Z prvních analýz již víme, že opětovné vítězství bloku kolem strany Fidesz premiéra Orbána mělo vícero důvodů. Nejčastěji jsou zmiňovány účelové nastavení volebního systému, kontrola médií či to, že kampaň úspěšné využila války na Ukrajině. Ovšem málokdo z pozorovatelů čekal, že sjednocený opoziční blok prohraje o tolik. Proč vyhrál Fidesz tak jednoznačně?

Předně a především, opravdu porazit Fidesz a Orbána letos v podstatě nešlo. Oněch přizpůsobení volebního systému a dalších strukturálních děr je v maďarské demokracii už příliš mnoho. Opoziční koalice nicméně oslabila i čistě na počet odevzdaných hlasů oproti minulým volbám. Snažila se spojit šest velmi různorodých a těžko spojitelných stran a její protivníci — Orbán, ale i nová krajně pravicová strana (Mi Hazánk, Naše vlast) — to dokázali využít.

Zvláště někdejší voliči Jobbiku (dříve krajně pravicové strany, později reformované a začleněné do opozičního bloku) z roku 2018 se kvůli tomu rozptýlili. V roce 2018 jich bylo více než 1,2 milionu. Letos z nich podpořila opoziční blok jen třetina. Třetina volila Mi Hazánk a třetina Orbána.

Zaznívá také kritika lídra opozičního bloku Márkiho-Zaye.

Ano. Péter Márki-Zay je křesťanskodemokratický konzervativec. Idea byla, že zvládne dobře kritizovat Orbána zprava, že odláká pravicového voliče. Sám Márki-Zay kandidoval loni v opozičních primárkách s právě těmito sliby a důrazy. Zjevně to ale nezafungovalo.

A dvě opoziční kandidátky — třeba jednu konzervativnější a jednu progresivnější — by volební systém penalizoval.

Přesně tak. Jde o jeden z důsledků Orbánových změn volebního systému. Pokud nechcete být znevýhodněni, je třeba mít jednu kandidátku a jednoho lídra jako kandidáta na premiéra. Od Orbánových lidí to bylo mazané. Věděli, že pokud donutí opozici od krajní pravice až po zelené progresivce se spojovat, způsobí jí tím odliv hlasů. Stačilo pak už jen drobně přizpůsobit rétoriku voličům Jobbiku z roku 2018 a nabídnout jim novou politickou náruč.

Co by tedy mohla — či měla — protiorbánovská opozice dělat jinak?

Nejsem na toto expert, ale když pozoruji, jak se politický život v Maďarsku sune čím dál víc doprava a k pravému kraji, říkám si, jestli je skutečně dobrou strategií bojovat s Orbánem jeho vlastními zbraněmi. V roce 2018 se tvářil Jobbik, že je dostatečně silný Orbána porazit, nyní byl lídrem pravostředový Márki-Zay. Ani jedno nefungovalo. V letech 2002 a 2006 přitom Fidesz porážely strany se sociálnědemokratickými politikami a liberálním pohledem na svět. Nechci se stavět za nějakou konkrétní stranu, ale možná je namístě si začít všímat, že podobné typy subjektů — levicové, progresivní, zelené — po Evropě táhnou. A sledovat deset let soustavného přešlapování naší opozice na místě, to je i z hlediska prostého pozorovatele už ubíjející.

Viktor Orbán bude mít nyní v parlamentu znovu supervětšinu. Chce ji využít v tomto volebním období k něčemu specifickému nebo je na místě čekat stejnou politiku jako dosud?

Oproti minulým letům zde máme především změněnou situaci ve světě, a to jak ekonomicky, tak politicky. Orbánovi někdejší spojenci — Trump, Netanjahu, Babiš, vláda CDU-CSU v Německu — už nejsou u moci. Putin je mimo kvůli Ukrajině. Orbán je v EU jeho posledním otevřeným spojencem. Nyní se bude muset přizpůsobit.

Rovněž při kampani utratil majlant i z veřejných peněz. Má díru v rozpočtu. Vláda uměle zastropovala jak ceny pohonných hmot, tak základních potravin. Inflace se stále horší. Orbán tak nyní bude muset ze všeho nejdříve stabilizovat situaci a řešit všechny tyto problémy. Teprve pak bude moci přijít s nějakou další agendou.

Kde vidět nyní po těchto volbách naději na návrat liberální demokracie do Maďarska?

Systém iliberální demokracie vybudovaný Viktorem Orbánem nepůjde reformovat nějak snadno. Opozice musí nejprve získat dvě třetiny parlamentních křesel. Sám Orbán v jednom z nedávných projevů uvedl, že míní zůstat v politice do roku 2030. To by znamenalo, že povede blok kolem Fideszu ještě i do příštích voleb v roce 2026. Už dnes je nejdéle sloužícím premiérem maďarské historie a v současnosti popravdě nic nenaznačuje, že by mohla jeho vláda v nejbližších letech jakkoli skončit.