↗

Téměř všechny svobodné a demokratické země na světě umožňují stejnopohlavním párům uzavřít manželství. Česká republika nikoliv. Video Jsme Fér

Jak je možné, že za celé čtyři roky stihla Sněmovna o manželství pro všechny hlasovat jen v 1. čtení a navíc na poslední chvíli, kdy už bylo jasné, že do voleb se 3. čtení nestihne a zákon tak padne pod stůl? Je po volbách šance na rychlejší průběh? Nebo je možné, že se situace dokonce ještě zhorší?

Podobné otázky dostávám téměř denně — během debaty o coming outu v mém rodném Ústí nad Labem, u petičního stánku na předvolebním mítinku koalice SPOLU v Praze, od lidí v Kyjově, kteří přišli do kina na film Zákon lásky, atakdále.

Průzkumy různých agentur už několik let ukazují, že manželství pro všechny podporuje zhruba 65 procent Čechů a Češek. Proč navzdory tak vysoké podpoře dosud neprošla předmětná novela Sněmovnou? Odpověď je jednoduchá.

Zaprvé odpor proti rovnoprávnosti nás, gayů, leseb, bisexuálů, trans*, intersex a queer lidí, je v mnoha politických stranách mnohem větší, než si většina lidí připouští, a především mnohem větší než obecně v populaci. I lidé, kteří se jinak ohánějí klidem, racionalitou a lidskými právy, najednou tyto hodnoty vypnou, jde-li o rovnoprávnost LGBTIQ komunity.

Zadruhé, mnozí z politiků, kteří by i byli pro, si kvůli nám nechtějí přidělávat zbytečné vrásky a konflikty. Tedy ruku by zvedli, ale prát se za nás nebudou. Bohužel, bez toho to ale nepůjde.

Jednoduchý přehled toho, jak se strany staví k manželství pro všechny ve svých programech a jak se chovaly minulé volební období, máme na webových stránkách iniciativy Jsme fér. Jako celek podporují manželství pro všechny Piráti, Zelení a ČSSD. Právě postoj posledně jmenovaného přitom prošel zajímavým vývojem.

Zatímco v zemích jako Španělsko, Francie nebo Belgie jsou sociální demokraté předními zastánci rovnoprávnosti, ti čeští zaostávali. Novelu o manželství pro všechny podepsalo pouhých 27 procent členstva klubu ČSSD. A co více, stejné procento podepsalo protinávrh, který chce v Listině základních práv a svobod zakotvit zákaz stejnopohlavních sňatků. Navzdory tomu strana přijala programový dokument Vize pro Česko 2035, v němž se jednoznačně a bez individuálních výjimek zavazuje přijmout manželství pro stejnopohlavní páry. Místopředseda Michal Šmarda mě ujistil, že každý, kdo bude zvolen za ČSSD zvolen, bude muset tento programový bod respektovat.

Naopak proti manželství pro všechny jsou již tradičně celá KDU-ČSL, SPD, Trikolóra a Volný blok (lidovce zjevně neznepokojuje, v jaké společnosti se to ocitli). Hnutí ANO, ODS, STAN, TOP09, KSČM a Přísaha mají v tomto bodě volné hlasování. Právě u nich proto stojí za to sledovat postoje jednotlivých kandidátů pro účely případného kroužkování.

Je tu ale ještě jedna velice důležitá věc: v těchto volbách nejde jen o to, zda bude dost hlasů pro přijetí manželství pro všechny, anebo to přinejhorším zůstane při starém. Bohužel je tu ještě třetí varianta: situace LGBTIQ lidí se může výrazně zhoršit.

Paralelně s novelou povolující manželství pro všechny se poslední čtyři roky vedla debata i o jejím „trucnávrhu“ — zákazu manželství pro všechny v Listině základních práv a svobod. Návrh, který předložila velká skupina poslanců, dokonce prošel 1. čtením — sice méně hlasy než manželství pro všechny, ale prošel.

Ústavní zákaz má jediný cíl: ztížit do budoucna přijetí manželství pro všechny. Změna ústavního zákona totiž vyžaduje na rozdíl od obyčejných zákonů ústavní většinu, tedy tři pětiny všech ve Sněmovně a tři pětiny přítomných v Senátu. A tak zatímco nadpoloviční většina veřejnosti manželství pro všechny podporuje, poslanci a poslankyně posílají do 2. čtení novelu ve stylu Maďarska a Ruska, která situaci nejenže nezlepší, ale dokonce výrazně zhorší.

Téměř všechny svobodné a demokratické země na světě (je jich třicet) umožňují stejnopohlavním párům uzavřít manželství. Naposledy se k nim připojilo Švýcarsko, které manželství pro všechny schválilo v zářijovém referendu.

Demokracie a diskriminace se navzájem vylučují. Nelze mít oboje. V těchto volbách jde o to, jaká země chceme být: svobodná, ve které řešíme skutečné hrozby, jako je klimatická změna, anebo země, ve které se z nás dělá slaměný strašák, za který se schová kdejaký penězovod?