Žena na Hradě?
Petr JanyškaŠance, že na Hradě usedne žena, je nyní nebývale vysoká. Co by však prezidentství Danuše Nerudové skutečně přineslo? A bylo by klíčové pro český feminismus? Odpovědi ve svém komentáři nabízí bývalý velvyslanec ČR ve Francii Petr Janyška.
V téhle chvíli to vypadá, že by se do čela českého státu mohla poprvé dostat žena. Poprvé od založení Československa v roce 1918. Jak velká ta šance je a co by znamenala? Určitě nepominutelný symbol a civilizační změnu.
Situace má dvě roviny. První je, zda by byla většina voličů vůbec s to zkousnout ženu v čele státu. Dost často je slyšet, že stále ještě ne, jsou to však zřejmě minoritní konzervativní hlasy, které se jen dovedou hodně prosadit. Velká část společnosti zjevně soudí, že naopak ano, svědčí o tom i dosavadní nemalá podpora kandidátky. Třeba na platformě Výzkumník Seznam více než tři čtvrtiny dotazovaných soudí, že na pohlaví hlavy státu nesejde. A pokud by se dnešní kandidátka dostala do druhého kola proti Andreji Babišovi (ANO), měla by jako jeho jediná rivalka výraznou šanci.
Nerovnost žen a mužů stále není vnímána jako politikum
Druhou rovinou je osobnost konkrétní kandidátky, protože mnoho lidí by ji nevolilo jen proto, že je ženou, ale musela by přesvědčit osobním příběhem a kvalitami. A tady je spousta otazníků a nejasností. Ať už o tom, jaké byly její pohnutky pustit se do boje o Hrad a nakolik pevně se drží deklarovaných zásad, tak o jejím okolí, sponzorech, advokátním manželovi či o způsobu, jakým vedla Mendelovu univerzitu.
Překvapivé je, že ač by svou kandidaturou prorazila ten pomyslný skleněný strop, který ženám blokuje dostat se výš, mezi jejími podporovateli není — například dle dat agentury STEM — výrazně víc žen než mužů. O čem to svědčí?
Buď o tom, že české ženy nevnímají ženskou rovnost a ženská práva jako společenský problém a prezidentskou volbu jako příležitost k jejich prosazení, nebo o tom, že v mnoha případech nevnímají stále existující nerovnosti mezi ženami a muži jako politikum a necítí potřebu je změnit. Anebo je tu třetí možnost, že nerovnost jako problém vnímají, ale konkrétní kandidátka je nepřesvědčila.
Přes všechen respekt k ušlechtilým motivacím autora článku: prezident (a tedy ani prezidentka) tu není od toho, aby prosazoval/a nějakou (jakoukoli) speciální agendu. A tedy ani tu feministickou. A to pak stejně platí i pro kandidáty/kandidátky na tuto pozici.
Prezidentský úřad byl v českém prostředí už mnohokrát devalvován, jakožto nástroj pro prosazení těch či oněch zájmů; není opravdu žádoucí z této funkce, která by měla být neutrální, činit platformu pro politické boje. I když - opakuji znovu - z bezpochyby ušlechtilých a oprávněných pohnutek.
Článek 64 ústavy zatím čeští prezidenti využívali sporadicky, ale umím si představit aktivistického prezident-a/ku, kter-ý/á se v parlmentu nebo na vládě ukáže víc než jednou do roka -- ano, nakonec stejně rozhodnou poslanci nebo vláda, ale ta možnost tohle ovlivnit by byla vysoká. Jednak kvůli veřejné sledovanosti, která je v případě prezidenta enormní, jednak může působit přímo na zastupitele (např. když chce mluvit, MUSÍ dostat slovo).
Já si dovedu představit prezidenta, který má nějaké své priority a dokáže vládu a parlament "donutit", ať se jimi zabývají...
že mladé občanky České republiky ( proč jen Češky) jsou vesměs inteligentní holky. Alespoň takové potkávám jak na univerzitě, tak ve vlaku , tak jako známé svých dětí. A tudíž, že nepotřebují vzpruhu spočívající v pohlaví zrovna úřadují prezidentky. Resp., že dobře vědí, že ani země jako je Pakistán nemají problém s tím, pořídit si prezidentku nebo premiérku -- tolik k absurdní otázce, zda by české voličky a čeští voliči překously/i ženu na Hradě.
A jsem přesvědčen, že blahosklonná snaha, s níž jim chce postarší muž pořizovat vzpruhu vzbudí u těch mladých českých občanek spíše pobavení a soucit než pocit urážky, na který by měly svaté právo.
Tady věc docela jasná, sexistické vtipy pochopitelně bují mnohem víc v českých zemích a ve Vídni než v Pákistánu. Přece jen, člověk nemá zapotřebí riskovat ránu dýkou, protože pohaněl cizí majetek. Zase se tu ženy o něco míň vraždí takzvaně ze cti. Ale možná tu souvislost přeceňuji.
Ale hlavně pochybuji, že by jazykový úzus českého lidu nějak ovlivnil fakt, že máme prezidentku. Českého lidu obého pohlaví, dlužno podotknout, nedávno se mi jedna studentka připomínala mailem s poznámkou, že ta Šimako, co sedává v první lavici vlevo. Šimako jsem si musel nechat přeložit.
P.s. Ono mi to Ferenčákovo vtipkování nepřipadá nijak sexistické. Mluvil bych spíš o rasismu.
Kam se hrabeme nejen na Pákistán, ale taky na Bangladéš, Srí Lanku, Indii, Indonésii, Filipíny či Barmu. Tyto a další země ženu do svého čela již dostaly a jsou tedy vesměs za vodou.