↗

Středoevropští a východoevropští populisté rozvinuli nový přístup k sociální politice založený na konzervativních modelech minulosti, který lze shrnout ve starém vichystickém sloganu „práce, rodina, vlast“. Foto FB Fidesz

Nástup autoritářských populistů v Maďarsku a Polsku byl pro Evropskou unii šokem, jenž ji donutil zamyslet se nad novými postupy, kterými zajistí zachování právních států. Tyto režimy však nadále vykazují trvalou podporu mnoha voličů včetně těch s přirozeným sklonem k levici. Proč?

Náš výzkum ukazuje, že středoevropští a východoevropští populisté rozvinuli nový přístup k sociální politice založený na konzervativních modelech minulosti, který lze shrnout ve starém vichystickém sloganu „práce, rodina, vlast“. Tento model, který se nejdříve ujal v Maďarsku a Polsku, se nyní šíří napříč Evropou.

V reakci na desetiletí trvající neoliberální ekonomickou politiku razí tyto populistické strany nacionalistický program. Ten usiluje o budování domácího — a tedy nikoli zahraničního — kapitálu, o podporu tuzemských pracovníků na úkor těch přistěhovaleckých a o kompenzaci poklesu místního obyvatelstva opatřeními „pro rodinu“. Reklamním sloganem je ochrana „obyčejných lidí“ před „liberálními elitami“ a hospodářský růst pomocí ekonomické samostatnosti a rozvojového modelu konzervativního etatismu.

Před globální finanční krizí v roce 2008 šly populistické vlády neoliberalismu na ruku. Poté však nabraly nový kurz. Maďarsko po rozhodném volebním vítězství Viktora Orbána v roce 2010 vytyčilo cestu jako první.

Třída nacionálních kapitalistů

Orbán označil svou ekonomickou politiku za „východní vítr“, čímž se přihlásil k rychle rostoucím ekonomikám asijským. Volal po znovuznárodnění konkrétních společností, zejména ve strategických sektorech, stejně jako po novém zdanění zahraničních bank, pojišťoven a mezinárodních řetězců supermarketů, stejně jako po aktivizaci domácí pracovní síly. Třebaže zahraniční investory, kteří do Maďarska přinášeli práci — zejména kvalifikovanou výrobní práci jako např. německé automobilky — schvaloval, v dalších oblastech vytvořil třídu národních kapitalistů spojenou se svou stranou, čímž dal vzniknout mnoha „společnostem blízkým Fideszu“. Často za cenu odnímání vlastnických práv předchozím majitelům.

Odsoudil Západ jako dekadentní a posedlý penězi, rozvrhl budoucí „společnost založenou na práci“ a vytvořil masivní pracovní program pro nezaměstnané spravovaný příslušníky hnutí Fidesz.

V roce 2019 ohlásil Orbán sociální politiku podporující vyšší počet dětí maďarských rodin. Spíše než s importem přistěhovalecké pracovní síly ze zahraničí se touto politikou snažil vypořádat s nízkou maďarskou porodností, jež v průměru činí 1,45 dítěte na ženu. Plán nabízel doživotní výjimku z osobní daně z příjmu pro ženy, které porodí a vychovají čtyři a více dětí. Ženy pod čtyřicet, které se poprvé vdají a odpracují před mateřskou aspoň tři roky, tak splní podmínky pro „mateřskou“ půjčku ve výši 31 700 euro za zvýhodněný úrok, který jim je odpuštěn poté, co se stanou matkami. Vláda také oznámila podporu pro větší rodiny ve věcech jako koupě větších automobilů, prarodičovská péče či umísťování dětí do školek.

Kritikové obvykle cílili na nákladnost Orbánovy politiky a na konzervativní, implicitně nacionalistickou vizi. Třebaže je jeho populismus „pro mladé kosmopolitní Maďary naprostým tabu“, další voliči dali v parlamentních volbách roku 2014 i 2018 Orbánovi pohodlnou většinu hlasů (a poslaneckých křesel). Studie vládního think-tanku ukázala, že čistá průměrná mzda se v Maďarsku v letech 2010 až 2018 zvedla o 59 procent, zejména díky tomu, že změny v daňové struktuře omezily daň ze mzdy, navýšily zdanění (zahraničního) kapitálu a rozšířily daňový základ, čímž zajistily 2,5-3 procenta hrubého domácího produktu pro maďarské domácnosti navíc.

Ekonomická lákadla

Poté, co v roce 2015 polská strana Právo a spravedlnost (PiS) vyhrála parlamentní volby, rozhodla se svým konzervativním programem, ve kterém tvrdila, že ochrání Polsko před vlivy zahraničního kapitálu, Maďarsko následovat. Avšak nedávná volební vítězství strany PiS ukazují, že její vliv přesahuje tradiční konzervativní základnu a pomocí různých ekonomických lákadel si získává i další voliče. Někteří tito voliči dříve podporovali postkomunistické levicové strany, které ale s nástupem PiS ztratily na podpoře.

PiS cílila na občany malých měst a chudších oblastí „Polska B“, kteří měli pocit, že je neoliberalismus nechal na holičkách. Za tohoto hospodářského plánu vláda uvalila v roce 2016 povinné odvody na sektor bankovnictví a pojišťovnictví, rozšířila vlastnictví domácích bank z třiceti na více než padesát procent a sloučila ropné a plynové společnosti tak, aby vytvořila „národní jedničku“. PiS získala zahraniční investice na rozlehlé letiště ve Varšavě s celkovým nákladem 10 miliard dolarů, včetně plánu na jeho propojení se všemi velkými polskými městy pomocí rychlodráhy, aby z něj měla prospěch celá země. PiS se také snaží zamezit emigraci mladých tím, že všechny zaměstnance do 26 let zprostila daně z příjmu.

Stranické zájmy o podporu „rodinných hodnot“ pronatalismu a budování „polského národa“ se sloučily v klíčovém sociálním programu PiS, Rodina 500+, který vláda spustila v roce 2017. Ten poskytl štědrou rodinnou podporu ve výši 144 dolarů měsíčně — což odpovídá 40 procentům minimální mzdy — na každé druhé a další dítě v rodině. Později jej rozšířila tak, aby pokrýval už první dítě v rodině. V návaznosti na maďarský model obstarala PiS peníze na Rodinu 500+ pomocí nového zdanění bank a velkých společností, jakož i zlepšeným výběrem daní v rozvíjejícím se hospodářství.

PiS navíc zvrátila rozhodnutí předešlé vlády, které zvýšilo věk odchodu do důchodu, a pro starobní důchodce zajistila benefity na léky, zatímco pro mladé zavedla program dostupného bydlení. A konečně PiS omezila zaměstnavatele v užívání krátkodobých „podřadných smluv“ a zvýšila zaručenou minimální mzdu.

Konzervativní modely

„Liberální řád“ to, co sliboval v roce 1989, nepřinesl a vytvořil poptávku po změně. Po globální finanční krizi se středoevropští a východoevropští populisté obrátili ke konzervativním modelům a přijali myšlenku „etatistického státu“, v němž se navýší konkurenceschopnost hospodářství, a zasadili se o společenskou spravedlivost v zájmu „národa“.

Populismus s tak stal významnou výzvou pro levici nejen střední a východní Evropy. Jak se levice k narůstající poptávce po ekonomické politice zajišťující sociální práva a ochranu pro ty, které neoliberalismus za posledních čtyřicet let nechal na holičkách, postaví?

Z anglického originálu Work, family, fatherland: populist social policies in central and eastern Europe přeložil DAVID VICHNAR. Text vychází ve spolupráci se zastoupením nadace Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice.