na internet,“ popisuje Justyna změnu mediální scény.

V důsledku změn během posledního půlroku se názorově značně radikalizovala celá společnost, a to oběma směry. Nyní se dělí na zastánce PiS a na jejich odpůrce. Od začátku uprchlické krize zásadně vzrostla také účast lidí na akcích krajní pravice a různých anti-imigračních hnutích.

„Ve chvíli, kdy se lidé jiné než bílé barvy začali bát vycházet do ulic, tak vláda rozpustila Radu proti diskriminaci. Dnešní Polsko prý takové problémy jako je netolerance prostě nemá,“ komentuje rozpuštění rady z kraje května Markowski. Zajímavá podle něj teď bude především otázka, jestli se vládě PiS podaří změnit i smýšlení lidí.

Změnit paměť

„Vláda mění vzdělávací systém a pomalu začínají měnit i polskou historii. Z Lecha Walesy se pomalu stává pan nikdo, zatímco bývalý prezident a bratr Jaroslawa Kaczyńského Lech je najednou člověkem s důležitou minulostí,“ popisuje Markowski. Nově se podle něj objevilo i nacionální megalomanství, které vede současné představitele země k představě, že mnohem větší a silnější sousedé najednou začnou skákat tak, jak si Polsko píská.

„V Čechách dost možná brzy uslyšíte, že to nebylo Polsko, kdo zaútočil na Zaolží,“ povzdechne si a začne popisovat, že už nyní tvoří vláda monumenty lidem, kteří byli nacionalističtí krminálníci zabíjející Židy a Ukrajince.

„Optimistické dnes je, že Polsko je daleko decentralizovanější země než například Česká republika nebo Maďarsko. Devadesát procent všech vojvodství a velkých měst zůstalo v rukou Platformy a koalic dalších pro-demokratických sil,“ říká a dodává, že většina z nich i z velkých měst ohlásila, že dokud bude trvat současný pat mezi vládou a ústavním soudem, nebudou se řídit nařízením vlády v případě, že budou v rozporu s rozhodnutími soudů.

„Právo a spravedlnost má plno možností, jak omezit sílu těchto lokálních vlád a bude se o to snažit,“ opakuje profesor slova, která mi už v zimě říkal starosta jednoho severopolského města.

PiS podle něj něj útočí na všech frontách. Ministr obrany začíná tvořit dobrovolné vyzbrojené národní gardy — oficiálně proti zahraničním nepřátelům, potenciálně však i proti vnitřní opozici. Ministr spravedlnosti nově zastává zároveň funkci generálního prokurátora, což ničí jakoukoli nezávislost této funkce.

„Kdokoli dnes může být souzen za cokoli. Když zítra uslyšíte, že jsem pedofil nebo že se u mě našel kilogram heroinu, ničemu se nedivte,“ zadívá se na mě upřeně.

„Linií, na kterých se ale můžeme postavit nedemokratickým silám, které se snaží ovládnout zemi, nicméně zbývá stále dost,“ usměje se na závěr rozhovoru.

Když se pak sejde následující den v centru města přes 250 tisíc lidí v největší demonstraci za poslední čtvrtstoletí, chtějí ukázat, že si své — byť fungujícím sociálním státem nepodpořené — svobody sebrat nenechají.

Publikace tohoto textu byla spolufinancována projektem ‘Podpora veřejné debaty o aktuálních tématech týkajících se Polské republiky’ ÚMV.