Polský ministr spravedlnosti Ziobro si nechal odhlasovat v urgentním termínu a bez parlamentní debaty zákon: soudci budou s okamžitou platností penzionováni. Někteří z jeho rozhodnutí zůstávají, nové jmenuje tentýž ministr. Žádný kolegiální orgán, žádná soudcovská komora, parlament.

Ministr je zároveň nově i hlavním prokurátorem. V mnoha evropských státech jsou funkce ministra a prokurátora, personálně odděleny. Polský ministr má však nyní jakožto prokurátor přehled o všech rozpracovaných kauzách. Má-li je on, má je samozřejmě předseda vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS). Vládnoucí strana se přitom netají snahou dostat politiky bývalých vlád a nynější opozice za mříže.

V minulých dnech si poslanci PiS, která má v parlamentu těsnou většinu, odhlasovali výše popsaným způsobem tři zákony. S okamžitou platností má mimo jiné skončit výkon soudců Nejvyššího soudu, což je porušením ústavní neodvolatelnosti soudců a začátkem možných čistek. Proč chce mít vládní strana v rukou Nejvyšší soud? Jeho rolí je hlavně dozor nad volbami, potvrzení jejich výsledku, rozhodování o stížnostech k jejich průběhu. Do nových parlamentních voleb zbývají v Polsku dva roky a Jaroslav Kaczyński se chce udržet u moci za každou cenu.

Toto je jen stručný výsek událostí, které se právě odehrávají přímo za našimi hranicemi. Vítejte v současném Polsku.

Protiústavní zákony

Návrh všech tří zákonů je podle právních špiček a nejrůznějších právních institucí Polska, Evropy, Evropské komise i ministerstva zahraničí USA protiústavní. Nejde o nic menšího než o změnu politického režimu v Polsku, nikoli o úpravu soudní praxe či o zkvalitnění práce soudů. Jde o konec oddělení vládní a soudní moci, pilířů, na nichž stojí západní demokracie a bez nichž končí. A kde začíná diktatura.

Soudní moc má teď ve Varšavě být podřízena vládě jedné strany. Někteří nazývají Kaczyńského projekt bez obalu „pučem“. „Strana vládne, strana soudí,“ charakterizoval novou situaci předseda opoziční Lidové strany. Proto je teď sto tisíc lidí v ulicích.

Jde o tři texty, vzájemně provázané. První se týká Polské soudcovské rady, dosud sestavované nepoliticky, která jmenuje soudce všech úrovní, rozhoduje o jejich kontrole a penzionování. Nový zákon pozastavil členství všech jejích členů, nové měl jmenovat ministr spravedlnosti, tedy člen vedení PiS, poslanci to změnili na prezidenta (také PiS). Podobně suspendovali s okamžitou platností soudce Nejvyššího soudu, nové jmenuje ministr.

↗

Bez komentáře: titulní strana odborného časopisu Gazeta prawna s obrázkem nazvaným Tři pilíře státní moci. Repro P. Janyška

Protestovalo sto tisíc lidí

Snaha PiS podřídit si Nejvyšší soud a další soudy vyvolala odpor lidí, kteří si uvědomují, co znamenají pro civilizovaný život v zemi soudy a jejich nezávislost. Polská občanská společnost nespí, není otupělá, jak se někdy v Čechách zkratkovitě myslí. Lidé se ozývají, jejich hlasy přicházejí každý den, z nejrůznějších prostředí a nejrůznějším způsobem. Vždy kultivovaným. Bylo tomu tak už před rokem a půl, kdy PiS měsíce paralyzovala fungování Ústavního soudu.

Už týden je v Polsku kvůli narychlo přijímaným zákonům horko — v  parlamentu, na ulici, v médiích. Ve čtvrtek večer ve Varšavě demonstrovalo před prezidentským palácem v centru města padesát tisíc lidí se svíčkami v rukou, dalších padesát tisíc v jiných městech země. Demonstrace pokračovaly v dalších dnech a zřejmě se rozrostou. To tu od loňské velké manifestace žen nebylo.

