V září 2015 jsem trávila víkend u své kamarádky Elwiry ve Vratislavi. Nedočkavě jsme si pálily pusy o čerstvě uvařený boršč v její útulné temné kuchyni, když Elwira s pohledem plným obav na účet blížících se polských parlamentních voleb prohlásila: „Průzkumy vede strana radikálních katolíků. Hlasy si vyloženě kupují. Slibují rodinám s dvěma a více dětmi pět set zlotých měsíčně (asi tři tisíce korun) za každé dítě.“

Hovořila tehdy o straně Právo a spravedlnost (PiS), v současnosti nejmocnější polské straně. Její následné činy Elwiřiny nejtemnější obavy překonaly.

V roce 2015, kdy političtí oponenti stejně jako Elwira osočovali PiS z kupování voličů a nezodpovědnosti vůči státnímu rozpočtu, mělo za sebou Polsko osm let vlády Občanské platformy. Nízkopříjmoví obyvatelé maloměst a vesnic, pro které transformace znamenala materiální újmu, načež jim Občanská platforma utáhla opasky a zvýšila věk odchodu do důchodu, na příslib finanční laskavosti od státu čekali jako na smilovaní. Přehlížené části společnosti PiS slibovala doslova „revoluci důstojnosti“.

Vzhledem k „poměrnému“ volebnímu systému, v němž vítěz bere víc, než mu proporčně připadá, a relativně nízké volební účasti (padesát procent) stačilo tehdy PiS k získání parlamentní většiny ve čtyřicetimilionové zemi necelých šest milionů hlasů. Levice, která svou šanci zavést sociální a progresivní reformy promarnila na počátku století, kdy byla u moci, ba podílela se na budování postkomunistického statu quo — snad aby ji nikdo v neoliberální realitě nemohl osočit z komunismu — se do parlamentu v roce 2015 vůbec nedostala.

Vláda PiS záhy začala demontovat základy demokratických institucí a lidských práv. Pod svou moc uchvátila Ústavní soud i veřejnoprávní média, která dodnes papouškují propagandu křiklavější, než jaká bývala za komunismu. Posílila — a zbohatla — církev, jejíž se PiS stala politickou prodlouženou rukou. Zatímco národovci se ocitli na koni, stát začal různé odlišnosti označovat za nepřítele vlasti: tu uprchlíky, tu LGBT menšinu, tu feministky či bezdětné ženy.

Zároveň však PiS dodržela své sociální sliby. Program měsíčního příspěvku pětiset zlotých za každé dítě známý jako 500+ byl následně ještě rozšířen, aby na něj dosáhly i rodiny s jedním dítětem. Vládnoucí strana zvýšila i minimální mzdu. Životní úroveň značné části společnosti výrazně stoupla. Rodiny si mohly konečně dovolit vyrazit na dovolenou!

Občanská platforma zpočátku nepřestávala program 500+ kritizovat — aby pak tváří v tvář popularitě programu otočila a začala slibovat, že jej v případě svého vítězství v příštích volbách zachová.

Dokonce i polská levice je konzervativní

Jelikož volební systém nahrává partajím, které získají nejvyšší počet hlasů, vznikly před dalšími parlamentními volbami v roce 2019 tři velké koalice. PiS se spojilo s dvěma menšími stranami Solidární Polsko a Dohoda pod názvem Sjednocená pravice.

Proti PiS vytáhla do boje Občanská platforma spolu s Polskou iniciativou, Moderními a Zelenými jakožto Občanská koalice. Pod názvem Levice se pak o parlamentní posty ucházeli na kandidátce Svazu demokratické levice (SDL) i členové nových menších stran Jaro a Společně.

Sjednocenou pravici podpořilo tentokrát osm milionů voličů a PiS tak opět dosáhl na vládní většinu. Není divu. Programově nejednotná a opatrná Občanská koalice nedokázala voličům nabídnout nic víc než příslib rekonstrukce demokracie a budoucnosti bez PiS a navíc ji do voleb vedl neoblíbený politik Grzegorz Schetyna.

Plachou nadějí na lepší budoucnost se po zisku dvanácti a půl procent stal alespoň návrat levice do parlamentu. „Z mých výzkumů přitom vyplývá, že levici by teoreticky měla volit třetina Poláků. Jsme chudá země s příšernou infrastrukturou a až příliš rozrostlou církví: jsme ideální zemí pro levici!“ upozorňuje sociolog Radosław Markowski, který v souvislosti se současným rozložením politických sil v zemi upozorňuje na extrémně nízkou volební účast mladých lidí.

