Polsko, jaké neznáte
Krzysztof WołodźkoOdkud se vzala současná polská krize? Proč si údajný „zelený ostrov“ uprostřed hospodářské krize zvolil vládu hlásající potřebu radikální přestavby systému? K problému možná přispěl úhel pohledu, kterým je země vnímána zvenčí.
Během osmadvaceti let, které uplynuly od změny režimu, se elity postkomunistického Polska snažily zdejšímu obyvatelstvu vnutit jednorozměrný, vyhraněně optimistický pohled na proběhlou transformaci. Zcela pochopitelná radost ze změny systému však brzy přinesla nekritizovatelný kult neoliberální společenské a hospodářské teorie i praxe. Četné negativní fenomény, které dopadly na značnou část hůře situovaných vrstev polské společnosti, se přecházely mlčením, výsměchem nebo pouze předstíraným zájmem, shovívavým pousmáním nad „rozmary mas“. Společenské konflikty a střety se odbývaly v oblasti světonázorových sporů mezi chlapáckými liberály, levičáky a pravičáky.
Současné Polsko je komplikovaná struktura. Tvoří ji úspěchy i porážky, neschopné i funkční veřejné instituce, tržní mechanismy, které blokují i stimulují rozvoj země, a úctyhodné i nesmyslné společenské zvyklosti. To, že beneficienti polské transformace, kteří pocházeli jak z řad někdejší demokratické opozice, tak z řad špiček lidového Polska, rozmanitými způsoby znemožňovali důkladnou kritiku reálného kapitalismu, přineslo obrovské problémy.
Tito lidé přitom do úmoru opakovali hesla typu „trh má vždycky pravdu“, přestože s ohledem na vlastní prospěch upřednostňovali takzvaný socialismus pro bohaté. Zvláště od dob globální krize roku 2008, která se nevyhnula ani Polsku, mají však liberálové i jejich levicoví spojenci stále větší problém svou vizi transformovaného státu, jehož politické, kulturní a hospodářské uspořádání je ve své podstatě sociálně nespravedlivé, obhájit.
Mizení státu
Co tyto problémy způsobuje? Do značné míry postupná, třebaže neodvratná generační výměna: mladší ročníky Polek a Poláků, kteří zažili koncentrované následky neduhů postkomunistického Polska na vlastní kůži, pociťují v mnoha případech roztrpčení a strach z nejisté budoucnosti. Už jim nestačí mantra, kterou současné elity opakují již více než čtvrt století: „Nekritizujte řád, který jsme vytvořili, protože díky nám skončil komunismus!“
Všechna ta bída polského tržního fanatismu je zcela totožná s tou českou. Jen s tím rozdílem, že Poláci nejsou tak zaslepení, jako my u nás. Alespoň tak se to jeví mně.
Je také velmi povzbudivé, že konečně čteme něco pozitivního z posledního polského vývoje.
Již dlouho se mi zdá, že naše media, která jsou zleva doprava krajně liberální (zejména co do liberalismu mravního) - a tudíž samozřejmě protináboženská a protikatolická -, o Polsku referují značně tendenčně.
Jiří Vyleťal
Řečeno konkrétně: Jestliže PiS dělá prorodinnou a vůbec sociální politiku, je to samozřejmě správné, stejně jako když odmítá ekonomický neoliberalismus. Ale TO NEOPRAVŇUJE tuto stranu k tomu, aby demontovala dělbu moci, na níž stojí moderní demokracie, provedla čistku ve veřejnoprávní televizi, aby šířila naprosto otevřenou xenofobii a islamofobii, urážela partnery v EU - vybičovávala nacionalismus až samu hranu a jako vrchol šílenství udělala z konspiračních teorií o smolenské tragédii státní doktrínu.
Je třeba si uvědomit, že každý fašismus je sociálně citlivý. Tajemství fašismus ale spočívá v tom, že spolu se sociální citlivostí začne brát lidem jejich občanská a další práva. A až jim je vezme, už sociálně citlivý být fašistický režim nemusí, protože lidé už nemohou protestovat. (Netvrdím samozřejmě, že současný polský režim je fašistický, ale je jasné, že se nachází na velmi nebezpečné trajektorii a není jasné, kde nakonec skončí).
Neboli ukazuje se, že podstatou dnešní polské mizérie je krach tamní levice. Tím, že se příliš zapletla s neoliberalismem (který si patrně konzervativní polská veřejnost plete s liberalismem jako takovým), uvolnila prostor přízraku jménem Kaczynski.
Takže - bohužel - opravdu tomu není tak, že když někdo vyhlásí program podpory sociálně slabších, že jsou jeho úmysly skutečně čisté. A vždy se nakonec ukáže: "Po jejich ovoci poznáš je..."
A při tom plně souhlasil s tezí jeho krajana Vaculíka - tak komunismus je pryč a máme tu režim, který komunismus způsobuje.
Pan Pleva uvádí že si velmi rádi, stále a většinově pleteme neoliberalismus - stejně jak konzervativní polská a nejen ta veřejnost - s liberalismem jako takovým.
Ale je to doopravdy jen popletenost lstivých neurvalých hbitějších, nad kterými popletená většiny nemá kontrolu?
Nebo je to plošný trend, na západě zatím v pololatentním stavu ........bych se s obavami zeptal.