Už minulou neděli 16. července protestovaly před parlamentem a před prezidentským palácem ve Varšavě i v dalších městech tisíce lidí: v Krakově, Wroclawi, Bydhošti, Gdańsku… A přicházeli denně. Parlament byl obehnán policií, připravena vodní děla, došlo i na bití demonstrantů.

Protestují nejrůznější představitelé právnického a soudcovského světa. Brání se soudci ústy mluvčího sdružení Iustitia, protestuje bývalý předseda Nejvyššího soudu i současná předsedkyně Gersdorfová, ombudsman, bývalý předseda Ústavního soudu, desítky rektorů vysokých škol. Protestují i podnikatelské kruhy: byznys a investice mohou fungovat jen tam, kde existuje záruka nestrannosti soudů: Jinak mohou podnikatelé přijít o všechno.

Do protestů se zapojilo i 318 velkých osobností z oblasti kultury, režisérů, spisovatelů, interpretů vážné hudby i rocku. Žádají prezidenta, aby návrh zákona o Nejvyšším soudu vetoval.

Mezi podepsanými najdeme mimo jiné Krzysztofa Pendereckého, světově proslulého polského skladatele, spisovatele Józefa Hena, který přežil koncentrák, Adama Stasiuka, Olgu Tokarczukovou, Dorotu Maslowskou, Marka Bieńczyka, režisérku Agnieszku Hollandovou, známé herce Krystynu Jandu, Maju Komorowskou nebo Jana Holoubka. A co je zajímavé, i prezidentova švagra Jakuba Konhausera, literárního vědce a básníka.

Svět i čeští soudcové: „Nemůžeme mlčet“

Snahu polské vlády dostat soudy pod kontrolu politiků vládní strany odsuzují světová média. New York Times měl na první stránce velkou fotku, francouzský Le Monde věnoval polské krizi celou první stranu. Česká média mlčí. Protestují zahraniční politici, především evropských států.

Situací se vážně zabývá Evropská komise, která opakovaně tvrdí, že směr, kterým se Polsko posunuje, je ohrožením právního státu a nezávislosti soudů. Zvažuje spuštění článku 7 Evropské smlouvy, které by in fine vedlo ke zbavení Polska práva volit. Toto opatření dosud EU nepoužila. Její místopředseda Timmermans nabídl polskému ministru zahraničí setkání, ten je však odmítl. Není prý k němu důvod.

Podle ministra zahraničí Lucemburska, zakládajícího státu Evropských společenství, by dnešní Polsko nesplnilo kodaňská kritéria pro vstup do EU a nebylo by přijato (jejich součástí je vláda práva). S každou hodinou se ozvývají ze zahraničí další protesty. Námitky vyslovují i zahraniční právnické kruhy, mimo jiné Síť předsedů nejvyšších soudů států EU.

Představitelé českého soudnictví Pavel Rychetský, Pavel Šámal, Josef Baxa, Pavel Zeman a Anna Šabatová zveřejnili v pátek 21.července výzvu „Nemůžeme mlčet“, v níž prohlašují, že návrhy polských zákonů, které „umožňují výkonné i zákonodárné moci zcela zbavit soudní moc její nezávislosti, nepohodlné soudce zbavit mandátu a podřídit soudní moc politickému řízení, představují útok na samotné základy fungování demokratického právního státu.“

Studená občanská válka

Situace kolem tří zákonů připomíná studenou občanskou válku. V parlamentu se Jaroslav Kaczyński během projednávání zákona vedral minulé úterý mimo pořadí na tribunu a křičel na opozici: „Nevytírejte si vaše zrádcovské huby jménem mého bratra. Jste hovada.“ A na poslankyni opoziční strany řval v parlamentu „Vypadněte“ (ano, takto doslova). Když ho jedna opoziční poslankyně natáčela na mobil, snažilo se jí ho několik poslanců vládní strany vyrvat. Scéna jak z běloruského či tureckého parlamentu.