„Polští politici mladé nedokáží oslovit: dokonce i polská levice je konzervativní. Dokonce i polská levice donedávna žila v domnění, že spojení zdejší společnosti a církve je nezlomné. Nic Polsku neškodí tolik jako toto apatické oportunistické uznání moci církve veškerými politickými elitami,“ vysvětluje.

Nechceme do politiky. Chceme změnit společnost

Ticho ohledně nezdravého propojení církve se státem však bylo letos konečně prolomeno. 23. října vydal polský Ústavní soud v reakci na iniciativu poslanců PiS verdikt, dle nějž je potrat z důvodu poškození plodu v rozporu s polskou ústavou. A to v zemi s již tak téměř nejpřísnější potratovou legislativou v Evropě.

„Víte, jak se církevní sadisté radují? Víte, jak budou katoličtí fanatici zítra slavit, že zvítězili nad ženami? (…) Pojďme jim zkazit náladu! Radují se předčasně!“ napsala však den po rozsudku na Facebook Marta Lempartová.

Lempartová je lídryní organizace Celopolská stávka žen, která na rozdíl od opozičních politiků dokázala lidem vysvětlit, jak moc jsou jejich práva pod vládou PiS v ohrožení. A stávka nejenže zmobilizovala statisíce lidí, kteří na protest proti pokusu zakázat potraty vyšli do ulic po celé zemi. Zformovala také poradní komisi, která sbírá od lidí podněty, na jejichž základě formuje konkrétní požadavky hnutí.

Narozdíl od polské opozice stávka konečně bourá domnělá společensko-kulturní dogmata. Chce legální potraty do dvanácti týdnů, konec náboženské výuky ve školách, práva pro LGBT menšinu — a chce je teď. „A aktualizujte si konečně statistiky, do kostela chodí každý čtvrtý!“ volají zástupkyně stávky v narážce na skutečnost, že žádná jiná evropská země se nepotýká s tak rychlým úbytkem věřících jako současné Polsko.

Záhy se tak novináři lídryň stávky přirozeně začali ptát, zda plánují vstup do politiky. „To potvrzuje, jak moc duální je současné uvažování o politice: jsou tu politici a jsou tu lidé, kteří musí vládu poslouchat, protože si ji zvolili. A nic mezi tím. Nechceme do politiky. Chceme změnit způsob, jakým společnost uvažuje a naučit lidi sebeorganizaci. Politiky nezměníme, ale můžeme změnit společnost, která vyvine na politiky tlak,“ vysvětluje Klementyna Suchanová.

Vláda jako opilec, kterého všichni posílají spát

Na tlak společnosti vláda reaguje po svém. Jak trefně podotýká místopředsedkyně senátu Gabriela Morawska-Stanecka ze strany Jaro: „PiS se chová jako opilec, kterému všichni říkají, ať jde konečně spát, ale on naopak rozezleně tluče pěstmi do stolu.“

V polovině listopadu tak vláda země, v jejíchž ulicích nyní díky protestům běžně vlají duhové vlajky, doručila do Parlamentu návrh na zákaz pochodů gay pride. Později oznámila, že bude spolu s Maďarskem vetovat unijní rozpočet, jelikož čerpání unijních peněz podmiňuje požadavek dodržování právního státu. A to přesto, že Polsko platí za největšího příjemce unijních peněz a že většina obyvatel Evropskou unii podporuje.

Způsob, jímž předseda strany Jarosław Kaczyṅski o protestujících hovoří, pak nestojí za plýtvání písmenky. Zároveň podle informací Gazety Wyborczy vyzval policejního prezidenta, aby represivní aparát vůči demonstrantům přitvrdil. A tak se také stalo.

Situace ohledně dotyčného verdiktu Ústávního soudu, dle nějž jsou potraty z důvodu poškození plodu v rozporu s ústavou, se mezitím nikam nehýbe. Verdikt byl zatím pouze vyhlášen, nikoliv zveřejněn, takže oficiálně ještě neplatí.

Vládní koalice je totiž ohledně potratů rozpolcená. Někteří její členové požadují v souladu s verdiktem takřka úplný zákaz. Jiní podporují návrh prezidenta Andrzeje Dudy na povolení potratů v případě skutečně vážného poškození plodu — ženy by tak nebyly nuceny rodit mrtvé děti, zato děti s Downovým syndromem ano.

