↗

Společně a pro budoucnost našich dětí. Kdyby nešlo obvykle jen o prázdná slova, budoucnost by byla hned růžovější. Foto FB Danuše Nerudová

Následující řádky v žádném případě nevyjadřují autorovy volební preference, ani se k reálné volbě nijak nevztahují.

Volební spot je pro autora spíše techničtější politická disciplína, která si za svou obvyklou a neskrývanou podlézavost zaslouží jen tu nejpříkřejší kritiku hraničící s výsměchem.

Pořadí kandidátů je stejně náhodné jako slova v hlavních sloganech, které za chvíli uslyšíte.

Pavel Fischer

Spot Pavla Fischera je evidentně řemeslně dobře odvedená práce. Vyzařuje totiž to, co je od začátku hlavním motivem Fischerovy kampaně — a co bylo motivem jeho kandidatury i v minulé prezidentské volbě: Pavel Fischer je vzdělaný, kultivovaný, diplomaticky zběhlý, kompetentní, uměřený a sebevědomý kandidát na prezidenta. A jako takového by ho nikdo neměl brát na lehkou váhu.

Klip nicméně odráží i další prvek jeho programu, který mu zejména v otázkách práv LGBT+ osob natropil paseku u části elektorátu, o který měl s „havlovským étosem“ usilovat: vlezlý konzervatismus.

A tak Fischerův spot neprezentuje — explicitně ani podprahově — vlastně žádná progresivní témata. A tím nemyslím „progresivní“ ve smyslu amerického kampusu, ale progresivní ve smyslu skutečného evropského lídra státu. Je „konzervativní“ ve smyslu, v jakém na západě nejsou konzervativní ani konzervativní prezidenti a premiéři.

I náš konzervativní premiér Petr Fiala našlapuje v současných vodách lidských práv, identit a tolerance mnohem přijatelněji než Pavel Fischer. Proto nestačí „kompetence“ — protože za takto kompetentního bychom svým způsobem mohli označit třeba i takového Viktora Orbána.

Náš výčet nicméně začínáme nejlépe „načteným“ projevem ze všech. Též sebevědomý a přímočarý slogan „Jsem Pavel Fischer a jsem připraven být váš prezident“ je asi nejlepší ze všech. Nevěříte? Tak si držte klobouky.

Josef Středula

Spot odborového předáka Josefa Středuly je přeci jen trochu přímočařejší (přeberte si sami, jestli v pozitivním, či negativním slova smyslu). Aby ne, oslovuje přeci sociálně demokratickou kategorii „lidí práce“.

Závěrečný slogan „Jsem s vámi — pojďte se mnou“ působí už trochu jako sitcomová parodie, která si bere na paškál vyčerpání všech sloganových klišé, které lze nacpat do čtyř slov a dvou spojek. Mikýř tečka shop — vyčůrej se do bazénu.

Těžko vybrat něco zajímavějšího.

Petr Pavel, lev a flanel

Spot Středulovější než Středulův. Vzhledem k tomu, že sledujeme spot apolitického kandidáta (pokud nepočítáme jeho dávný mladistvý románek s revoluční stranou), působí na mě poněkud nepatřičně, že si od prvních vteřin frontálního útoku na emoce bere za rukojmí zoufalou samoživitelku a mrznoucího člověka na ulici. Při vší úctě k jeho vojenským výkonům, co kdy proboha udělal Petr Pavel pro nejohroženější skupiny naší společnosti?

Chápu, že sdělení má ukázat „prezidenta, který myslí na všechny“. Ale vzhledem k tomu, že s touhle dávno poněkud komickou kategorií pracuje ve svém marketingu úplně každý kandidát a kandidátka, nepatřičnost by mne minimálně v tomto případě fackovala.

Pragmaticky vzato (a při vědomí nicotného dopadu předvolebních spotů na jakýkoli dílčí výsledek či fyzikální realitu vůbec), oproti jaksi podivně „vykulenému“ Středulovi generál Pavel aspoň vypadá ve svém spotu prostě dobře. Což je ostatně jedna z jeho devíz — jakkoli se o ni s nadsázkou přihlásila jediná kandidující žena, Danuše Nerudová, aby z ní následně mnohá média za vydatné pomoci českých sociálních sítí udělala na pár dní krávu.