Na to zatím Polsko nebylo zvyklé. Parlament už nediskutuje, ale křičí na sebe, uráží se. Bude to eskalovat? Mluvčí episkopátu, instituce, které se v Polsku naslouchá, před pár dny varoval, že „veřejná debata stále víc sklouzává ke konfrontaci a konfliktu“.

Tvrdá ruka PiS se neprojevila jen na obsahu zákonů, ale i na metodě, s jakou byly přijímány. Celé hlasování bylo v režii vládní strany, opozice neměla co říci, celý proces proběhl během pár dnů. Ve středu 19. července dostali poslanci příslušného výboru po deváté večer komplet navrhovaných pozměňovacích návrhů. Bylo jich 1300, z pera opozice, poslanci prý měli na jejich prostudování před projednáváním 14 minut. Při hlasování během půlhodiny poslanci vládní většiny všech 1300 návrhů změn šmahem odmítli. Předseda výboru (PiS) zakázal poslancům vznášet dotazy.

První předsedkyně Nejvyššího soudu poslala prezidentovi Andrzeji Dudovi žádost o schůzku, ten na ni však neměl čas. Odmítl i setkání s předsedou Evropské rady Donaldem Tuskem a ve čtvrtek odjel na rekreaci k Baltu.

Opozice svolala k návrhu zákona do parlamentu debatu právních expertů a význačných osobností právnického světa. Jak je to dnes v Polsku na denním pořádku, z vládního tábora nepřišel debatovat nikdo. A reakce ministra spravedlnosti/generálního prokurátora? Poláci prý chtějí reformu soudního systému. Žádný průzkum veřejného mínění ale neexistuje.

Soudci jsou prý v Polsku „kastou“, které prý jde jen o vlastní zájmy. Nový zákon prý má očistit soudcovský stav od „černých ovcí“ a vyjít vstříc prostému Polákovi, který se prý na soudech často setkává s „arogancí, zneužitím moci, aférami mezi soudci“. Jedná se o hrubý populismus, který se snaží popíchnout „lid“ proti elitám.

Prezident Duda zřejmě ustoupí Kaczyńskému

Do dění minulou středu neočekávaně vstoupil prezident Duda, který byl dosud považován za Kaczyńského his master´s voice. Nikdy mu neodmítl podepsat jediný zákon, byť jej k tomu několikrát vybízelo široké spektrum legislativců, nevládek a známých jmen.

Nyní překvapivě prohlásil, že zákon o Nejvyšším soudu nepodepíše, dokud „nebude mít na stole z parlamentu pozměněný zákon o Soudcovské radě“. PiS takový krok prý zaskočil, svůj požadavek s nimi prezident údajně nekonzultoval. Finální hlasování ve čtvrtek ale ukázalo, že prezidentův protest byl spíš jen na oko, poslanci prý text změnili podle prezidentova přání.

Co k takové kratičké vzpouře prezidenta vedlo? Andrzej Duda si jako vystudovaný právník musí si být vědom neakceptovatelnosti navrhovaných zákonů, jež jdou proti duchu celého evropského právního myšlení i toho, co se učil na fakultě. V takové situaci však byl již za svého úřadování několikrát, a vždy nakonec podepsal.

Stále se prohlubující propast mezi dvěma Polsky

Od nástupu Jaroslava Kaczyńského a jeho strany k moci před dvěma lety se mu podařilo jedno: rozdělit celou zemi na dvě stále méně smiřitelná Polska. Vykopávají příkop, který se každým dnem a každým krokem vlády prohlubuje. Cézura vede už i uvnitř jednotlivých rodin.

Podle Kaczyńského je opozice lidmi „druhé sorty“, žádným způsobem s ní nekomunikuje ani ji nebere v potaz. Parlament nevzal při přijímání zákonů za celé dva roky v úvahu jedinou připomínku opozice. Dnes je místem, kde se opozice může vymluvit, a nic víc.

