Poláci volí tuto neděli všech 460 poslanců Sejmu a zároveň všech sto senátorů. Volby má podle průzkumů vyhrát jednoznačně s až 47 procenty konzervativně-populistická strana Právo a spravedlnost (PiS) v čele s Jaroslawem Kaczyńským, která v Polsku aktuálně vládne.

Druhá má přitom skončit stejně jednoznačně s 27 procenty Občanská koalice kolem tradiční středopravicové strany Občanská platforma (PO) a třetí s 13 procenty nově utvořený levicový blok.

Pětici respondentů sledující soustavně polskou politiku jsme proto položili následující složenou otázku:

Pokud je vítězství PiS dopředu jasné a umístění dalších stran v podstatě rovněž, o co vlastně v těchto volbách jde? Proč jsou důležité a co bude zajímavé při nich sledovat?

Odpovídají Jan Škvrňák, Patrik Eichler, Václav Skořepa, Aleksandra Hołubowicz a Petr Janyška.

Jan Škvrňák, odborník na Polsko

Právo a spravedlnost hraje o potvrzení voliči toho, co dělalo minulé volební období -- na jednu stranu štědré sociální transfery a opravdu navracení důstojnosti méně vydělávajícím lidem, na druhé straně rozklad trojpodílu moci. Po volbách chce PiS pokračovat jak ve výměně soudcovských kádrů, tak v tlaku na odkup opozičních médií.

Nejsilnější opoziční strana Občanská platforma denodenně hromuje o konci demokracii v Polsku. Ale chová se tak, jako kdyby čekala na to, až se PiS aférami omrzí, smete ho hospodářská recese nebo se rozpadne po odchodu Kaczyńského.

Zajímavé bude sledovat lidovce (PSL), kteří vytvořili koalici s antisystémovým hnutím Kukiz'15 a jejich program připomíná mix agrarismu a přímé demokracie. Tato formace bude balancovat na hraně pěti procent, ale bude jazýčkem na vahách v případě těsného výsledku. PiS se bude snažit přetáhnout voliče hlavně jim.

Nejzajímavější bude výsledek levice, která se téměř celá sjednotila a pokud dobře uchopí témata jako zdravotnictví, školství, veřejná doprava, může dosáhnout dobrého výsledku hlavně na úkor Občanské platformy.

Patrik Eichler, politický komentátor

Jeden z důkladnějších předvolebních průzkumů říká, že volební potenciál Práva a spravedlnosti je 55 procent, Občanské platformy 47 procent a Levice 20 procent. Voliči koaliční Levice jsou nejmobilizovanější, nejčastěji chtějí hlasovat právě pro ni, jelikož se s ní identifikují. Právo a spravedlnost má voliče tradiční, kteří v osobní zkušenosti nesou opozici periferie proti velkoměstským elitám, a nové, kteří přijímají sociální opatření PiS, jako jsou třeba často připomínané plošné dětské přídavky.

PiS vyhraje díky spojení dvou zmíněných voličských skupin a díky tomu, že jeho sociální politika nepřivedla Polsko ke krachu, jak prorokovali neoliberálové. Levice se vrátí do Sejmu, protože nabízí sociální politiku společně s liberální hodnotovou orientací a otevřeností Evropské unii. Občanská platforma své nebezpečí zleva správně identifikuje a — protože je pořád na polské politické scéně catch-all-party — neváhá ani krátce před volbami zdůrazňovat, že s sebou nese „také“ levicové akcenty.

Po volbách mě budou zajímat dva pohyby. Za prvé, zda a jak se projeví mobilizace hnutí LGBT+ a spřízněné občanské společnosti, jaká se v doposud nevídané míře rozvinula po násilných protestech polské pravice a spřízněných skupin fotbalových fanoušků během letních pochodů hrdosti. A zda se předvolební spojení Svazu demokratické levice, strany Wiosna (Jaro) a strany Razem (Spolu) formující koalici Levice promění ve spojení institucionální a novou samostatnou politickou formaci spojující tři generace polské levice, jak o tom v kampani lídři zmíněných stran rádi hovoří.

Václav Skořepa, publicista zaměřený na Polsko

Volební průzkum pro Radio Zet z 3. října potvrzuje obecně předpokládané vítězství vládního Práva a spravedlnosti (PiS) v nedělních volbách. Výrazný náskok přes 15 procentních bodů před druhou Občanskou koalicí (v čele s Občanskou platformou, PO) s 25 procenty není překvapivý, když se ohlédneme za čtyřmi roky sociálních reforem, rozhodné obrany Polska „proti celému světu“ a „nápravy“ postkomunistické éry.

Nelze protipisovskou optikou zpochybňovat vůli voličů, jejichž poptávku PiS značně naplnil. Na reálné kroky vlády občané slyší a reagují. A to jak na ty pozitivní v sociální sféře, tak negativní proti standardům liberálně demokratického státu. Vzpomeňme si na série masových protestů části občanů ne proti řádně zvolenému vítězi z roku 2015, ale proti jeho konkrétním politickým krokům. Demonstrace za „wolne sądy“ (proti kontroverzním reformám soudnictví), „černé protesty“ proti omezení potratů, letošní pochody za rovnost napříč celou zemí či iniciativy Výbor na obranu demokracie a KonsTYtucJA. Jsem zvědavý, jak se tento intenzivní a vytrvalý aktivismus projeví na volebním výsledku opozičních stran, který by mohl narušit alespoň ty nejdivočejší plány PiSu, například státní registraci novinářů.

Bude zajímavé vidět, jak obstojí Małgorzata Kidawa-Błońska coby kandidátka na premiérku za Občanskou koalici, která nejspíš strategicky vystřídala nepopulárního předsedu PO Grzegorze Schetynu. Za sledování stojí také umístění letos založeného politického projektu Wiosna (Jaro) Roberta Biedroně v bloku Levice. Nakolik zmobilizuje mladé voliče, aby hlasovali pro její liberálně-levicový program a coby neokoukanou stranu, a ne pragmaticky, ve prospěch tradičního opozičního hráče PO.

V těchto volbách jde o to, aby dosavadní vládní politika nezískala „orbánovskou“ většinu a aby v Sejmu zásadním hlasem promlouvaly a konaly jiné názorové proudy. To je ovšem otázka povolební reality, nakolik zvládnou nevládní strany kandidující ve třech blocích vzájemně spolupracovat a shodnout se navzdory odlišným postojům na praktickém hájení (nejen) základů liberální společnosti.

↗

Vývoj podpory polských stran od posledních voleb v roce 2015. PiS (modrá) si drželo po celou dobu vedení, následované Občanskou platformou (oranžová). Jasně třetí je od svého ustavení levicový blok (červená). Zdroj WmC