Dokonce i na přiměřeně temný sametový hlas klidného generála ve výslužbě, ale v kondici, už jsme si, ruku na srdce, všichni tak trochu zvykli. A i nejzarytější odpůrce militarismu ve všech jeho podobách musel v posledních dnech při letmé představě tohoto zjevu na Pražském hradě přinejhorším odevzdaně pokrčit rameny na znamení „meh, proč ne“.

Slogan „Hlavně v klidu, to zvládnem“ není úplná bída. Má svůj rytmus, lze-li handlovat s významem tohoto pojmu natolik, že ho přiřkneme způsobu, jakým hovoří generál Pavel. A odkazuje k „flanelovému“ stylu, do něhož poslední měsíce Petr Pavel převléká uniformu.

Meh, proč ne.

Tomáš Zima aneb když vás zklame soudnost

Pojďme si od seriózních kandidátů na chvíli vydechnout k nějakému kandidátovi z rubriky „Když vás zklame soudnost“. Dámy a pánové, přichází bývalý rektor a lékař Tomáš Zima.

„Jako mladý, začínající lékař jezdil jsem na tento statek častěji, než mi velela lékařská povinnost,“ naskočí mi v hlavě fraškovitá replika ráčkujícího doktora Vipicha v Cimrmanově hře Záskok.

Svou dávku povinné starosti o sociálně slabé se Zima neobtěžuje ani rozepsat do nějakého příběhu nebo narativu — a tak pan rektor prostě natvrdo oslovuje „sociální vrstvy“. To totiž lidi milují, když je někdo bere jenom za jednotku v nějaké sociologické kategorii. Člověk se v tom úplně najde.

Ve spotu nechybí ani apel na „manažerské schopnosti“ získané rektorováním na Univerzitě Karlově. Dokáže prý „přivést různé strany k dohodě“.

Škoda že si u toho člověk jako první představí, jak Zima v roce 2019 takto fenomenálně „přivedl k dohodě“ nejstarší českou univerzitu se společností Home Credit — která jen tak mimochodem umí na „sociálních vrstvách“ pěkně rejžovat hned na několika kontinentech. V jednom z bodů utajované dohody se obě strany zavazovaly, že se „zdrží všeho, co by mohlo poškodit jejich dobré jméno či pověst“. Kolik takových tichých dohod by asi Zima uzavřel z Hradu?

Ale oproti Pavlu Fischerovi zase Zima nechal do svého studeného, agenturního, neučesaného mišmaše proniknout i závan zhoubného západního progresivismu v podobě dvou prostřihů na studenta tmavé pleti vedle studentky asijského původu. Za mě jeden bludišťák k přitulení na cestu domů.

Danuše Nerudová: hlavně neurazit

Zpátky k favoritům. Danuše Nerudová nic neriskuje. Knihovnici v jejím spotu rychle střídá starší muž přehazující seno vidlemi, jenž o sobě tvrdí, že je „obyčejný člověk“. To mě hned v páté vteřině přivádí k úvaze, která trápí levicové duše stejně jako marketéry toužící po „Zemanových lidech“: Opravdu si o sobě obyčejní lidé myslí, že jsou obyčejní lidé? Já vám nevím.

Mladá žena na vozíku si zase váží, že její kandidátka „stojí na straně slabších“. Ještě dokážu setřást závan černého humoru ve výběru slovesa „stát“. Ale nejsem si jistý, zda zrovna přízvisko „slabší“ patří lidem s hendikepem. Opravte mě, ale skoro mi přijde, že bychom měli společnost učit pravému opaku v tom, jak přistupovat k hendikepovaným. „Slabší“ by tu měl být ten, kdo se stal obětí systému a potřebuje „pomoc“ v jistém strukturálním smyslu. Prostě mi to přijde jako divná volba, pardon.

Cílení na liberální, městské voličstvo prozrazuje výběr „seniorů“ — zde jde o aktivní, usměvavé otužilce. Proč ne. Zato odkaz k někomu, „kdo bude rozumět školství“ po nabobtnání kauzy s prodejem titulů na Mendelově univerzitě „nezestárl příliš dobře“.

Také téma přírody a studentů je uchopeno s charakteristickou opatrností — teenager zde tudíž ve jménu klimatu neblokuje umouněný rypadlo, ale v oblečení ze Zalando katalogu, sekce „Podzim“, spořádaně sbírá odpadky v lese.