PiS navíc přijímá parlamentní předpisy ztěžující opozici výkon poslaneckého mandátu a přístup médií do parlamentu. Nedávno zde zavedli ozbrojenou stráž, která brání poslancům v různých krocích. PiS má snahu začít kriminalizovat činnost poslanců v rámci parlamentu. Opozice je nucena sahat k demonstracím, uličním protestům. V parlamentu nemá vliv na jediný zákon.

Zákony se vymýšlejí v sídle PiS, ministrové a premiérka fungují jako převodní páky, poslanci vládní strany odhlasují, co se jim předloží. PiS získal post prezidenta, vládu, v parlamentu těsnou většinu několika křesel (ač ve volbách získal jen 37 procent hlasů při poloviční voličské účasti). Jedná však, jako by měl pověření celého národa. Vyměnil už tisíce lidí ve vyšších funkcích státní správy včetně veřejných médií a diplomacie, zvláštních služeb, policie, armády.

Odhlasoval také s působností od nadcházejícího září změnu školského systému, která se jinde připravuje léta, a která zřejmě povede k výměně stovek ředitelů a učitelů, tedy k podřízení školství silně národovecké, katolické ideologii, jakou prosazuje PiS. Proti tomu bezvýsledně protestovaly jak školské odbory, tak sdružení rodičů a ředitelé.

Veškerá moc v rukou Jaroslava Kaczyńského

V dnešním Polsku se veškerá moc koncentruje v rukou jednoho člověka — Jaroslawa Kaczyńského. Nestojí v čele státu, nestojí v čele vlády, není ministrem, nemá žádnou ústavní funkci. Je pouze předsedou strany. Přesto rozhoduje o všem — kdo bude kde kandidovat, kdo bude ředitelem televize či rozhlasu, kdo ministrem a čeho, kdo bude kandidovat na prezidenta země.

Je to zvláštní člověk. Nemá rodinu, nikdy nebyl ženatý. Nikdy necestoval, nezná Evropu, neovládá jazyky. Je zahleděn do jakési ultrakonzervativní verze polské historie a minulosti, do její mýtické velikosti.

Zřejmě se inspiruje Pilsudským, zakladatelem polského státu roku 1918, který míval titul „naczelnik“, tedy „vůdce“, a vládl často bez ústavních pravomocí a rukou železnou. Má nechuť ke všemu liberálnímu, otevřenému, k Evropě, k Německu a samozřejmě k Rusku. Na rozdíl od Pilsudského se ale neustále ohání katolictvím. Všechny politické události začíná v kostele, s biskupy.

A co je podstatné: je dvojčetem zahynulého bývalého prezidenta Lecha Kaczyńského. Tvrdí, že letecké neštěstí ve Smolensku, kde zahynula celá prezidentská delegace, nebylo nehodou, jak konstatovaly všechny komise, ale spiknutím a atentátem, na němž měla podíl Moskva, Donald Tusk a bývalá vláda. Už dva roky má ale v rukou všechny nástroje státu a stále nepřinesl důkaz. Teorii o komplotu ale živí každý měsíc veřejnými průvody a manipuluje ji politicky.

Střet společnosti 21. století s fundamentalismem

V Polsku se dnes vede boj. Nerovný, protože na jedné straně je síla, která má veškerou výkonnou moc, finance, vládu a dosud i církev a které se cudně říká „konzervativní“, i když s konzervativními hodnotami Evropy má svým fundamentalismem a svými metodami málo společného.

Na straně druhé moderní společnost 21. století. Dnes se střet koncentruje na nezávislost a neodvolatelnost soudů. Bez ní není demokracie. A tam, kde není demokracie, vystrkuje hlavu diktatura. O to se teď v Polsku vede boj. Ze strany odpůrců pacifistický, nenásilný, s bílými růžemi a hlídkováním před parlamentem, zoufalou aktivitou v parlamentu z pozice menšiny. Ale o nic méně boj.