Maďarská opozice po volbách. Všechny šance ztraceny?
Pavlína JanebováV letošních maďarských volbách opět drtivě zvítězil Orbánův Fidesz. Průzkumy přitom slibovaly sjednocené opozici podstatně lepší výsledek. Aby příště uspěla, měla by být čitelnější a dokázat jasně pojmenovávat problémy a jejich řešení.
Před letošními dubnovými parlamentními volbami se šest maďarských opozičních stran napříč politickým spektrem dokázalo dohodnout a postavily společné kandidáty. Naznaly totiž, že bez spolupráce nemají prakticky šanci současné vládní strany v čele se Svazen mladých demokratů — Maďarskou občanskou unií — známým pod zkratkou Fidesz — porazit.
Viktor Orbán a jeho vlády — stojí již v čele páté z nich — totiž přetvořily maďarský volební systém i politickou kulturu země k obrazu svému. Straně Fidesz tak nepokrytě fandí i velká část maďarských médií, včetně veřejnoprávních. Viktor Orbán má navíc nesporný politický talent a pevnou voličskou základnu.
Zmarněné opoziční naděje
Navzdory některým předvolebním průzkumům, které naznačovaly, že by spojená opozice mohla mít šanci Fidesz porazit — což začalo znepokojovat i samotného Orbána, byly její naděje nakonec v dubnu zcela rozprášeny. Fidesz spektakulárně zvítězil a opět dosáhl dvoutřetinové většiny křesel v jednokomorovém parlamentu, zatímco šest stran tvořících spojenou opozici si v získaných počtech mandátů oproti roku 2018 dokonce pohoršilo.
Největší ztráty zaznamenal Jobbik, kdysi extrémně pravicová strana, která po volbách v letech 2014 i 2018 měla mezi opozičními uskupeními v parlamentu nejsilnější zastoupení. Strana se dlouhodobě potýká se svým krajně pravicovým dědictvím.
V odpovědi na snahu o posun strany do středu politického spektra a budování image umírněného uskupení se v roce 2018 oddělilo její radikální křídlo a založilo stranu „Naše domovina“ (Mi Házank), věrnou původní — mimo jiné — antisemitské a protiromské ideologii. Právě toto uskupení letos Jobbiku ubralo značnou část hlasů a získalo šest parlamentních křesel. Další velká část někdejších voličů Jobbiku se přesunula k Fideszu, který se ideologicky, či přinejmenším rétoricky, posouvá čím dál více doprava.
Ideologická rozprostřenost sjednocené opozice byla v rámci jejího sebezpytování po prohraných volbách identifikována jako jeden z hlavních důvodů neúspěchu. Tváří v tvář Fideszu, Orbánovi a jeho roky budované a velmi dobře fungující politické strategii — postavené na strašení liberalismem, migranty, Evropskou unií, Sorosem a letos navíc i zatažením Maďarska do ruské války na Ukrajině — se opozici nepodařilo zformulovat dostatečně jasné poselství, s nímž by mohla vládě důstojně konkurovat.
Jako omyl se ukázal i zvolený lídr opozice, Péter Márki-Zay. Ten sice jako nestraník, „zklamaný volič Fideszu“ a vítěz boje o úřad starosty v tradičně „fideszovském“ městě Hódmezővásárhely působil dobře na papíře, vymstila se mu ale politická neobratnost. Lídři opozičních stran měli problém se za jeho osobností sjednotit. Mezi stranami navíc nevymizela rivalita ani osobní animozity.
Potřeba spolupráce a vlastní agendy
Volební zklamání ovšem nic nemění na tom, že samy o sobě nedokážou opoziční strany vládě Fidesz v dalších volbách úspěšně konkurovat. Navzdory vzájemnému vyjasňování, kdo může za volební debakl, a potřebné introspekci uvnitř jednotlivých stran se zatím zdá, že maďarská opozice na spolupráci nerezignuje.
Nejdramatičtější vývoj probíhá pravděpodobně opět u Jobbiku, jehož dosavadní lídr Péter Jakab ztratil důvěru podstatné části strany, v srpnu rezignoval na předsednickou funkci a oznámil založení nové strany. Zůstává otázkou, jestli se Jobbiku podaří pod vedením nového předsedy Mártona Gyöngösiho najít novou cestu a získat zpět své ztracené voliče.
Vzhledem k aspiracím opozičních stran na porážku Fideszu by dávalo větší smysl, aby kandidovaly v ideologicky souznících blocích. Sice by tak mohlo v jednomandátových obvodech docházet k tříštění úsilí, je ale nepopiratelné, že například pro voliče Jobbiku není spojenectví s levicovou a liberální částí spektra důvěryhodné. Jakkoli můžou sympatizovat s umírněným směřováním strany, levicoví liberálové se z nich nestanou. Svůj hlas tak často nakonec dají někomu jinému.
Výsledek počítaný jako hlasy ubrané Fideszu by pak paradoxně mohl být lepší. Opozice bez Jobbiku — tedy socialisté (MSZP), liberální Dialog za Maďarsko (PM) a Demokratická koalice (DK), zelená Politika může být jiná (LMP), liberální Momentum (MoMo) plus případná další uskupení, například nově založená strana Pétera Márki-Zaye — by snáze hledala společná ideologická východiska v řadě otázek.
Klíčové ale bude, aby si společně kandidující opozice uvědomila, že lidé volí takové strany, kterým věří, že dokáží najít odpovědi na zásadní otázky dnešní doby a zajistí bezpečí a prosperitu. Fidesz pod Orbánovým vedením skvěle zvládá taktiku definovat problém — ať už reálný, či nikoli, jak tomu bylo v případě strašení zhoubným vlivem transgender lidí na zdravý vývoj dětí — a následně nabídnout jeho řešení.
Je třeba, aby opozice přišla s dostatečně atraktivním a důvěryhodným narativem, jehož prostřednictvím bude moci Fideszu konkurovat. V první řadě je ale nutné, aby sama pojmenovávala politické a sociální problémy — a nepřizpůsobovala se tématům, která předkládá Orbán. I bez jeho slaměných panáků bude v příštích letech problémů k řešení víc než dost.
Vzhledem k neutěšené hospodářské situaci nečeká Orbánovu vládu snadné období. Opozice by toho měla patřičně využít — a to už v roce 2024, kdy v Maďarsku společně s volbami do Evropského parlamentu proběhnou komunální volby.