Slogan „Společně to dokážeme“ je suverénně nejnudnější ze všech zúčastněných. Dokonce není ani legrační, aby se mu mohl člověk se zkušenostmi v „copywritingu“ aspoň uchechtnout. Neodkazuje k ničemu, neříká nic, byl použitý milionkrát, je generický. Jako by tvůrcům nezbyly síly potom, co se piplali se skládáním cílových skupin z robustních dat. Škoda že jsem nešel kolem, znáte to.

Andrej Babiš: Proč je to černobílý?

Problém s mladými lidmi v Babišově marketingové komunikaci je ten, že jde buďto o nerozpoznanou ironii, patnáctileté tiktokery zcela bez kontaktu s realitou, anebo o nějaké podivíny se samolepkou jak kráva — „Za Babiše bylo líp“ — na laptopu, jako v tomto případě.

Zato následná paní s falešnou liškou na kapuci a krysaříkem v náručí je zcela autentická, ba bezpochyby tvoří Babišovu voličskou páteř od začátku jeho politického projektu.

Ani zde nechybí pán, který o sobě tvrdí, že je „normální člověk“. Pravidlo normálnosti číslo jedna přitom odjakživa zní, že nikdo normální si o sobě nemůže seriózně myslet, že je normální. Takový člověk není normální.

Slogan „To vám slibuju“ mi přijde slabý jak Babišova herecká invence při veřejných líčeních v kauze Čapí hnízdo. Ale určitě je za ním sofistikovaná kolektivní práce v celkové hodnotě stovek tisíc korun na fakturách Babišova nechvalně proslulého komunikačního týmu, takže jeho subtilní, převážně podprahový smysl mi beznadějně uniká.

Proč je spot černobílý, nevím. Ale Vít Klusák taky naposledy točil černobílý dokument. Tak tam nejspíš bude nějaká spojitost.

Karel Diviš kandiduje

Karel Diviš nám v půlminutovém spotu stihl oznámit to hlavní, čeho v letošní volbě po mnoha útrapách dosáhl: kandiduje.

Marek Hilšer: Opakovaný vtip…

Marek Hilšer zahajuje svůj spot v pozici mladého prodejce nové generace vysavačů na návštěvě v domově seniorů — tedy v podřepu u starší paní.

Žádné dramatické či jakkoli vybočující sdělení Marek Hlišer ve svém spotu nenabízí. Slušnost, spravedlnost, bla bla bla. Snad jen jeden autentický záběr na civilního kandidáta, který si sám nese na náměstí rozbalovací rollup a brašnu s letáky.

Prodává však úspěšně to, co k němu patří a je autentické — svou sympatickou mladou rodinu. Třebaže skrze záběr ve stylu „‚Tři, dva, jedna, vyskočte děti!‘ — podesáté, klapka“.

V ničem substanciálním jeho spot nevyniká. Je vidět, že oproti třeba takové závěrečné fázi své poslední prezidentské kampaně přeci jen Marek Hilšer trochu ztratil dech. Jako by byl trochu zacyklený ve figuře, kterou už si národ jednou ohodnotil, a nepřináší nic nového. A když člověk kandiduje podruhé a má za sebou celé období v pozici senátora, ani ta původní vizitka neokoukanosti už jaksi nehraje.

Jaroslav Bašta, vítěz po prvním kole?

Klasický spot kandidáta SPD Jaroslava Bašty, tohoto bývalého ministra a disidenta zavřeného na dva a půl roku komunisty z téže strany, do níž generál Pavel v roce 1982 hrdě vstupoval, bohužel postrádáme.

K dostání je ale jeho desetiminutový a v dlouhý spot přetvořený „prezidentský“ projev. V něm možná překvapí slova, že „naše země nevzkvétá“, a záběr na Václava Havla, jenž se v cílové skupině Jaroslava Bašty těší přibližně stejné oblibě jako Greta Thunberg na sjezdu milovníků SUV.

V deseti minutách čtyřiasedmdesátiletý Bašta hřímá jakoby na prahu revoluce o nutnosti zastavit „plány na úplné zničení evropské civilizace“ s dikcí autem sraženého lenochoda moderujícího Kalendárium.

Uvidíme, zda se Baštovi podaří opět zaskočit marně taktizující národ a v den zúčtování nejenže vezme klíčový díl hlasů Andreje Babiše, ale stane se prezidentem v prvním kole.