Je jich pět až osm procent v populaci, tedy třeba v každé třídě jeden až dva. Mají české občanství, mají občanku a platí daně jako každý. Nemají ale stejná práva jako ostatní. Řeč je o lidech s homosexuální orientací, o gayích a lesbách. I pokud jsou registrovaní, jejich práva nejsou stejná jako heterosexuálů. Nemají společná rodičovská práva, pokud má jeden z nich dítě a náhodou zemře, jeho partner na dítě nemá žádný nárok, ač je celý život vychovávali spolu. Těch rozdílů v právech oproti heterosexuálním párům jsou desítky. Je to vlastně v rozporu s ústavou, která říká, že všichni občané si jsou rovni a mají stejná práva. Tito ale nemají.

Aby se ta práva nemusela jedno po druhém vyjmenovávat a každé zvlášť sepisovat, říká se jim souhrnně manželství. A to se u nás snaží stejnopohlavní páry získat. Jejich argumentace je jednoduchá: nechtějí nic jiného než stejná práva, jako má zbytek populace. Pokud by je měli, nikoho by tím neohrozili a o žádné právo nikoho nepřipravili.

Ještě nikdo na světě neprokázal, že by manželství stejnopohlavních párů v něčem ohrozilo manželství nás heterosexuálů. Budeme se stejně brát a stejně rozvádět jako dosud, stejně se milovat a stejně se hádat, budeme si stejně věrní nebo nevěrní. Jak někdo trefně poznamenal, největším nebezpečím pro heterosexuální manželství není dvojice gayů ze sousedství, ale mladá dlouhonohá sekretářka.

Tenhle princip rovnosti před zákonem se prosadil už prakticky v celé západní Evropě, včetně tradičně katolických zemí jako Španělsko nebo Irsko, s výjimkou Itálie a Lichtenštejnska. Podivné je, že pravicoví a různě populističtí politici zemí na východ od Německa, jinak řečeno postkomunistických států, tento princip stále odmítají. Polsko, Maďarsko, Slovensko, náš stát, Balkán a samozřejmě Rusko nebo Bělorusko.

Jako by na kontinentu stále existovala dělící čára mezi vnímáním toho, co znamená být občan a jeho práva. Ve všech těchto státech odmítajících stejnopohlavní sňatky je slyšet od politiků týž argument: jakási tradiční rodina. Přitom ji nedefinují, vycházejí jen z nejasných představ, že to má být rodina jako za časů babičky.