V neděli večer se na kraji Varšavy ve filmovém ateliéru shromáždilo několik stovek především mladých lidí, aby společně s kandidáty Levice (oficiálně pod hlavičkou Svazu demokratické levice) sledovali průběh polských parlamentních voleb. Volební místnosti byly uzavřeny ve 21:00 a následně byl zveřejněn první exit poll.

Publikum přijalo výsledek 11,9 procenta pro levicovou koalici tří stran s entuziasmem a nadšením, ačkoliv zřejmě nešlo ani o součet podpory koaličních stran a některé průzkumy dávaly levici až 16 procent. Důležité v tom okamžiku bylo to, že se polská levice vrátila po čtyřech letech na polskou politickou mapu a hned jako třetí nejsilnější parlamentní sila.

Televize odvysílaly jako první komentář k volbám reakci šéfa Práva a spravedlnosti Jarosława Kaczyńského a premiéra Mateusze Morawieckého. Zatímco Morawiecki byl s výsledkem spokojen, Kaczyński opět prokázal, že polskou politiku čte asi nejlépe ze všech profesionálů. S dosaženými procenty ani mandáty úplně spokojen nebyl a dal to jasně najevo.

Na volebním večeru Levice se vystoupení předsedy konzervativců věru s potleskem nepotkalo. S čím se naopak setkalo, byl pískot a skandování slova konstytucja, ústava. Tedy toho, co by Kaczyński rád změnil, ale nemá na to většinu.

PiS získal nakonec fenomenálních 43,6 procenta (ovšem 235 poslanců ze 460, tedy stejně jako v předchozích volbách), Občanská koalice 27,4 procenta a 134 poslanců (v předchozích volbách měla Občanská platforma a Nowoczesna dohromady přes 31 procent, zlomky procent taky dodali Zelení a Iniciativa Polsko). Třetí skončila levicová koalice s 12,6 procenta a 49 zástupci, za nimi Polská strana lidová 8,5 procenta, což znamenalo dvojnásobné zvětšení klubu, z 14 a 30 poslanců. Poměrně nečekaně uspěla i krajně pravicová koalice (6,8 procenta. 11 poslanců). Jednoho poslance již tradičně získala německá menšina.

PiS teď nebude mít lehké vládnutí — má sice těsnou většinu v Sejmu, ale problémem budou dvě menší pravicové strany z konzervativního bloku, který vede: Porozumienie (Dohoda) a Solidární Polsko (Solidarna Polska). Obě relativně posílily a jejich předsedové Jarosław Gowin (dosud ministr vyššího školství) a Zbigniew Ziobro (ministr spravedlnosti) si teď mohou říci o více podílu na vládě.

Problém jsou také další většiny, které omezují snahu PiSu měnit polský politický systém. Na ústavní většinu (2/3) nedosáhli ani náhodou, na překonání veta prezidenta (3/5) nedosahují ani s PSL nebo Konfederací. Prezidentské volby se konají příští léto, současný konzervativní prezident Andrzej Duda je zatím favoritem, ale v polské politice se může stát cokoliv. Především i přesto, že PiS získal osm milionů hlasů, ale Občanská koalice, Levice a PSL ještě o 800 tisíc víc.

A ještě větším problémem pro PiS je Senát, kde zaznamenal porážku, snížil počet svých senátorů z 61 na 48, byť k Právu a spravedlnosti má blízko ještě senátorka Starońová z Olštýna. V stočlenné horní komoře tak může získat většinu jen za pomoci přeběhlíků. Pokud se to vládní straně nepodaří, může být její legislativní proces zpomalen.

Vyhlídky opozice

V jednoduché situaci není ani Občanská platforma, která zřejmě začíná ztrácet voliče na úkor lidovců a levice. Křeslo se teď začíná houpat pod Grzegorzem Schetynou, předsedou této strany. Ten je sice mistrem vnitrostranických bojů, ale voliči mu nedůvěřují a dlouhodobě patří k nejméně oblíbeným lídrům opozice. Schetyna neuspěl výrazně ani ve svém vlastním obvodě. Jeho protivníci mohou navíc počítat s pomocí Donalda Tuska, který nyní může zvažovat návrat do Polska. Občanskou platformu čeká tedy poměrně turbulentní období, kdy vnitřní spory mohou prosakovat na veřejnost. Nové vedení si má zvolit v lednu.

Ve zcela jiné situaci je předseda agrární Polské strany lidové, Władysław Kosiniak-Kamysz. Riskantní sázka na spojenectví s populistickým hnutím Kukiz‘15 mu vyšlo. Jeho poslanecký klub se zdvojnásobil, a to nejen díky antisystémovým voličům Kukize, ale i umírněným konzervativcům z měst, kterým mohla vadit Občanská koalice třeba kvůli Zeleným. Charismatický a oblíbený „WKK“ se nyní může pokusit kandidovat na polského prezidenta a PSL tvorbou „racionálního středu“ využít možných problémů Občanské platformy.