Takovým jednáním však PiS uspokojuje jen radikální část svých voličů. V listopadu se dle průzkumů propadla podpora vládní strany na pětileté minimum k sedmadvaceti až dvaatřiceti procentům (vloni ve volbách přitom získala jejich koalice třiačtyřicet procent). Zato protestům dle průzkumů vyjadřuje podporu sedmdesát procent obyvatel a víceméně i všechny opoziční strany (s výjimkou národovecké Konfederace, která je ještě víc napravo než PiS).

Proti legálním potratům je i Občanská platforma

Zástupci Občanské koalice i Levice mezitím v reakci na násilí policie vůči demonstrantům plánují vyvolat hlasovaní o důvěře Jarosławu Kaczyṅskému coby vicepremiérovi odpovědnému za bezpečnost. Horlivě řeční i proti vetu unijního rozpočtu a jiným vládním manévrům za hranice demokracie.

Na odpor se stavějí i místní samosprávy. Večer 1. listopadu několik měst ovládaných opozicí na protest proti vetu unijního rozpočtu a plánu seškrtat samosprávám peníze vypnulo na několika místech veřejné osvětlení.

V klíčové otázce potratů však nadále platí to, co tvrdí Klementyna Suchanová: „Polští politici jsou konzervativnější než polská společnost.“ A to i ti opoziční.

V Polsku je potrat v současnosti legální pouze ve třech případech: v případě ohrožení života matky, v případě otěhotnění v důsledku trestného činu, tedy v důsledku incestu či znásilnění, a v případě poškození plodu. Na podobě potratové legislativy se dohodli v rámci takzvaného kompromisu v roce 1993 zástupci tehdejších politických elit a církve. Církev platila po pádu komunismu za jednoho z vítězů: za předchozího režimu se aktivně účastnila odboje a do postkomunistické reality země tak vstoupila výrazně posílená vděkem občanů.

„Kompromis, na jehož schválení jsem se sám podílel, po celou dobu napadá z jedné strany krajní pravice, která chce docílit úplného zákazu potratů, a krajní levice, která chce docílit legálních potratů. Celopolská ženská stávka v tomto ohledu stojí na straně krajní levice,“ tvrdí skálopevně předseda Senátu za Občanskou platformu Bogdan Borusewicz, který protesty za ženská práva označil před třemi lety za „nepokoje levicových stran“.

Postoj Občanské platformy vůči protestům trefně ilustruje počínání poslance Michała Szczerby. Ten podal v souvislosti s policejním násilím podnět státnímu zastupitelství. Když si na protestu v pondělí 23. listopadu policisté poprvé troufli zadržet novinářku, která jednoho ze strážníků oslepila bleskem svého fotoaparátu, čímž měla narušit jeho tělesnou integritu, Szczerba využil své autority poslance a zasadil se o její propuštění.

Když však na počátku protestů potřísnila protivládní graffiti i varšavský památník Ronalda Reagana, osobně požádal městskou úklidovou službu o okamžitou nápravu, načež se šel s očištěným kovovým Reaganem vyfotit. Fotku pak sdílel na Twitteru s komentářem: „Ronald Reagan porazil Říši zla. Po tři desetiletí mu polské ženy a muži dluží svobodu a demokracii. Vzdávám hold, pane prezidente!“

Někteří politici Občanské platformy se nadále cítí být otci revoluce z roku 1989. Své zásluhy na budování polské demokracie milerádi připomenou na potkání, ohledně uznání minulých omylů však zůstávají zdrženliví. Několik poslanců Občanské platformy koneckonců dříve působilo v PiS. A naopak. Občanská platforma zůstává stranou, kde je konzervativní katolictví silně zastoupeno a která stojí za takzvaným potratovým kompromisem z roku 1993.

Zároveň však jak na kandidátce platformy, tak na kandidátkách jejích koaličních partnerů kandidovali v roce 2015 i liberálně smýšlející lidé. Před Občanskou platformou tak stojí výzva ujasnit si, kým je, a nabídnout voličům krok vpřed, nikoliv návrat ke starému pořádku před rokem 2015.

Šance pro levici

Protesty zato dodaly odvahu Levici, posílené o nové tváře ze stran Společně a Jaro. Za jednoho z nejhlasitějších zvěstovatelů možné změny v současnosti platí Magdalena Biejatová, osmatřicetiletá poslankyně ze strany Společně, která stojí v čele iniciativy za návrhy potraty legalizovat či alespoň dekriminalizovat.

Iniciativa parlamentní levice, Celopolské stávky žen a organizací bojujících za reprodukční práva žen v současnosti sbírá podpisy občanů. Pokud svým podpisem požadavek na projednání návrhu o legalizaci, případně dekriminalizaci potratů podpoří sto tisíc občanů, parlament jej bude povinen do šesti měsíců projednat.

