Polští policisté a příslušníci lesní stráže 7. července zmařili blokádu harvestoru kácejícího stromy v Bělověžském pralese, na níž se podíleli i Češi. Policisté vyřezali díru v plotu, a vytvořili tak pro stroj nový výjezd. Blokovat původní bránu tak ztratilo smysl. Skupinku devíti Čechů obklíčilo kolem čtvrté hodiny ranní dohromady třicet osm policistů a příslušníků lesní stráže v momentě, kdy aktivisté měnili ranní hlídky. Čeští aktivisté se 8. července vrátili domů, měla by je ale vystřídat nová skupina. Již sedmé blokády harvestorů v posledním nížinném pralese Evropy se účastnilo čtyřicet lidí, z toho devatenáct Čechů.

„Pro místní je mezinárodní účast velmi důležitá. Když je na místě přítomen cizinec, policisté ani lesní stráž si toho nedovolí tolik,“ vysvětlil Deníku Referendum organizátor české účasti na blokádě Jiří Beneš z Hnutí DUHA.

Ekologové vstup blokovali po dobu tří dní pomocí sudů s betonem, k nimž se připoutali. Lesní stráž na místo dorazila ihned po zahájení blokády a přemístila se ke zbylým dvěma párům strojů, které kácení zastavily. Lesní stráž se ve spolupráci s policií snažila najít cesty, jak pokračovat v těžbě i přes dva měsíce trvající protesty.

„Večer 6. července jsme byli trošku vystrašení příjezdem šéfa místní nacionalistické organizace, objevil se tu i muž, o kterém se proslýchá, že burcuje zdejší veřejné mínění proti ochraně přírody formou blokády. To pravděpodobně nebyla náhoda,“ popsal Deníku Referendum jeden z českých účastníků Jan Skalík s tím, že tyto informace má pouze zprostředkované. Dodal však, že policie se chovala velmi nenásilně. „Místní policie se chová velmi profesionálně, čtvrtá blokáda sice byla lesní stráží rozehnána poměrně násilně, od té doby se však policie snaží jakémukoliv násilí vůči blokádě bránit. Pouze nás legitimovali a nechali nás na místě,“ doplnil.

Ve jménu boje s kůrovcem padají k zemi i dvě stě let staré duby

Češi se účastnili i demonstrací pořádaných pod heslem „Naše dědictví není na prodej“ 4. července v Krakově, kde následující den zasedalo UNESCO. To na zasedání rozhodlo o vydání rezoluce, která Polsko vyzývá k zastavení těžby v nejstarších porostech. Kácení v nejstarších částech pralesa povolila v rozporu s dohodou s UNESCO polská vláda s odvoláním na rozmnožení kůrovce.

K zemi však nepadají pouze kůrovcem ohrožené smrky, ale i dvě stě let staré duby, které přitom parazit nenapadá. Pokud Polsko s kácením starých stromů nepřestane, UNESCO prý prales umístí na seznam světového dědictví v ohrožení. Právě konec jednání UNESCO si aktivisté spojují s ranním zásahem. „Ministerstvu životního prostředí bylo zřejmě nepříjemné pokračovat v těžbě během zasedání. Nyní v ní zjevně chce pokračovat,“ myslí si Skalík.

Unikátní listnatý a smíšený porost o rozloze téměř sto padesát tisíc hektarů UNESCO jako jedinou polskou přírodní památku zapsalo na svůj seznam v roce 2014. Zástupci organizace už se ve věci setkali s polským ministrem životního prostředí, ten si však stál za svým. Těžbu v Bělověžském pralese kritizuje i Evropská komise, která by mohla případ dát k posouzení Evropskému soudnímu dvoru.

Pokáceno deset tisíc stromů z nejstarších porostů

Jan Skalík na YouTube zveřejnil video z policejního zásahu. Na videu aktivista odpovídá, že protesty organizuje Jan Szyszko, tedy ministr životního prostředí, což rozesměje i policisty. Až s nástupem Szyszka do úřadu v roce 2015 se totiž Bělověžský prales ocitl v ohrožení. Ministr vloni povolil státnímu podniku Białowieża rozšíření těžby na šestinásobek v porovnání s objemem dojednaným s UNESCO. Pokácet se nyní může až sto osmdesát osm tisíc kubíků ročně, tedy třikrát větší objem než před dvěma lety.

V lednu pak Szyszko schválil i povolení těžby v době hnízdění ptáků. Během prvních čtyřech měsíců těžby padlo za oběť údajnému boji s kůrovcem asi deset tisíc stromů v nejstarších porostech. Ministr dokonce usiluje o vyjmutí lesa ze seznamu přírodních památek UNESCO. Místo toho by prý měl les získat smíšený statut přírodně-kulturní památky.

Bělověžský prales se táhne podél východní hranice Polska s Běloruskem. Zatímco běloruská část lesa má kompletně statut národního parku, v Polsku je pod takto přísnou ochranou pouze sedmnáct procent jeho území. I ve zbytku pralesa se přitom nacházejí stromy staré více než sto let a vzácné živočišné druhy, mimo jiné přibližně třetina všech zubrů evropských.

Česká republika má za sebou podobnou zkušenost, a to z kácení na Ptačím potoce v roce 2011. Nezákonné těžbě na území Národního parku Šumava tehdy občané bránili vlastními těly po dobu tří dnů. Než se ničení přirozených smrčin podařilo aktivistům zastavit, pokácelo se třicet dva hektarů.