Zaprášená autobusová zastávka v malé vesničce mezi Krakovem a Varšavou je počmáraná šibenicemi a přeškrtnutými Davidovými hvězdami. Stejné symboly jsou k vidění na mnoha místech kolem hlavní silnice — někdy jsou barvy čerstvější, jindy vybledlé. Podobné malůvky a související nápisy jakoby patřily ke zdejšímu koloritu, o který se nikdo krom jeho tvůrců výrazněji nezajímá.

Z autorádia mluví ke svátku Dne ústavy polský prezident Andrzej Duda. Říká, že současná polská ústava je „nedokončená práce“ reflektující „časy minulé“. Je prý potřeba ji změnit tak, aby neblokovala naplňování současné agendy.

Dudovy požadavky znějí jako ozvěna projevu vůdce vládní strany Právo a spravedlnost (PiS) a nejmocnějšího muže Polska Jaroslawa Kaczyńského. Ten o den dříve ohlásil nutnost změn v ústavě, která bude příští rok slavit dvacáté narozeniny. Přesně to je podle Kaczyńského ideální stáří na její zásadní přehodnocení. Když se nepovede provést změny v ústavě nyní, pak se s nimi prý začne po dalších volbách.

Každou chvíli míjíme kolonu pěti mřížemi opevněných policejních dodávek. Ve Varšavě zajišťovaly oslavy dnešního svátku a teď se vrací do svých měst po celém Polsku.

„V Čechách vám určitě říkají, že Polsko je v politické krizi,“ otáčí se na mě ze sedadla spolujezdce paní Veronika. Ona a její manžel, oba podnikatelé na hranici důchodového věku, mě vzali na stopu na posledních sto padesát kilometrů jízdy do Varšavy.

„Dá se říct, že Polsko je v politické krizi,“ zamýšlí se.

Její manžel Adam ji ale hned přerušuje a zpoza volantu viní z krize v zemi Občanskou platformu (PO), bývalou vládní stranu, která prý nenechá novou vládu být a pořád se jí snaží házet klacky pod nohy.

„Občanská platforma byla zaměřená výhradně na Brusel. Nebrala ohledy na to, že Polsko je jiná země, která má své zkušenosti a své zájmy. Proběhly volby a lidé si vybrali někoho jiného,“ začíná vysvětlovat.

„Neříkám, že PiS vládnou nejlépe, ale lidé si je demokraticky zvolili, tak ať se za čtyři roky u dalších voleb ukáže, jestli vládli správně,“ říká pan Adam a jeho žena si hned začíná chválit program 500 plus. Jde o nový prorodinný program vlády, díky kterému mají rodiče dostávat příspěvek ve výši 500 zlotých (přibližně 3000 korun) měsíčně na každé druhé a další dítě až do jejich osmnácti let.

Chválí si také připravovaný zátah vládní strany proti nekvalitním pracovním smlouvám, kvůli kterým se stává, že lidé v Polsku během pár let střídají někdy i desítky zaměstnání, aniž by dosáhli na sociální zajištění.

Hovor se postupně dostává k nekvalitnímu vyšetření smolenské havárie, při níž zahynula v roce 2010 velká část polské politické elity, včetně bývalého prezidenta Lecha Kaczyńského, a dále ke ztrátě suverenity země v rámci Evropské unie. Od nové vlády je očekáváno, že tyto problémy opět uvede do pořádku a vymaní zemi ze spárů všech těch, kteří se jí údajně pokoušejí zpoza hranic ovládnout.

Politika pro ty, kterých se netýká

Podobné stížnosti jsou dnes v Polsku slyšet poměrně často. Zvýšený zájem o stranu Právo a spravedlnost často chápou i někteří z těch, kteří v její snaze o ovládnutí médií a paralýzu ústavního soudu vidí nebezpečné ohrožení demokracie.

Varšavská aktivistka Justyna Samolińská (28) mi nad kávou v centru hlavního města vypráví o tom, jak se dostala do řad před rokem vzniklé sociálně-demokratické strany Razem. Vadilo jí, že prakticky všichni členové politické elity v zemi jsou ve vysoké politice už čtvrt století a jejich tehdejší témata se za pětadvacet let vyprázdnila. Zůstala jen ideologická obálka bez obsahu, který by reflektoval současný stav polské společnosti a výzvy ve světě. Právě autenticita a blízkost k občanům je podle mnohých hlavním důvodem sílící popularity této strany, která je považována za naději polské autentické levice.

„Jsme ve stavu, kdy jsou liberální politici ekonomicky mnohem neoliberálnější, než je polská společnost. Konzervativci jsou zase sociálně podstatně konzervativnější. Zákony přijímají lidé, kterých se jejich dopady nikdy opravdu dotýkat nebudou,“ vysvětluje Justyna a zamýšlí se nad příkladem agresivní kampaně proti potratům. Potraty mají být v zemi téměř zcela zakázány a Polky z tohoto důvodu začínají masivně cestovat na Slovensko. Kromě podstatně vyšších nákladů a většího stresu se tak prakticky změní jen to, že si tuto možnost nebudou moci v krajní situaci dovolit ty ženy, které jsou už dnes nejvíce ohrožené a znevýhodněné.

Za sociálně-konzervativní politiku vlády podle Justyny může silné propojení s katolickou církví. Za neoliberální politiku PO zase čtvrtstoletí budované vztahy jejich představitelů s velkým byznysem.

„Nedá se říct, že by v zemi probíhala nějaká konzervativní revoluce. Lidé jsou spíš čím dále liberálnější a nijak se to nástupem nové vlády nemění,“ vysvětluje a dívá se z okna přes centrální ulici Nový svět na barokní kostel Svatého kříže. Ten byl stejně jako naprostá většina města zbourán nacisty v odvetě za Varšavské povstání. Během poválečné obnovy města byl podle zachovalých nákresů postaven ve své původní podobě.