Každý má právo na lásku, každá dvojice bez ohledu gender, a tím spíše i osamělý jedinec neschopný trvalého vztahu, nebo podváděná manželka v milostném trojúhelníku.

Všichni chtějí být milováni, všichni mají právo na lásku, ale zapšklý konzervatismus našich zákonodárců jim v tom brání. Buďme fér, zaveďme konečně manželství pro všechny – zaveďme konečně jednopohlavní manželství také pro jedince. Vždyť osamělí či opuštění lidé si lásku zaslouží ze všech nejvíc.

Každý má právo vést plnohodnotný smysluplný život, nikdo nechce být obětí systémového útlaku společnosti. Každý by tak měl mít opravdu skutečné právo na život (například při smrtelné dopravní nehodě), právo na smrt – když mu život nepřipadá plnohodnotný a smysluplný (tedy na eutanazii prostřednictvím jiné osoby, která vás usmrtí, pokud váš život nebude dostatečně kvalitní), právo na dítě (například prostřednictvím náhradního mateřství), právo na interrupci (například když plod u náhradní matky nebude svojí kvalitou odpovídat požadavkům objednatele nebo se požadavky v důsledku změny situace objednatele změní), každý by měl mít opravdu skutečné právo nakládat se svým tělem – včetně práva nechat své tělo vykořisťovat (například náhradní matka v tzv. rozvojové zemi by za mizernou finanční odměnu měla mít právo na psychické problémy a právo zničit si zdraví, aby bohaté různopohlavní, stejnopohlavní, nebo jednopohlavní páry jedinců měly konečně právo vést šťastný a naplněný život s dítětem nebo bez dítěte).

Buďme fér – říkejme všemu nějak jinak, aby ženy měly konečně právo na penis a muži právo kojit a děti právo na šťastné dětství. Zaveďme jednočlenné a trojčlenné páry, aby manželství bylo rovné.

Každý manželský pár (ať už jednočlenný, dvoučlenný či tříčlenný) by měl mít právo pořídit si dítě.

Může ale objednatel svoji objednávku v průběhu výroby stornovat? Může být náhradní matka sankcionována, jestliže se stornováním nesouhlasí? Může si rozpracovaný předmět výroby ponechat, dokud nebude dokončen? Nejde v takovém případě o neoprávněné obohacení – tedy vlastně o krádež dítěte jeho náhradní matkou – když objednatel služby přece požadoval stornování objednávky?

Má v případě úspěšné transakce předmět objednávky právo znát svůj původ? („Od jednoho úžasně chytrého studenta Jendy máš spermii, od umělkyně Vandy vajíčko, Nataša z Ukrajiny tě porodila a my tři jsme museli moc a moc pracovat, abychom to všechno zaplatili, proto jsi náš drahoušek.“)

Když si představím scénář u řádného manželství :

„Sjela jsem se a on si nedával pozor. Farář mi rozmluvil interrupci, že je to hřích. Zkoušela jsem s Tvým fotrem chvíli žít, ale napřed mě zmlátil pokaždý, když přišel domu ožralej a ožralej byl pokaždý, když přišel domu, pak mi řek, že jsem pro něj moc stará a stejně, bůhví s kým toho blba mám a rozvedl se. Hajzl neplatí alimenty.“

přijde mi, že to děcko, které má tři milující rodiče, co se dřeli do úpadu, aby ho mohli mít -- a inteligentního biologického otce, nadanou matku a zdravou náhradní matku -- je na tom přece jen podstatně lépe.

Zdravím vás, pane Profante, ze smradlavých vod našeho tradičního květnové závodu Rudého práva ve Větřní, nedaleko Českého Krumlova. Ačkoliv nejsem pod parou jako oni nešťastníci na poněkud zvláštních objemných nafukovacích matracích všude kolem, logika vašeho argumentu mi uniká.

Proč by zcela samozřejmá existence určitého procenta dysfunkčních partnerských vztahů (ať už těch manželských, nebo těch stejnopohlavních) měla být důvodem k legalizaci neetické praxe náhradního mateřství?

Proč by nutná existence určitého procenta těchto dysfunkčních vztahů, poznamenaných často alkoholem, měla ospravedlňovat vykořisťování žen z chudých zemí bohatými lidmi, kteří už si všechny věci kromě dítěte nakoupili? Naše uvědomělé ženy proti takovému vykořisťování zahnívajícím smradlavým imperialismem rozhodně protestují a nedovolí, aby důstojnost našich ženských předáků (háčků) byla degradována na pouhou nafukovací matraci.

Naše ženy i všichni pokrokoví lidé s dělohou rozhodně odmítají poskytnout své dělohy pro vaše imperialistické hrátky s náhradním mateřstvím.

Pro Vaší příjemně alkoholizovanou mysl:

a) Neargumentuji ve prospěch legalizace náhradního mateřství. Těch pár konzerv, které jsou proti, mi nestojí za přesvědčování.

b) Jen upozorňuji, že to, co považuje za důkaz ad absurdum je ještě docela komfortní situace v porovnání se současnou realitou nějakých patnácti procent dětí vyrůstajících v České republice.

c) Možná vám to ušlo, ale ten článek byl o něčem jiném. Totiž (bráno podle počtu kolizí za

a) o jedné překážek vytvoření slušného rodinného prostředí pro již narozené a z nějakého důvodu biologickými rodiči nevychovávaných dětí; za

b) o překážce zajistit, že se jeden ze dvou lidí, kteří žijí s dítětem ve společné domácnosti, vychovávají ho a dítě se s nimi cítí bezpečně bude moci o dítě postarat, pokud by toho druhého přejelo auto.