Zároveň jakožto členka parlamentního výboru pro sociální politiku Biejatová upozorňuje, že politika PiS není tak moc sociální, jak se tváří: „PiS sice posílá lidem peníze přímo, což je koneckonců nejjednodušší — a je to také potřeba. PiS však není schopna strukturálních změn. Stát během koronavirové krize selhává, protože tu chybí silné veřejné instituce. Protože sociální pracovníci pobírají minimální mzdu. Protože jsme nechali naše lékaře a sestry emigrovat do zemí s lepším zdravotnictvím.“

Poslankyně ze strany Jaro Beata Maciejewska zase do parlamentu nakráčela s transparentem, na němž stálo telefonní číslo organizace Potraty bez hranic, která pomáhá Polkám rozhodnutým své těhotenství ukončit. Když prezident Duda před letošními volbami napadal „úzkou skupinu elit, která nám nutí nihilistickou LGBT ideologii“, přišly do parlamentu levicové poslankyně v duhových rouškách. Teď zase nosí roušky s bleskem.

Ačkoliv se však levice jeví být jediným skutečným spojencem protestů, Celopolská stávka žen si úmyslně — a správně — drží od konkrétních partají distanc. „Tvrdí, že jsou naše požadavky levicové… no, pro tak konzervativní politiky, jaké má Polsko, zřejmě levicové jsou. Nesouhlasíme ale s tím, že se naše protesty pokoušejí politická hnutí uchvátit a využít ve svůj prospěch, a to včetně levice. Ani s levici nejsme nijak zvlášť za dobře,“ tvrdí Suchanová.

Od voličů PiS nicméně nelze očekávat, že teď zběhnou na opačnou stranu politického spektra. Leč se současná situace jeví jako výborná šance právě pro levici, podpora, kterou nyní ztrácí PiS, se přelévá jinam. Mírně vzrostly preference Občanské platformy, nejvíce ze situace těží čerstvě vzniklá strana Polsko 2050 Szymona Hołowni.

Hołownia je schopný řečník, bohatá televizní hvězda a vzorný katolík, který se snaží sám sebe prezentovat jako možného sjednotitele hluboce rozdělené polské společnosti — pročež zůstává nevyhraněný jak ve svém vztahu k protestům, tak i programově. Letos kandidoval na prezidenta — a skončil překvapivě třetí, hned za současným prezidentem z PiS Andrzejem Dudou a varšavským starostou z Občanské platformy Rafaełem Trzaskowským.

Nadějí je možnost rozpadu vlády

Do ulic se mezitím vkrádá mráz, což v kombinaci s obecnou únavou, sílící policejní represí a parlamentní zatuhlostí ústí v situaci, kdy absurdně velké množství zasahujících policistů na protestech v poslední dny mnohdy převyšuje počet demonstrantů. Revoluce se sice odehrává v myslích lidí, nikoliv však už v realitě ulice.

Prokuratura, v jejímž čele stojí ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro, navíc zahájila vyšetřování lídryň stávky, a to pro podezření ze třech zločinů: urážky lidí na základě jejich víry, ohrožování veřejného zdraví organizováním demonstrací během pandemie a vyzývání k pachání trestných činů. Třetího zločinu se měly lídryně dopustit nabádáním k narušování mší či posprejování kostelů.

Hlavní naději na změnu tak v blízké budoucnosti představuje možnost rozpadu vládní koalice, kterou minulý týden kvůli rozporům ohledně zákona na ochranu zvířat opustil poslanec Lech Kołakowski. Vládní koalice po jeho odchodu drží 234 křesel, k většině jich přitom potřebuje 231.

Kołakowski tvrdí, že není uprchlíkem posledním a že již domlouvá vznik nového poslaneckého kruhu. Zákon na ochranu zvířat kromě Kołakowského nepodpořilo dalších třináct poslanců. Jenže Kaczynski to ví, a dá se proto očekávat, že udělá všechno proto, aby se mu koalice nerozdrobila pod prsty. I Kołakowského si po jeho oznámení o odchodu ze strany předvolal a snažil se jej přesvědčit, aby zůstal.

Momentem, který rozpory v koalici přiživí, bude zřejmě právě rozhodování ohledně potratů. Verdikt soudu nemůže zůstat nezveřejněn věčně, a vládní radikálové si tudíž budou muset skutečně ujasnit, kolik práv a důstojnosti chtějí ženám vzít. A v tu chvíli se téměř bez pochyb vrátí do ulic rozhněvaný lid.

 

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.