Vysílání TVP Info, polské ČT24, je destilovanou ukázkou provládní propagandy. Tam, kde jsou na demonstracích několik dní po sobě tisíce lidí, jsou demonstrantů hrstky. Ve dnech, kdy na demonstracích žádní opoziční politici nevystupují, jsou na záběrech z velké části jen oni. Když se hovoří o policii, tak o tom, jak je mírumilovná ve srovnání s předchozí vládou: tehdy se zatýkalo, dnes občas někdo dostane pokutu.

Demonstrace před domem lídra Práva a spravedlnosti Jarosława Kaczyńského jsou nepřijatelným útokem na politika a jeho rodinu (kterou ovšem nemá). Ale rockové koncerty konané v minulosti před domem generála Wojciecha Jaruzelského nepřijdou ani jen zmínit.

Kdo dnes buduje stanové městečko před Sejmem (což je v Polsku událost folklorní, protože u Sejmu ve stanech někdo protestuje skoro pořád), ten se účastnil ukrajinského Majdanu, a to víte, jak to dopadlo. Tam, kde demonstranti vleže kopou do kovových bariér kolem Sejmu (jsou totiž z plechu a dělá to hluk), tam opozice klečí na kolenou a kvičí.

Propaganda, která se z polské státní zpravodajské televize line, je ve své koncentraci nesnesitelná. Platí to, pokud se účastníte demonstrací proti vládní politice. A platí to stejně, pokud sledujete vedle těch státních i média opoziční.

Je přitom třeba zdůraznit, že razantní zhoršení kvality zpravodajství polské TVP i Polského rádia bezprostředně souvisí s nástupem vlády Práva a spravedlnosti. V jistých chvílích šlo pokles kvality sledovat den ze dne a jednalo se o pokles velmi strmý. Dokladem jsou dodnes i neškolené hlasy, které můžete slyšet ve vysílání.

Celou dobu vlády Práva a spravedlnosti považuji právě naprosto odlišné obrazy dění poskytované „vládními“ a „opozičními“ médii za to nejhorší, co se u našich severních sousedů odehrává. Zatímco soukromá (a připustil bych, že možná i opozici fandící) zpravodajská televize TVN24 pro samé informace o protestech upozaďuje snad i zprávy ze sportu, na TVP Info se nedozvíte z reality protestů asi nic.

Zatímco se v Polském rádiu tvrdí, že opozice chystá puč (a to během každé další vlny protivládních protestů) a demonstrace proti Právu a spravedlnosti jsou pečlivě připravované, v „opozičním“ rádiu TOK FM se dočtete o straně, která je „vzteklá“, protože prezident Duda v pondělí vetoval dvě ze tří novel měnících pravidla fungování soudů.

Příkladů by šlo z vysílání státních i „opozičních“ médií vršit řady. Nutno říct, že ta „opoziční“ — a je pro střední Evropu po letech strašné umět tu linii nakreslit s takovou jistotou a tak snadno — jsou často nesnesitelná v nevěrohodnosti kritiky vlády. Nechtěl bych ale být ten, kdo bude rozdělenou polskou společnost po nějakých volbách zase slepovat zpět. Nejen elitami sledovaná média dělají leccos pro to, aby ji rozdělila.

Nedemokratické je vládní odhodlání

Tisíce lidí ve velkých městech, stovky a jednotky v menších a malých, to je obraz týden trvajících protestů proti výměně soudců na všech stupních a v celé zemi. Protestuje se proti odhodlání, se kterým Právo a spravedlnost ovládá polský stát.

Protesty jsou ukázněné, protestující zkušení. Když je potřeba sanitka, umí dav nejen uhnout, ale i ukázat, kam mají záchranáři přijet. Je vidět, že se protestuje dlouho. Nejde si totiž myslet, že ti lidé prošli cvičeními západních diverzních centrál.

Paragrafy, které mají a měly změnit pravidla fungování polských soudů, jsou podstatné, ale ne nejdůležitější. Co je nedemokratické na krocích Jarosława Kaczyńského a jeho Práva a spravedlnosti, je razance, se kterou na základě výsledku demokratických voleb přebírá stát — od médií přes firmy po soudy. Jak zdůrazňuje část opozice, šturm na Nejvyšší soud se odehrává proto, že právě Nejvyšší soud potvrzuje právoplatnost voleb (a obavy opozice, že příští volby nemusejí být zcela svobodné, jsou skutečné, ať si o nich my sami myslíme, co chceme).

Hlubší komentář ke stále probíhajícím polským protestům potřebuje zřejmě více času. Velkým tématem je vztah lidí, kteří demonstrace organizují, k politickým stranám. Otázka je, zda aktivita mladých lidí, kteří se demonstrací ve velkém počtu účastní, neskončí s prázdninami. Bude potřeba zjistit, zda veto dvou ze tří zákonů měnících poměry v polském soudnictví je skutečně výrazem boje o nástupnictví po osmašedesátiletém Jarosławu Kaczyńském, jak se dnes v Polsku říká.

Obdivuhodné je ale už dnes odhodlání tisíců lidí, kteří denně vycházejí na ulice polských měst pod hesly „Svoboda, rovnost, demokracie“, „Svobodné, evropské Polsko“ nebo „Chceme veto“ a v devět večer zapalují svíčky u soudů v jednotlivých městech (o víkendu se uvádělo, že jich je ke sto padesáti), aby tak dali najevo, že chtějí „Svobodné soudy“, což je při této prozatím poslední vlně protipisovských protestů to heslo hlavní.