Než vítr rozfouká ranní alkoholový opar nad kempem, mám trochu času, tak vám, pane Profante, rád odpovím.

Jde právě o to, jak se (ad to druhé b) ono dítě, které se tam cítí bezpečně, ocitne v té společné domácnosti lidí, z nichž toho jednoho přejede auto. Stejnopohlavní páry (ať už se tedy jedná o páry jednočlenné, tradiční konzervativní páry dvoučlenné, nebo Ferjenčíkovy polyamorické páry vícečlenné) jsou samozřejmě přirozeně zcela neplodné. Není to porucha, je to jejich přirozená vlastnost. Dále je dnes už také samozřejmostí, že homosexualita je údajně ve všech případech vrozená (nemůže být tedy sociálně konstruovaná jako třeba gender), čili pokud má homosexuál dítě z předchozího heterosexuálního vztahu, musel ho zplodit s nějakým obrovským odporem a sebezapřením – asi podobně, jako kdyby třeba mě někdo pod pohrůžkou násilí donutil k homosexuálnímu styku. A co víc, i takto zplozené dítě má přece pořád ještě toho druhého zákonného rodiče, který onoho člověka s vrozenou homosexualitou k heterosexuálnímu pohlavnímu styku donutil, takže pokud ten druhý biologický rodič není trestně stíhán, zbaven rodičovských práv, či nesedí za to znásilnění ve vězení, nebo jako nebezpečný stíhaný člověk není zatím jen ve vazbě, může (a patrně i chce, neboť je to jeho vlastní milované dítě) se o to dítě – s velkou láskou – jak taky jinak, že ano – postarat. (To by v tom byl čert, kdyby to auto přejelo i jeho.)

Dnes ale přece, pane Profante, obrovská spousta lidí žije v nesezdaných párech, mají spolu děti a nejsou manželé, a když jednoho z nich přejede auto, nenastává vůbec žádný problém s tím, aby se ten druhý mohl o dítě postarat. Jde tedy opravdu o to, JAK SE ONO DÍTĚ OCITNE V TÉ SPOLEČNÉ DOMÁCNOSTI, zda ten dospělý má k dítěti nějaká práva – biologický rodič ta práva přirozeně má a biologičtí rodiče bývají vždy dva (když jednoho přejede auto, zbyde ještě ten druhý). Jak už ale bylo řečeno, homosexuální páry jsou přirozeně neplodné, což je zase přirozeně důvodem tlaku na dodávky dětí do jejich společné domácnosti, zvláště pokud se chtějí heterosexuálům ve všem vyrovnat. Jednou z těch možností (bohatými lidmi nejvíce preferovanou) je právě tzv. náhradní mateřství. Náhradní mateřství je v rozporu s lidskou etikou, jde totiž ve své podstatě o obchod s dětmi a o vykořisťování a zneužívání žen – většinou z chudých zemí jako je třeba Ukrajina (viz nedávná policejní „operace Španěl“). Těch pár konzerv, které jsou proti, vám ale nestojí za přesvědčování (ad první A).

Myšlenku o tom, že sexuální orientace je vrozená vymyslel blb, byť z dobré vůle. Vymyslel to, protože se domníval, že pro jeho posluchače je příliš složité vysvětlování, že ledacos můžete získat cestou životem a přitom pro Vás bude v zásadě nemožné se toho zbavit.

Prožil jsem rok na vojně a celou dobu jsem trpěl jako zvíře, protože jsem s i nemohl měnit prádlo tak často, jak jsem byl vychován. A určitě to nebyl vrozený hygienický návyk.

Samozřejmě ukotvení sexuální orientace je různě silné případ od případu, ale ani společenský tlak, ani takzvaná převýchova vesměs ji nedokážou změnit (máme z Čech nezáměrné potvrzení z konce padesátých let dvacátého století, kdy tu naši sexuologové, psychologové a psychiatři provedli zřejmě nesofistikovanější pokus o "léčbu homosexuální závislosti" -- ještě o třicet let později o tom vyprávěli s obrovským pocitem provinění).

Ale právě tak nejsou vrozená, resp.geneticky daná práva. Hajzlík, který zbouchl holku a o dítě se pak dvanáct let nestaral, by rozhodně neměl mít k dítěti žádná práva -- a to i když si po těch dvanácti letech pořídil neplodnou manželku, která by to dítě tak chtěla (to bohužel není spekulativní příklad, ale svého času medializovaný příběh jednoho známého televizního redaktora "dotčeného ve svých právech"), právě tak blbé je, když zůstává dítě zavřené v děcáku, protože nemůžete sehnat otce-neplatiče alimentů, aby dal souhlas k adopci.

Co se náhradního mateřství a zneužívání žen týče -- to přece záleží na podmínkách.

Také jsem na vojně trpěl jako zvíře, ovšem nezdá se, že by za tím byl nedostatečný počet cyklů obměny spodního prádla. Zas tak posraný jsem nebyl. Spíše šlo o nepevné ukotvení mé sexuální orientace na Sovětský svaz a s tím související nedostatečné zvnitřnění vyžadované většinové morálky, kterou ani tlak konformity nedokázal změnit. Někdo tvrdí, že morálka je prostě vrozená, je ovšem také možné, že v průběhu lidského vývoje je konstruovaná sociálně a tyto sociální konstrukty pak podléhají selekčnímu tlaku.