Poraženým polských voleb je předseda neoliberální Občanské platformy a fakticky hlava předvolební Občanské koalice Grzegorz Schetyna. Dlouholetý politik spojený s dolnoslezskou Vratislaví a nejšedivější z nevýrazných polských politiků dovedl svou formaci letos už podruhé na druhé místo volebního střetu s Právem a spravedlností. V květnu ve volbách do Evropského parlamentu to bylo 45,38 ku 38,74 procenta v neprospěch Schetyny, v neděli ve volbách do Sejmu pak 43,59 ku 27,40 procenta.

Zároveň Schetyna ve Vratislavi prohrál v přímém souboji s šéfkou místního Práva a spravedlnosti Mirosławou Stachowiak-Różeckou o bezmála pětadvacet tisíc hlasů. Stachowiak-Różecka přitom zdaleka nepatří mezi nejvýraznější tváře své strany.

Pokud se tedy po sečtení výsledků nedělních voleb má někdo bát o své křeslo anebo ho možná i rovnou opustit, je to právě Schetyna. A to přesto, že volební lídryní jeho uskupení se nedlouho před volbami stala bývalá mluvčí vlády a expředsedkyně Sejmu Małgorzata Kidawa-Błońska. A přesto, že opoziční strany získaly většinu v Senátu. Více méně totiž zafungovala „senátní dohoda“ navržená a s velkým úsilím prosazovaná sociálně demokratickým Svazem demokratické levice a posléze takzvanou levicovou koalicí.

Vítězem voleb je naopak nad vší pochybnost předseda Svazu demokratické levice Włodzimierz Czarzasty. Letitý polský politik, spolumajitel vydavatelství vydávajícího mimo jiné knihy J. R. R. Tolkiena a člověk známý na veřejnosti kromě obrovského nadhledu také žlutým svetrem, ve kterém s oblibou chodí i do médií, dokázal v krátkém období mezi volbami do Evropského parlamentu na konci května a navazující kampaní do národních voleb pod hlavičkou Svazu demokratické levice zorganizovat koalici s levicovými aktivisty ze strany Razem (Společně) vedené Adrianem Zandbergem a liberálně-mediální formací Wiosna (Jaro) postavenou na popularitě bývalého starosty pobaltského Slupska Roberta Biedroně.

Celostátních 12,56 procenta hlasů a 49 poslaneckých křesel znamená návrat levice do polského parlamentu po čtyřleté přestávce. SLD by se jistě do parlamentu vrátila i bez svých malých koaličních partnerů. Díky nim ale do Sejmu nevstupuje s osmi procenty a třeba dvaceti křesly, ale s 26 křesly jen pro SLD a nadto i 17 křesly pro stranu Jaro a šesti pro Razem. Do Sejmu tak přichází nejen Czarzasty, pro nějž, stejně jako pro předsedu Razem Zandberga, půjde o poslaneckou premiéru, ale i známý sociolog Maciej Gdula (Wiosna, Krakov), exposlanec SLD Romuald Ajchler (Pila/Poznaň) anebo donedávna aktivistka strany Razem Agnieszka Dziemianowicz-Bąk (Vratislav).

Počet poslanců za SLD zvolených na společné kandidátce je jen jedním z dokladů polského politického úsloví, že „SLD bez zbytku levice je pořád dost, ale zbytek levice bez SLD neznamená nic“. Sociálně demokratická (a postkomunistická) SLD totiž koalici dodala nejen finanční prostředky a organizační struktury, ale nadto ještě dvěma dalším levicovým stranám přepustila většina prvních míst na regionálně členěných sejmových kandidátkách.

Levice společně kandidovala pod heslem „Spojuje nás budoucnost“ a hovořila o spojení tří generací politiků polské levice. Czarzasty narozený v roce 1960 v tom výkladu zastupuje generaci těch, kdo svou kariéru vědomě začínali ještě pod prapory komunistické Polské sjednocené dělnické strany, o šestnáct let mladší Biedroń, v minulosti také člen SLD, reprezentuje střední generaci aktivistů a levicových politiků a Adrian Zandberg, politik s řadou angažmá ve stranách v blízkosti SLD, generaci nejmladší.

SLD je bezpochyby koncentrickým jádrem polské politické levice, což nutně znamená, že se do ní promítá i řada předsudků a historických konfliktů. Přesto je na místě vyhlížet odpověď trojice levicových lídrů na očekávatelné zadání, zda totiž budou s to historické konflikty a předsudky odložit a založit znovu po čase novou polskou levicovou (a sociálně demokratickou) stranu. V posledních třiceti letech znamená založení či přejmenování hlavní strany polské levice vcelku automaticky její volební posílení.

Lidovecké překvapení

Dalším vítězem voleb je předseda Polské lidové strany Władysław Kosiniak-Kamysz. Strana, o které v pátek nebylo jasné, zda do Sejmu vůbec projde, má v pondělí 8,55 procenta hlasů a třicet poslanců a její výsledky vůbec nekopírují východo-západní dělení podpory mezi liberální a konzervativní polské politické tábory.

Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského vyhrálo nepřekvapivě a téměř všude. Jen díky/kvůli „senátní dohodě,“ podle které opoziční strany v (téměř) každém senátním obvodu stavěly jen jednoho kandidáta, však ztratilo většinu v horní parlamentní komoře. Pro jeho v kampani velmi umírněně formulované národně konzervativní plány však s ohledem na samostatnou většinu v Sejmu tato dílčí prohra mnoho neznamená.

Příští politický střet proběhne u našich severních sousedů už během prezidentských voleb v dubnu 2020. Zda budou hlavními kandidáty obhajující Andrzej Duda v barvách Práva a spravedlnosti, levicový Robert Biedroń a expředseda Evropské rady Donald Tusk, budeme muset teprve počkat.